Kottás: Pomáhat a chránit peněženky řidičů

Úspěšně sabotovat nesmyslné měření rychlosti je nejen šlechetné, ale především velmi, velmi škodolibě zábavné.

Zprvu to byla sobota jako každá jiná. Těšil jsem se z volného víkendu a poté, co jsem se konečně po dlouhé době prospal až do poledních hodin, trávil jsem čas virtuálními honičkami s policií na herní konzoli, až mi z toho v odpoledních hodinách vyhládlo a vyrazil jsem do nedaleké pizzerie pro pozdní oběd do krabice. To jsem ovšem ještě neměl ani tušení, že se zanedlouho dostanu do křížku s reálnou policií.

Nic zatím nenasvědčovalo tomu, že nebudu během okamžiku zpátky doma, ujídat kousky horkého těsta s jemnými plátky carpaccia a křehkou rukolou s herním ovladačem v ruce. Osud tomu však chtěl jinak a cestou domů mi do cesty připravil jednotku dopravní policie sestávající z civilní Škody Octavia s „bradavicí“ a postaršího Volkswagenu Transporter.


„Když už nevím co s časem, tak snad abych jej využil pro dobrou věc a ještě si užil trochu srandy. To chce nějakou záškodnickou akci,“ pomyslel jsme si. Policejní hlídka teprve parkovala Octavii na okraj přilehlého lesíku, takže jsem měl dostatek času na to, abych si stihl domů skočit pro několik pomůcek. Kusem většího kartonu a lihovou fixou jsem přesně pro tyto případy vybaven neustále, takže jsem byl během několika málo minut zpět na místě konání dopravně-buzerační akce.

V době mé chvilkové nepřítomnosti se policejní hlídka rozdělila na dvě části – první tvořila civilní Octavia s radarem, druhou pak (asi o 300 metrů dál za mírnou zatáčkou, tedy mimo zorné pole řidičů přijíždějících do této pasti) policejní Transporter postavený u krajnice a obložený kužely, které ohraničovaly místo ke kasírování.

Záměrně jsem zaparkoval vůz do vedlejší ulice tak, aby nebylo pochyb o legalitě mého činu a policie tak neměla jedinou záminku k tomu pomstít můj akt občasnké neposlušnosti. Vybaven transparentem hlásající heslo „RADAR!“ jsem se na chodníku postavil zhruba dvacet metrů před Octavií tak, aby moje upozornění před právě probíhajícím měření rychlosti bylo čitelné s dostatečným předstihem.

Fotogalerie Pomáhat a chránit blog (2015)

Zapomněl jsem ještě zmínit přesnou lokalitu. Jsme v ulici Vrbova v pražském Braníku mezi hokejovým stadionem HC Kobra a přemostěním železniční tratě a Jižní spojky, ve spodní části u ostřejší pravoúhlé zatáčky. Ve směru měření, tedy nahoru do kopce, auta vyjížděla z poměrně náročné (a tedy pomalé) levotočivé zatáčky a navíc do stoupání, takže už samotné místo, které si policie vybrala, nebylo z hlediska maximalizace výnosů příliš strategické. Naopak v opačném směru z kopce dolů, kde se na konci táhlého, rovného klesání jezdí přirozeně rychleji, neměřila.

Navíc na zaparkovaná Octavia bylo celkem dobře vidět, a pokud tudy projíždíte pravidelně a znáte to tu, jakéhokoliv auto odstavené na tomto místě vám musí připadat podezřelé. Pro policii to tedy rozhodně nebylo optimální místo, a pokud stále žijete v domnění, že si snad místo vytipovala jako potenciálně rizikové a jala se skutečně pomáhat a chránit, tak ani to není pravdě blízko.

Úsek je to přehledný, silnice široká na čtyři pruhy (ačkoliv tu jsou jen dva), u krajnice nikdy nic neparkuje a jeden z mála přechodů pro chodce je dobře značený, viditelný a s malým ostrůvkem. Navíc v okolí kromě několika domů není nic, kam by proudily davy lidí. Opodál sice stojí škola, ale je sobota odpoledne, takže za celou dobu prošlo kolem asi pět chodců včetně mě.

