Legendy minulosti: Audi Quattro

S myšlenkou postavit výkonné auto s pohonem všech kol přišel v roce 1977 inženýr přes podvozky Jörg Bensinger. Toho inspiroval pohled na terénní VW Iltis, který na sněhu dokázal překonat jakékoli jiné auto bez ohledu na jeho výkon, a tak společně s Walterem Treserem nastartovali vývoj na bázi Audi 80. Audi Quattro sdílelo celou řadu dílů a základní tvar karoserie s Audi Coupé, které patřilo do modelové řady Audi 80 B2. Interní označení bylo Typ 85 a mezi jemu příbuzné modely patřily Audi Coupé GT, Audi Coupé quattro a Audi 4000CS quattro. Charakteristické „nafouknuté“ blatníky jsou ale výsadou Audi Quattro, stejně jako sice konstrukčně složitější, ale výrazně lepší nezávislé zavěšení zadních kol.

Audi pustilo Quattro do prodeje na podzim roku 1980 a bylo to v podstatě první Audi se stálým pohonem všech kol quattro, navíc kombinovaným s přeplňovnaým motorem. Původní pohonnou jednotkou byl řadový pětiválec o objemu 2144 ccm s dvouventilovou technikou, rozvodem SOHC, přeplňovaný turbodmychadlem s mezichladičem stlačeného vzduchu a s parametry 200 koní a 285 Nm. To quattru dovolovalo akcelerovat z klidu na 100 km/h za 7,1 s a dosahovat maximální rychlosti 220 km/h. Později byl objem zvětšen na 2266 ccm, stále měl ale motor výkon 200 koní, jen maximum točivého momentu bylo položeno do nižších otáček. V roce 1989 pak tenhle motor dostal čtyřventilovou techniku, rozvod DOHC, posílil na 220 koní a posunul hranici maximální rychlosti na 230 km/h. Mezi majiteli a nadšenci jsou často jednotlivé verze quattra odlišovány podle kódu motoru. Ten úplně první měl kód WR, se zvětšeným objemem MB a dvacetiventilová verze byla označována RR. Proto je možné se setkat s označením WR Quattro, MB Quattro a RR nebo 20v Quattro.​Od roku 1980 do ukončení výroby v roce 1991 vzniklo jen 11 452 vozů. Během celé produkce se na vzhledu auta neodehrávaly žádné zásadní změny, Audi pouze chvíli laborovalo s geometrií zadní nápravy a stabilizátorem, aby potlačilo tendence k přetáčivosti při ubrání plynu. S faceliftem v roce 1984 došlo ke změně ráfků 6×15″ s pneumatikami 205/60 R 15 na disky 8×15″ s obutím 215/50 R 15, zároveň s tím byla snížena světlá výška o 20 mm a přitvrzeny pružiny. Vše s cílem zlepšit ovladatelnost. V roce 1987 Audi poprvé použilo centrální diferenciál Torsen namísto původního s manuální uzávěrkou.

