Kia Sorento 2.2 CRDi 4×4 (2013)

• Dynamika 7

• Chování na silnici 6

• Provozní náklady 6

• Praktičnost 9

• X-Factor 6

• Celkové hodnocení 6.8

RADOSTI
praktičnost a prostor, terénní schopnosti, styl, pohodlí, solidní zpracování…

STAROSTI
…které stále není prémiové, zbytečné a nelogické detaily, kolísavá spotřeba

Korejci o nejnovějším Sorentu tvrdí, že je úplně nové, ačkoliv zvenku by náhodný pozorovatel soudil, že jde spíš o decentní facelift. Nicméně pod povrchem, vlastně i na povrchu, přestože to není tolik vidět, nezůstal kámen na kameni.

Největší technickou změnou je nová platforma, shodná se sesterským Hyundaiem Santa Fe. Kromě zesílené konstrukce ve všech ohledech prošla přepracováním také zadní víceprvková náprava. Nový je elektrický posilovač řízení a viditelnou novinkou, která bude řidiče provázet každý den, je sedmipalcový LCD displej v přístrojové kapličce, který zobrazuje rychloměr a palubní počítač.

Zvenku se nové Sorento shoduje s předchůdcem jen v některých panelech. Stejné jsou dveře, kapota, střecha a čelní sklo. V rámci omlazení si tak nejvíce všimnete nových horizontálních mlhových světel a předních světlometů s diodami denního svícení. Zadní část na první pohled prošla menší změnou, ale světla září zvláštním tlumeným tónem, přičemž vypadají spíše jako odlitá z jednoho kusu plné plastické hmoty, než jako klasický podsvětlený kus skla. Velmi efektní především v noci.

Kia Sorento fotogalerie – vše co potřebujete vidět

Přestože je vzhled velmi subjektivně vnímanou oblastí, nemohu Sorentu upřít krok vpřed. Vzhledově se vydařilo a přináší porci stylu navíc. Nebojím se říct, že zepředu působí prémiovým dojmem. Vždyť z některých úhlů linka kapoty navazující na přední světla trochu připomíná Range Rover Evoque. Zvláště to vynikne v té bílé perleťové barvě, která je mimochodem za příplatek 16 000 korun.Možná jen zadní partie jsou méně výrazné. Představoval bych si ostře řezané linky tématicky navazující na předek. Ale to ať si každý posoudí sám. Dokonce i na těch 18palcových kolech, která působí trochu titěrně, se mi celkově proporce auta líbí, ačkoliv k velkým SUV rozhodně nechovám sympatie – už ze své podstaty.

Sorento ale hned při pohledu dovnitř moje nevole zdárně odvrací, protože všechen svůj nemalý půdorys využívá ve prospěch praktičnosti. Kufr v testované pětimístné verzi pojme 660 litrů zavazadel a ještě schováte spoustu věcí do dvou hlubokých schránek pod falešnou podlahou, přičemž se nemusíte spoléhat na nouzovou sadu pro opravu pneumatik – rezervní kolo nalezete uchycené zespodu pod nárazníkem.

Praktická jsou nastavitelná opěradla zadní lavice, která lze díky dvěma otvorům uchycení roletky kufru sklonit do uspávací polohy. Mechanismus sedadel také umožňuje jednoduchým pohybem sedadla sklopit úplně. Potom sice nevytvoří vodorovnou plochu, alespoň však nevzniká žádná velká spára. Jedinou menší překážkou v praktičnosti je tedy tradičně vyšší nakládací hrana, která však omezuje až při nakládání těžších břemen, spolu s hodně zaobleným otvorem kufru.

Centrální LCD displej působí honosněji a umožňuje individualizaci.

Přesuňme se ale odzadu do kabiny na přední sedadla. Ve chválách na prostornost bychom mohli pokračovat, přestože středová konzola je opravdu masivní. Pobyt za volantem ale nepůsobí nikterak stísněně, nýbrž příjemně útulně. I přes svojí standardní postavu jsem ale měl problém najít si pohodlnou pozici. Uvítal bych elektricky nastavitelné sedadlo ještě o trochu víc spuštěné dolu. Pod sedákem by na to zbývalo místa ještě dostatek.

