Kottás: Elektromobil mi konečně dává smysl. V zimě!
Ne, vlastně mi elektromobily pořád nedávají smysl. Ano, líbí se mi myšlenka pohodlného, tichého a na řízení nenáročného malého auta do města, které všude zaparkujete. Ale pořád vidím, že elektromobil není připravený fungovat v reálném světě. Už jenom proto, za jakých okolností tento text vzniká.
Původně jsem chtěl Volkswagen e-up!, který máme na testování, dát do rychlonabíječky, skočit si na nákup a jet hned domů, jenže zrovna nefungovala, a tak jsem musel auto připojit na „pomalý“ systém. Takže mám spoustu času na to vyndat notebook a srovnat si myšlenky. A to jsme jel jenom na nákup. Co kdybych potřeboval chytit letadlo?
Vlastně je tohle ta jediná chmurnější věc, která mne za těch pár hodin, po které v e-up!u jezdím, napadá. Vlastně je tu ještě jedna věc – mohl by mi konečně někdo vysvětlit, jak skloňovat jeho název? Jinak mě ale Volkswagen e-up! příjemně překvapil.
Nejprve na dálnici svým pružným zrychlením. Za účelem úspory energie jsem nasadil příjemnou stovku, ale když přišla potřeba předjíždět, e-up! ke své maximálce omezené na 130 km/h vystřelil nevídaným způsobem. Má to sice drastický vliv na kapacitu akumulátorů, když vidíte, jak ručička „palivoměru“ ubývá přímo před očima, ale v tu chvíli jsem tomu nevěnoval příliš velkou pozornost.
Potom jsem se dostal do kolony, tak jsem to stočil na okresky. A tady jsem se náramně bavil. Tenhle prcek vážně skvěle jezdí, což dokázala už benzínová verze, a nic z toho, co mě na konvenčním Volkswagenu bavilo, se z něj nevytratilo. Vlastně jsem se na tomhle úzkém a klikatém kousku asfaltu, který by byl i pro takovou Fiestu ST příliš těsný, s žádným jiným autem tak dobře nepobavil.
Nejvíce jsem však zajásal po příjezdu domů. Přesně na půl „nádrže“ jsem najel 60 km, což se od počátečního dojezdu 130 km neliší zase tolik, vzhledem k tomu, že jsem se moc neomezoval. Vlastně jsem jel jako s každým jiným autem. A místy i svižněji, když jsem zkoušel, jak si e-up! vede v různých režimech.
O tom ale až později v plnohodnotném testu. To nejdůležitější, co mne samotného šokovalo, byla skutečnost, že jsem se do Volkswagenu e-up! těšil. A nejen kvůli zábavě, ale také použitelnosti a praktičnosti.
Stojí mi před domem čtyři auta a přemýšlím, které si vzít na rychlý večerní nákup, jenom za roh, nějaké tři kilometry. Ačkoliv máme pořád konec srpna, večery jsou už velmi chladné, a tak kromě toho, že bojuji se svojí leností (a tudíž potřebuji skočit do automatu), je další mojí snahou také nezmrznout. Znáte tu nechuť usednout to vymrzlého auta, že?
Přesně s tím jsem v tu chvíli bojoval také, a proto paradoxně usedl do elektrického auta. Proč, když pořád jenom strašíme katastrofickými scénáři, jak bez spalovacího motoru, který vyhřívá kabinu odpadním teplem, všichni v zimě umrzneme? Zatímco se konvenční motor za tak krátkou dobu ani neohřeje, navíc v době ultraefektivních downsizovaných motorů, „elektrický přímotop“ hřeje okamžitě.
A to bylo to hlavní, po čem jsem v tu chvíli toužil. Elektromobil mi tak konečně dává trochu smyslu, dokonce i když je venku pořádná zima! Ale skutečně jenom na ten malý skok do obchodu, když zrovna nemám chuť kvedlat šaltpákou, složitě parkovat a sedět celou cestu na promrznuté sedačce…