Audi Quattro bylo první, které využilo v té době změněných regulí pro automobilové soutěže povolující pohon všech kol. Na tratích rychlostních zkoušek debutovalo v rakouské Jänner Rallye v roce 1980 jako vývojový vůz. Narozdíl od pozdějších speciálů skupiny B byla závodní verze quattra z velké části postavena na základě sériového skeletu a motor dosahoval výkonu přibližně 300 koní. Tohle auto se zapsalo do historie motorsportu v roce 1981, kdy s ním Michele Moutonová zvítězila v Rallye San Remo a stala se tak první ženou, která triumfovala v soutěži mistrovství světa. V průběhu dalších 3 let Audi jako odpověd na pravidla pro vozy skupiny B uvedlo evoluční verze A1 a A2, u kterých výkon motoru vyrostl až na nějakých 350 koní. Quattro A1 mělo svou premiéru na Rallye Monte Carlo, úvodní soutěži sezóny 1983 a Hannu Mikkola s ním vyhrál ve Švědské a Portugalské rallye. Trio Stig Blomqvist, Hannu Mikkola a Walter Röhrl pak s Quattrem A2 získalo osm vítězství, tři v sezóně 1983 a pět v následující 1984.Aby Audi udrželo svou konkurenceschopnost proti dalším vozům skupiny B, připravilo zkrácenou verzi klasického quattra – Sport Quattro. Tohle auto bylo představeno na autosalonu ve Frankfurtu na podzim roku 1983 a pro závody bylo homologováno v následujícím roce. Vzniklo jen a pouze kvůli závodění, karoserie byla vyrobena z aramidových a sklolaminátových vláken, mělo ještě širší blatníky, aby bylo možné montovat 9″ ráfky, dostalo strmější čelní okno (to byl požadavek pilotů Audi, aby se neodrážela palubní deska v okně a měli tak lepší výhled z auta), sériová verze dostala brzdy z Porsche a především byl o 320 mm zkrácen rozvor. Tím chtělo Audi docílit lepší ovladatelnosti a obratnosti, kterou disponovaly konkurenční Peugeoty 205 T16 a Lancie Rally 037.

Audi Sport Quattro pod kapotou ukrývalo celohliníkový řadový pětiválec s rozvodem DOHC, se čtyřventilovou technikou a přeplňováním. Objem motoru činil 2133 ccm, tedy přesně tolik, kolik bylo zapotřebí, aby se i při koeficientu přeplňovaného motoru vešel do řády předepsaného objemu 3 l. V sériové verzi motor disponoval výkonem 306 koní, závodní provedení mělo okolo 450 koní. Sériové verze Audi Sport Quattro vzniklo pouze 224 kusů, přičemž tehdy stálo nemalých 203 850 západoněmeckých marek. To z tohoto vozu činilo nejdražší Audi té doby. Závodních vozů bylo vyrobeno 22.Protože ale na závodním poli Audi Sport Quattro nesplnilo očekávání, vzniklo na jeho základě monstrum Sport Quattro S1. To se poprvé představilo na konci roku 1985, opět jej poháněl vpředu podélně uložený přeplňovaný řadový pětiválec, tentokrát o objemu 2110 ccm, který dle oficiálních údajů dávál výkon 480 koní. Turbodmychadlo bylo později vybaveno recirkulačním systémem, jehož cílem bylo udržovat vysoké otáčky lopatkových kol v případě, kdy jezdec ubere plyn, řadí apod. Díky tomu měl pilot k dispozici plný výkon motoru bez jakékoli prodlevy okamžitě po sešlápnutí akcelerátoru. Udávaný výkon motoru byl v tomto případě rovných 500 koní při 8000 min-1. Kvůli lepšímu rozložení hmotnosti měla S1 chladiče umístěné vzadu za zadním čelem. Aby se dalo auto vůbec udržet na silnici, dostalo velmi agresivní a přísně účelový bodykit s řadou spoilerů a velkým křídlem na zádi. Sport Quattro S1 vážilo pouhých 1090 kg a dokázalo z 0 na 100 km/h zrychlit za 3,1 s. Audi v té době také experimentovalo s novou převodovkou, kterou můžeme označit za předchůdce dnešních DSG.

Audi Sport Quattro S1 bylo úspěšné brzy po svém vstupu na závodní tratě, Walter Röhrl s Christianem Geistdörferem vyhráli v roce 1985 Rallye San Remo. Ale po příchodu evoluce Peugeotu 205 T16, Lancie Delta S4 a dalších soupěřů už Audi na vítězství nedosáhlo, přestože jezdecké nasazení bylo enormní. S1 byla poslední auto, které Audi pro skupinu B postavilo, po tragédii v Portugalské rallye v roce 1986 se ingolstadtská automobilka ze světových soutěží stáhla. Přesto je i dnes Audi Sport Quattro S1 považováno za nejsilnější auto, které kdy stálo na startu rallye. Poslední evoluce v roce 1986 disponovala výkonem 630 koní!

Petr Horák

Měření a technické údaje