Není to žádný fatální nedostatek, ostatní auta této kategorie na tom jsou podobně, ale nutí mě to sedět v trochu nepříjemně vzpřímené poloze stejně, jako kdysi ve školní lavici. Pohodlí by to jen prospělo, protože prostředí interiéru navozuje příjemnou uvolněnou atmosféru. Plasty palubní desky jsou sice z tvrdého materiálu, ale s měkčeným povrchem příjemným na omak. Všechno tu jinak působí věrohodně a konzistentně, hlavně prvky, se kterými přijdete nejvíce do styku. Volič automatické převodovky je velmi solidně zpracovaný a větší volant se příjemně drží.Středovému panelu by možná prospěla volba méně rozličných druhů plastů, ale chod tlačítek a odpor otočných ovladačů je příjemný a solidní. Ovladače jsou také velikostně dobře uzpůsobené na ovládání v rukavicích, které v zimním období nejeden řidič zařadí do šatníku. Ergonomii tedy není co vytknout a stačí jen chvilka na to, aby se člověk zorientoval v ovládání jednotlivých systémů.

V novém Sorentu se nejen hezky pobývá, ale také příjemně jezdí. Neděláme si iluze, navíc potom, co nabralo trochu stylu navíc, že se bude ještě častěji pohybovat po městských dlažbách a parkovištích nákupních center. Městská zástavba je jeho přirozeným prostředím a popravdě řečeno tu funguje velmi dobře. Z místa řidiče je dobrý výhled všemi směry, s výjimkou pohledu šikmo vzad, který zaslepují masivní zadní sloupky – integrovaná titěrná okénka ničemu neslouží.

Zhoršuje to trochu orientaci při parkování, ale od toho tu je příplatkový automatický parkovací asistent. Vhodné místo dokáže najít bez chyb a nevybírá si ani zbytečně dlouhý prostor. S malým autem by zručný řidič zaparkoval rychleji, ale vzhledem k rozměrům a horší prostorové orientaci Sorenta je to velmi vítaný pomocník. Jedinou jeho vadou je vypnutí grafického znázornění parkovacích senzorů na displeji, místo kterého se objevují instrukce k ovládání asistenta. Zvuková signalizace sice zůstane, ale chce to trénink, než poznáte, kterému konci auta patří.

Podvozek je za každých okolností pohodlný a statně polyká nerovnosti včetně potlačení zvukových projevů. Daní za to je ovšem trochu nejisté chování. Pokud to lehce přeženete s nájezdovou rychlostí, podvozek auto podrží, ale trochu přitlačte a přední náprava se vzdá ve prospěch masivní neotáčivosti. Mám za to, že na vině není jen hmotnost – 1890 kilogramů není na poměry příliš – ale spíš méně věnované péče naladění podvozku. Ve skutečnosti to není tak hrozivé, jak to zní, ale ovládání důvěru příliš nevzbuzuje. Lepší je najíždět do zatáček s rozmyslem. Brzdy si naštěstí důvěru získávají. Při městském poskakování jsou příliš citlivé a občas si s autem „cuknete“, ale při plném použití v rychlosti zabírají vzhledem k velikosti auta impozantně.

Elektrický posilovač řízení propouští minimum citu do řízení, ale u tohoto typu auta se skutečně nejedná o atribut, který by se vyskytoval na vrcholu žebříčku hodnot. Naopak v Sorentu mě přechází veškeré choutky na sportování a raději svou mysl přepínám do pohodového módu. Z tohoto pohledu tedy možnost nastavení odporu řízení známé z ostatních kií a hyundaiů shledávám jako zbytečné, jelikož po chvilce stejně nadobro nechávám řízení v nejlehčím komfortním režimu.Takže slušné chování na silnici si určitě musí vybrat daň na terénních schopnostech, že? Tady Kia Sorento překvapuje snad nejvíce. Kromě toho, že je pohodovým společníkem na silnicích, stejně lehkonoze působí i v terénu. Automaticky přiřaditelný pohon všech kol dokáže přesunout točivý moment na nápravy v poměru 50/50, standardně putuje všechen výkon jen na přední kola. Pohon všech kol však lze uzamknout tlačítkem na palubní desce.

Prostupnost terénem je vskutku překvapivá a kromě toho, že s přehledem zvládne kdejakou rozbitou polní cestu, navíc při zachování vysoké míry pohodlí, dokáže se vyšplhat i na strmější zablácený kopec. Limitujícím faktorem terénních schopností tak jsou vždy spíš nevhodné silniční pneumatiky, než neschopnost lidské obsluhy. Ta je potlačena na minimum, jelikož jízda Sorentem i v těžším terénu je pohodovou záležitostí, kterou ulehčuje i dobře fungující šestistupňová automatická převodovka.

