Kottás: Dá se na auto hrát? Prachy za nic a kočky zadara?

Ne ne, za slovem "zadara" nehledejte žádnou skrytou reklamu na mobilního operátora, jde jen s shodu výrazů. Nám se jedná o hudbu.

Pokud vám je název trochu povědomý, vypůjčil jsem si jej od skupiny Dire Straits a jejich skladby Money for Nothing (and Chicks for Free). Píseň pojednává o stěhovákovi, který hořekuje nad tím, jak asi začne hrát na kytaru, jelikož to oproti instalaci mikrovlnek a stěhování ledniček přináší více „peněz za nic“ a jako bonus přízeň posluchaček navíc. Možná si ťukáte na čelo, co to má společného s auty. Odpovím vám jednoduše. Vlastně vůbec nic. Ale trochu pravdy na tom bude.

K zamyšlení mě přiměla nedávná pozvánka od jednoho z přátel na jeho kytarový koncert. Žádný školský garážový rock, ale kvalitní představení v jednom příjemném klubu. Ačkoliv se nejednalo o žádnou megashow ve stylu slavných rockových kapel, zaznamenal jsme jeden fenomén, který popisuje právě výše zmíněná píseň. Nešlo si nevšimnout, jak se děvčatům to brnkání na kytaru vážně líbí.Použil jsem slovo brnkání, protože opakovat dokola tři akordy a rozplývat se nad ztracenou láskou, to jsou opravdu peníze za nic. Tím nechci ničí hudbu nikterak zpochybňovat. Prostě ze mě čiší závist. Štve mě jedna velká křivda, které se ženy dopouštějí. Hned to vysvětlím.

Na běžných cestách, kde nepanují bezpečné podmínky závodního okruhu a není možné naplno popustit stavidla, třeba při honbě za co nejlepšími časy, zdánlivě už moc prostoru pro zábavu nezbývá, ale věřím, že si každý svůj důvod, proč si v sobotu ráno přivstat, určitě najde. Mým cílem při každé takové vyjížďce je dosažení zvukové harmonie. Napíná mi to uši, jen co o tom píši.

Auto totiž vydává kromě melodie motoru ještě spoustu dalších zvuků. K tomu, abyste si toho všimli, nepotřebujete nutně stahovat okna. Schválně se někdy zaposlouchejte. Kromě různého podbarvení tónu motoru si při průjezdu kolem svodidel třeba všimnete, jak trochu poprskává výfuk, možná po ubrání plynu rovnou vystřelí, třeba zachytíte, jak cvaká řazení nebo sviští vzduch sáním. Nebo jen vaše auto vydává nějaký specifický zvuk, protože je něco zrovna rozbité. To vše patří do hudebního repertoáru každého auta.Nepochybuji o tom, že velká část vás, čtenářů, používá auto nejen jako nástroj přepravy z místa na místo, ale také jako nástroj zábavy. Přistupuji k tomu stejně. Při jedné z posledních letních vyjížděk jsem se ale při něčem nachytal.

Když už na běžných cestách prakticky nelze nijak objektivně jízdu změřit, snažil jsem se, aby alespoň jízda působila subjektivně krásně. Libozvučně. Trefoval jsem přesné meziplyny, taneční sólo mých nohou na pedálech přes útrpné podbarvení zvuku ve středních otáčkách gradovalo ve zbytečné štěkání omezovače a vše doplňovalo hrubé cvakání kulisy řazení a prskání výfuku odrážející se od skalisek.

Snažil jsem se všechny zvuky hudebně propojovat. Nevytvářel jsem je náhodně ve snaze jet co nejrychleji nebo nejefektivněji, vytvářel jsem je podle toho, aby zněly jako perfektní koncert. Používal jsem svoje auto jako hudební nástroj.

Jenže, zkuste to nějaké slečně vysvětlit, že se snažíte o dokonalou souhru vašeho pečlivě naladěného nástroje. Asi to bude vaše poslední schůzka a raději dojede domů taxíkem. Nejen, že vás bude mít za blázna, ale hlavně si bude myslet, že jste bezohledný maniak a prototyp silničního piráta. Slečny a paní, pochopte, prosím, že se všichni svižnou jízdou nepředvádíme.Jenom když se před námi zaklikatí okreska, je to stejně neodolatelné pokušení jako políbit vás při doprovodu domů z prvního rande.

Přesně tohle způsobuje moje pozdvižení. Ženy si totiž vůbec nevšímají, jak auto ovládáme*, pokud už snad, tak jak vypadá. U kytary naopak žádnou nezajímá, jak vypadá, ale právě to, jak jí ovládáte, jak na ní hrajete.

Jenže auto je jediným hudebním nástrojem, na který umím hrát. Což je trochu problém. Jak mám třeba v noc pod jejím oknem vyznávat lásku hraním na kytaru, když neumím pořádně ani falešně zabrnkat? Kreslení zamilovaných pryžových koblížků za pískání pneumatik není o půlnoci zrovna dvakrát romantické. No nic, jdu si koupit kytaru…

Hugo Kottás

*Chvála jedné světlé výjimce (potvrzující pravidlo), která si všimla, třeba jak nezvykle vzpřímeně sedím za volantem. Toho si nevšímají ani mnozí muži. Naposledy si všimnul Dalibor, ale asi správně tušíte, že s ním bych si na večeři zrovna nevyrazil.

3.12.2012 5:59| autor: Hugo Kottás
Více o tématu: autobonuspodmínky

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist