Beran: Zipování, nezipování, pouštění, nepouštění – všechno jedno
Kottás: Češi neumí stát ve frontě. Jak v obchodě, tak na silnici.
Jestli jsme v něčem jako národ burani, pak v kultuře nakupovaní. Jak to ale souvisí s jízdou po komunikacích?
Víte, podle čeho posuzuji míru civilizovanosti národa? Podle toho, jak umí stát ve frontě. Češi jsou v tomto ohledu naprostí burani. Tak třeba v obchodě. Určitě to všichni znáte – přeplněné pokladny kam oko dohlédne, z ampliónu zazní hlášení „prosíme obsadit volnou pokladnu“ a za chvilku přibíhá z „rauchenpauzy“ znechucená pokladní. V tom už všichni zezadu vyčkávají na ten správný moment, jak se rychle dostat k nově otevřené kase jako první a vyzrát na ostatní. Jak nespravedlivé…
Líbí se mi model, který funguje ve Spojených státech nebo Velké Británii. U východu se všichni naženou do jednoho koridoru a na konci jsou systémem „first in, first out“ odbavování u pokladen. Jednak je to spravedlivé, protože všichni čekají stejně dlouho, nikdo nemůže nikoho předběhnout, v koridoru máte všechno zboží z kategorie „maminko, já chci ještě tyhle bonbóny“ hezky po ruce, takže nehledáte papírovou igelitku na druhé straně, protože na té vaší zrovna mají jenom plastové, a také se nepřihodí situace, kdy manžel je vyslán stát frontu a manželka těsně před příchodem na řadu přiběhne se slovy „ještě jsem zapomněla vajíčka“. A půlku košíku k tomu, samozřejmě. Zkrátka, co se týče kultury nakupování a stání ve frontě, jsem zaostalí. Jak to ale souvisí s automobilovou dopravou?
Případ první: Zipování ve zúžení
Zvláštní, jakmile dojde na stájí v koloně, to najednou Češi aplikují jedině systém „první přijel, první odjel“. Jenže jen na svůj pruh, nikoliv na všechny, které se do zúženého hrdla musejí „nasypat“. To je najednou každý, kdo v levém pruhu dojede až nakonec omezení a dožaduje se zazipování „pirát v luxusním černém béemvé“, zatímco ti v pravém pruhu slušní a vychovaní řidiči, kteří se zařadili do průběžného pruhu už kilometr předtím, protože předbíhání je fuj a to se nedělá. A když se to dělá, tak se to poví, natočí a pošle do večerních krimi zpráv. Přitom silniční pravidla mluví jasně, také jasně definují kdo je „pirát“ a kdo slušňák, i když zcela opačně než je všeobecně přijímáno, a v tomto ojedinělém případě jsou dokonce i moudrá…
Případ druhý: Myčka na auta
Jelikož mi slušné vychvování praví, že nejprve zaparkuji někde na kraji, dojdu si koupit lístek na myčku a pak až se zařadím do fronty, činím přesně podle tohoto scénáře. A kolikrát se nestačím divit, když se vrátím k autu, popojedu k myčce a ejhle… u dveří prázdné auto a řidič na cestě k pokladně. Takže čekáte, než se uráčí přijít zpět, chvíli se ještě hádáte, kdo že to je větší falus (on proto, že se k myčce zásadně jezdí se zakoupeným lístekm, já proto, že nejsem stejně vykutálený) a ještě čekáte, než jej myčka odbaví. Samozřejmě si jako na potvoru musí objednat nejdražší program…
Případ třetí: Odbočování vlevo
Frekventovaná jednoproudá silnice, na kterou by se ovšem v klidu vešla tři auta vedle sebe, řidič odbočjící vlevo, jenže z protisměru se hrne jedno auto za druhým, a tak se za ním tvoří dlouhá fronta. Jakmile to jen trochu jde, byť i za cenu toho, že bych měl stát půlkou vozu na dělicí čáře, tak uhýbám, aby ti za mnou mohli projet a ti v protisměru se stále pohodlně vešli. Chápu, ne každý vnímá, že čára není zeď… oni někteří ale nechápou ani jasně namalovaný náznak odbočovacího pruhu s šipkou doleva, což konečně někoho z města napadlo udělat třeba u vietnamské tržnice Sapa. Stejně se kolikrát někdo postaví úplně k pravému kraji, nebo sice uhne doprostřed, ale postaví se zešikma, takže se za ním stejně nikdo neprotáhne. A pak to končí tak, že v protisměru někdo zastaví, aby nebohý odbočující už konečně zmizel z křižovatky, a zacpe se kompletně celá ulice…
Co z toho plyne? Vlastně ani nevím. Rád bych apeloval především na to, ať všichni za volantem víc přemýšlíme a abychom si méně překáželi. Mám však pocit, že se spíš naučím nakupovat na internetu, přestanu jezdit po Jižní spojce, budu mýt auto ručně a tržnici na Libuši objíždět pořádným obloukem…
2.2.2016 1:39| autor: Hugo Kottás