Nejčastěji potkáte Sorento ve městě, ale nezalekne se ani trochu těžšího terénu.

Zpátky na silnici funguje pohonné ústrojí příkladně. Převodovka řadí jemně a hladce a je dobře odstupňovaná. Jediným záporem je trochu neintuitivní reakce na povely plynového pedálu v automatickém režimu a neschopnost podřazení z kopce za účelem brzdění motorem. Přepnutí do manuálního režimu tohle vyřeší, ale aspoň jednoduchá pádla nebo tlačítka na volantu by službu provedla pohodlněji. Naopak k přiřazování zadní nápravy nemám výtek. Jeho práce je neznatelná, neprojevuje se tedy ani nepříjemnými zvuky, škubáním nebo zbrklým prokluzem předních nebo zátahem zadních kol.

Turbodieselový motor 2.2 CRDi o výkonu 197 koní ve 3800 ot./min. a točivém momentu 436 Nm v rozmezí 1800 až 2500 otáček možná podle papírového zrychlení na stovku za 9,9 sekundy neslibuje žádné zázraky, ale v praxi se projevuje velmi dobrým zátahem a v kombinaci s dobře pracující automatickou převodovkou potom neexistují situace, kdy by mu chyběla pružnost. Kultivovaností na tom také není výrazně špatně, ale mnohé moderní dieselové čtyřválce na tom jsou lépe.

Jenom spotřeba je hodně náchylná na zacházení s plynovým pedálem. K oficiálnímu kombinovanému údaji 6,7 l/100 km má o jeden litr dál, a to ještě při velmi opatrném zacházení, a městských 8,8 l/100 km se v reálu ustálí skoro o dva litry výš. Nádrž pojme 64 litrů nafty, určitě by přišla vhod trochu objemnější.Takže zatím to pro Sorento vypadá velmi dobře, takže má nějaké nedostatky? Natolik výrazné, které by otravovaly život, jsem nepostřehl, ale všimnete si malých detailů, na kterých je poznat chybějící kus do prémiových značek. Jsou to jen drobnosti, ale člověk se nad nimi pozastaví s otázkou, proč tomu někdo nevěnoval větší pozornost.

Již zmíněná chybějící grafická signalizace parkovacích senzorů při zapnutém asistentovi, pouze jeden údaj průměrné spotřeby nebo zbytečný přechod číslic rychloměru do kurzívy v manuálním režimu převodovky, který má snad evokovat sportovnost. Přeplněný volant zbytečnými tlačítky (třeba to na volbu tuhosti posilovače) nebo noční režim středového displeje, který se při jakémkoliv povelu z volantu opět rozsvítí a vlastně tak neplní svou nerušivou funkci na dlouhých nočních cestách. Jsou to maličkosti a zvyknete si na ně, ale jsou až příliš vidět.

Jak se podíváte do ceníku, pochopíte. Nová Kia Sorento začíná na 659 980 korunách s benzínovým motorem 2.4 GDi 141 kW 4×2 v základní výběvě Active, u níž je chvalitebné, že přináší celkem dost výbavy navíc. Někde se cena musí ukázat a možná je nakonec dobře, že se projevuje na maličkostech, které lze přejít, než na podstatných věcech.

Náš testovaný kus byl ve třetí výbavě Exclusive, což zahrnovalo vedle elektricky ovládaných oken a zrcátek dvouzónovou klimatizaci, parkovací senzory s kamerou a automatickým asistentem, centrální zamykání, šest airbagů, rádio s MP3 a dotykovým displejem, Bluetooth, vyhřívaná sedadla, elektricky stavitelné sedadlo řidiče a armádu elektronických asistentů k tomu. V této výbavě stojí 889 980 korun. Příplatková výbava v podobě automatické převodovky za 50 000 a perleťový lak výslednou cenu zvedla na 955 980 korun. Na skladové vozy se nyní v akci vztahuje padesátitisícové zvýhodnění.

Verdikt
Sorento opět o něco dospělo, je solidně postavené, ale prémiové kvalitě se stále nevyrovná. Jsou na něm sice ne tak podstatné, ale přesto viditelné detaily, nad kterými evidentně nikdo moc nepřemýšlel a nedotáhl je do konce. Přesto se s ním hezky žije a příjemně jezdí. Nabralo trochu více městského stylu, na kteréžto lákadlo by mohlo přitáhnout nové zákazníky, zatímco pragmatické kupující potěší užitnou hodnotou a ty, kteří to budou skutečně potřebovat, také schopnostmi v terénu.

Měření a technické údaje