Legendy minulosti: Mazda RX-7

Model Mazda RX-7 není svým způsobem nijak výjimečný, ale postupně si vybudoval okruh fanoušků a dnes už má pomalu kultovní postavení, na rozdíl od nástupce Mazda RX-8, který se zatím s pochopením příliš nesetkal. Ale jak to vlastně všechno začalo? V šedesátých letech patřila automobilka Mazda mezi průkopníky ve vývoji motoru s rotačním pístem Wankel. Tehdy se mu připisovala velmi růžová budoucnost, neboť motor měl slibný potenciál a nabízel velké výkony z poměrně malého objemu. Jenže to bylo v době, kdy se neřešila spotřeba paliva a emise…Mazda už měla model 110S, což bylo jedno z prvních aut s motorem Wankel na světě. V roce 1969 pak zahájila práce na dvoumístném kompaktním sportovním kupé a projekt nesl označení X020A, nebo také RS-X. Cílem bylo vytvořit cenově dostupné sportovní auto, které bude sdílet podvozkové díly s masovými produkty.

Jenže pak právě přišla ropná krize a všechny nadějné plány z počátku 70. let se rozplynuly. Najednou se nedalo počítat s tím, že až 85 % aut bude pohánět motor Wankel, jak se předpovídalo. Automobilky jako General Motors nebo Citroen zastavily vývoj těchto motorů, ale Mazda pokračovala dál.

DOPORUČUJEME: Nová Mazda 6 – exkluzivní první test

Už v roce 1975 zase začaly v Mazdě práce na sportovním voze s motorem Wankel, tentokrát nesl projekt označení X605. Na rozdíl od dřívějšího snažení mělo jít o kompletně nové auto s vlastním podvozkem, které bude postavené právě jen na zástavbu malého a kompaktního motoru s rotačním pístem. Design měli na starosti Yasuji Oda a Matasaburo Maeda, ladění vozu řídil Sumio Mochizuki a za vývoj motoru byl zodpovědný Kenichi Yamamoto.

Design byl tehdy velmi moderní a přinesl typické zadní okno a vyklápěcí přední světlomety. Mazda právě díky motoru Wankel mohla použít velmi nízkou příď a to umožnilo dosáhnout na nižší aerodynamický odpor poměrně snadno. V testech dosahovala karoserie podobných hodnot jako Porsche 924 či Nassan 240Z, tedy na Cx=0,36. Tehdy to byl velmi dobrý výsledek.Automobilka v prototypech nakonec nepoužila experimentální motor a sáhla po spolehlivém dvourotorovém motoru 12A, který vycházel z jednotky použité v modelech Mazda RX-2 a RX-3. Místo vysokých výkonů nabízel motor dobrou efektivitu a průběh točivého momentu.

Koncem roku 1977 byl prototyp vozu Mazda RX-7 hotový a v březnu 1978 se začalo s výrobou. Už v dubnu se vůz představil i v USA a díky své ceně, designu a výkonům se stal hitem. Poptávka velkým rozdílem převyšovala nabídku a zákazníci chtěli platit i mnohem víc nad katalogovou cenu, jen aby nemuseli čekat. Už v roce 1980 Mazda měla vyrobeno přes 140 000 modelů RX-7.

Mazda RX-7 sice zpočátku trpěla na problémy s kvalitou, ale automobilka vše rychle vyřešila a dobré jméno nebylo poškozeno. Zákazníkům se líbil motor o výkonu 105 koní s rozumnou spotřebou, akcelerace na stovku za asi deset sekund a především ovladatelnost a vyvážení dané dobrým podvozkem se vzpěrami MacPherson vpředu a rozdělením hmotnosti 50:50 mezi nápravy.

V roce 1984 dostala Mazda RX-7 nový motor označený jako 13B. Dva rotory o objemu 654 ccm poskytovaly celkový výkon 135 koní, auto dostalo kotoučové brzdy na všech kolech a také samosvorný diferenciál. Dynamika se posunula o kategorii výš, zvedla se maximální rychlost a asi o dvě sekundy klesl čas potřebný k akceleraci na stovku. Prodeje už ale začaly stagnovat.

Druhá generace Mazdy RX-7 vlastně byla ve vývoji už od roku 1981, kdy Akio Uchiyama, šéf vývoje projektu, odcestoval do Spojených států, aby lépe pochopil požadavky zdejšího trhu, který spolu s tím domácím v Japonsku patřil k největším odbytištím pro model RX-7.Počátkem roku 1983 bylo rozhodnuto, jak bude příští Mazda RX-7 vypadat, vybíralo se z přibližně dvaceti různých návrhů. Výsledek dost připomíná původní generaci, ale auto bylo od základu nové a především přineslo další zlepšení aerodynamického odporu – ten klesl až na Cx=0,29, což je velmi dobrá hodnota i z dnešního pohledu.

Experimentovalo se s aktivním natáčením zadní nápravy, ale výsledky nebyly uspokojivé a Mazda nakonec zvolila cestu „pasivního“ natáčení, kdy se kola v nízkých rychlostech otáčela proti předním a ve vyšších souběžně s nimi kvůli vyšší stabilitě. To ale zvyšovalo hluk, takže si to vyžádalo kompletní předělání zadního nezávislého zavěšení.

Zlepšila se samozřejmě i výbava a kvalita, auto nabízelo plno příplatků a mohli jste si i vybrat, jak velké jste chtěli brzdy. ABS se nabízelo až později, ale přišlo včas, Mazda nezaspala. Pod kapotou pak byla nová generace motoru 13B, který posílil na asi 150 koní a později dostal i přeplňování, takže Mazda RX-7 už měla výkon od 180 do 210 koní. Maximální rychlost byla přibližně 220 km/h a stovku auto umělo za asi sedm sekund.

Během vývoje také nastal jeden „menší“ problém. Auto bylo moc těžké a nesplňovalo americké normy na spotřebu, takže by spadalo do vyššího daňového zatížení. Technici Mazdy dostali jen jeden měsíc na to, aby auto odlehčili a snížili spotřebu. Nakonec bylo plno ocelových a litinových dílů vyměněno za hliníkové, ale tím se zvedly náklady. Přesto to Mazda dokázala a auto se opět mohlo prodávat za velmi příznivou cenu.

V roce 1987, rok po uvedení druhé generace do prodeje, se ABS dostalo do standardní výbavy luxusnějších verzí a verze Turbo a přibyla i možnost objednat si kabriolet, jenže ten by byl příliš těžký a proto se prodával pouze v základní výbavě, s manuálem a bez turba. Nebyl moc oblíbený.Pak ale přišel rok 1989 a ten znamenal jediné – na trh přišla Mazda MX-5. Někteří říkají, že parazitovala na prodejích právě modelu RX-7, každopádně se prodeje zpomalily a nepomohlo ani několik technických inovací včetně zvýšení výkonu a upravení nastavení podvozku.

Proto už na konci roku 1993 přišla třetí a poslední generace modelu Mazda RX-7. Aby se auto více odlišilo od roadsteru MX-5 dostalo pouze přeplňovaný dvoukomorový motor 13B-REW, který disponoval technickou novinkou – dvojitým sekvenčním přeplňováním. Dvě turba nabíhala postupně, aby eliminovala turboefekt a aby se zlepšila reakce ve středních otáčkách. První zabíralo naplno od 1800 otáček, druhé spínalo v 4000 ot./min. Fungovalo to.

Mazda RX-7 měla výkon 255 koní, což tehdy bylo docela dost, a pětistupňovou převodovku. Díky použití hliníku a kompozitů se podařilo i při lepší výbavě snížit hmotnost o asi 85 kg proti minulé generaci, takže teď auto s plněním daňových předpisů v USA problémy nemělo a prodávalo se docela slušně.

Vrcholná verze Mazdy RX-7 poskytovala výkon 280 koní a točivý moment 314 Nm, ale ona by uměla víc, kdyby neplatila „gentlemanská“ dohoda mezi japonskými automobilkami o maximálním výkonu svých aut. Plno modelů RX-7 sneslo díky jednoduchému a spolehlivému motoru přibližně dalších 100 koní výkonu, ale na tuningové scéně se objevovaly i šílenosti s výkonem až 500 koní. Toho někteří úpravci dosahovali použitím třírotorového motoru 20B, který v sériovém provedení dával přes 300 koní a 400 Nm.

Výroba vozu Mazda RX-7 skončila v roce 2002. Později byla nahrazena novým čtyřmístným kupé Mazda RX-8 s atmosférickým motorem, ale to už je jiná kapitola, které se budeme věnovat někdy příště. Teď jen zbývá doufat, že se Mazda RX-7 vrátí a nejlépe zase s turbem a pořádným výkonem.