Fotogalerie Pomáhat a chránit blog (2015)

Zkrátka nebylo jediného impulzu, který by mi kladl sebemenší morální zábranu před mým činem. Spíše naopak. A tak jsem rozložil transparent a jal se konat dobré skutky. Provoz byl minimální, auta projížděla zhruba v půlminutové frekvenci, a tak zprvu ani nebylo koho varovat. Ale pak to přišlo.

Ze zatáčky vyjelo auto, které se v tu nejhorší možnou chvíli rozhodlo předjet nesmyslně pomalu jedoucího řidiče, zcela bezpečně a s bohatou rezervou, i když svižněji. Skočil jsem mu do cesty a zběsile mával cedulí, ať zpomalí. Všiml si mě a na poslední chvíli zareagoval a situaci místo zběsilého brzdění naprosto chladnokrevně vyřešil jen ubráním plynu.

Ještě stihl i poděkovat, protože mu to dost možná zachránilo řidičák. Potěšilo mě to. Ale také jsem opět dostal nesnesitelnou zlost proti notorickým brzdičům provozu, jak svojí bezohledně pomalou jízdou dokáží někoho naprosto slušně, plynule a rozumně jedoucího vystavit chřtánu radarové pasti. Pomalý pirát je taky pirát, kolikrát i větší.

A zároveň jsem cítil, jak mě probodávají nevěřícné pohledy ostatních řidičů, jak na mě hledí jako na narušitele veřejného pořádku, který brání hrdinným policistům dbát na bezpečnost silničního provozu. Našli se však i ti, kteří zvedli palec nebo zablikali dálkovkami, a já jsem alespoň na chvilku pocítil naději, že zdaleka ne všichni mí spoluobčané nejsou tupé stádo ovcí, které se kajícně nechá ostříhat.

Takto jsem tam stál ještě asi deset minut, než opačným směrem (tedy od kasírujícího Transportéru k měřící Octavii) projelo auto, jehož řidič na mě intenzivně křičel: „Bacha, jdou po tobě, zdrhej!“ Zrovna jsem se věnoval mávání na další auto a tak si nevybavuji obraz, jen slova, mlhavě si však vzpomínám, že to snad mohl být mladý pirát v luxusním černém BMW řady 3 E36. Tímto mu děkuji za kooperaci.

A skutečně, hned nato policejní Transporter, jehož posádka zřejmě dostala echo od policistky operující v Octavii, skutečně projel kolem. Záměrně jsem se postavil tak, aby o mě věděla, a upřímně jsem se těšil na to, až to přijde. Jenže ono nic nepřišlo. Transporter jen projel kolem a lustrace neposlušného občana stále nebyla na pořadu dne. Pomyslel jsem si, že se asi chystají měřit druhý směr a dodávka tak jede kasírovat na opačnou stranu, tak jsem se na ně pokusil vyzrát a šel jsem se také postavit na druhou stranu.

Během minuty se však Transporter vrátil k Octavii a já jsem tušil, že už snad konečně přijde chvilka, na kterou čekám. Připravil jsem si telefon na nahrávání, jenže paměťová karta hlásila plný stav. Nevadí, stejně ke mně nepřijeli.

Po krátké poradě mezi oběma hlídkami se Transporter přemístil na původní místo, tudíž i mé kroky vedly tam, kde jsem svou záškodnickou akci přerušil. Stál jsem tam dalších zhruba pět minut, než to policejní hlídka definitivně zabalila a odjela rýžovat někam, kde jim nikdo nebude kazit kšefty.

Opět jsem se tak přesvědčil o tom, že tu o bezpečnost a plynulost silničního provozu vůbec nejde. Kdyby tomu tak bylo, tak by policie zahodila uniformy a vzala do ruky papírový transparent. Je to zdaleka ten nejefektivnější způsob, jak donutit řidiče zpomalit. Jenže to už vůbec není v zájmu policie, protože kdo by potom plnil kasičku, že?

A ještě jedno ponaučení jsem si odnesl – studená pizza je vážně hnusná…

Zdroj: Mapy Google

26.1.2015 8:30| autor: Hugo Kottás

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa aut a čtyř kol?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist