Kia Sorento 2.2 CRDi 200 k (2015)

• Dynamika 8

• Chování na silnici 8

• Provozní náklady 8

• Praktičnost 10

• X-Factor 8

• Celkové hodnocení 8.4

Radosti

Výbava, prostornost, komplexní praktičnost

Starosti

Snad cena, tedy při neobjektivním náhledu na věc

Kia Sorento ušla velký kus pomyslné cesty, mám dodnes v živé paměti, když jsem testoval někdejší generaci na rámovém podvozku, která se kolébala do všech stran při každé změně směru či pouhé akceleraci/deceleraci. A která byla, jako pravověrný offroad, fantastická při jízdě terénem. Teď je ale rok 2015, do terénu už (s nadsázkou) nikdo nejezdí, a tak i Sorento je jiné, než bylo dřív. Přestože v terénu se v žádném případě neztratí, jak si řekneme později, tak je civilnější, příjemnější na každodenní jízdu.

I když – a pojďme rovnou ke konkrétním aspektům vozu, Sorento je velké, opravdu velké auto a tak, pokud jezdíte každý den jen a pouze do města, mohou být jeho rozměry trochu na obtíž. Než se přesunu za volant, prohlásím ještě, že Sorento je velké auto (vím, to už jsem říkal) a s tím souvisí také vzhled – z gigantického kusu techniky neuděláte drobné a elegantní auto ani kdybyste se rozkrájeli, přesto ale chci říct, že Sorento tak, jak vypadá, se mi vcelku líbí. Chápu jeho robustnost a vzhledem k ní mi design vozu připadá v rámci třídy a parametrů poutavý.

Interiér

To platí i o kabině, tedy ten příjemný vzhled. Naše auto bylo fantasticky vybavené a tak v kabině bylo celkem dost nejrůznějších ovladačů, na které bylo třeba si zvyknout, ale neřekl bych, že na mne tlačítka a jejich schema působilo zmateně, rozpačitě, nepřehledně. To vůbec ne. Sedačky velké, pohodlné, místa na zadních sedadlech opravdu nadbytek, a pak také třetí řada sedaček, na kterých dospělý přežije několikakilometrovou cestu a díte i delší výjezd.

U zadního sezení je samostatné ovládání klimatizace, což je také fajn. A je tady střešní okno. A clony ukryté ve dveřích jako příjemná ochrana zadních cestujících před sluncem. A široké přesahy dveří k prahům proti ušpinění nohavic. A … opravdu mnoho prvků jak z výbavy, tak logických, chytrých řešení v samotné konstrukci auta.

Pohon

O pohon Sorenta se stará 2,2litrový naftový čtyřválec s výkonem 200 koní. Motor lze dostat s přímo řazenou převodovkou, my využívali ale šestistupňový automat, který posílal výkon na všechna čtyři kola. Jeden by chtěl říct něco ve stylu „šestiválec by byl lepší,“ je ale fakt , že výkonově agregát autu stačil. A co víc, nebyl nijak hlučný, spíše naopak, ruchy jsem evidoval až za jízdy ve vyšších rychlostech a to ty aerodynamické, od velkých zrcátek.

Takže na motor si nemohu nijak stěžovat. Vyrazil jsem s autem do lehčího terénu, jen proto, abych to vyzkoušel než že bych měl potřebu se sedmimístným vozem dráždit offroad, a Sorento projelo jak louku s mokrou travou, tak šotolinovou cestu a hravě se otočilo na kraji lesa přes mez a nějaké kořeny. Víc jako důkaz o tom, že mne auto nenechá ve štychu v zimě na parkovišti nepotřebuji.

Automatická převodovka řadí tak, jak se k vozu tohoto charakteru hodí, žádná zběsilost ve stylu F1, ale pomalá jako hlemýžď také není, prostě funguje dobře a pak je tady točivý moment 441 Nm v širokém spektru otáček, který bez ohledu na zařazený stupeň „tahá“ a uděluje vozu slušnou dynamiku.

Spotřeba

Apetit vozu vyřešíme šmahem, jezdil jsem za nějakých devět litrů a to jsem auto nijak nešetřil. Věřím, že s klidnějším přístupem bych se (s takto velkým strojem!) dostal na osm „a něco,“ možná ještě méně, ale i tak jsem se spotřebou spokojený.

5 zaručených rad, jak snížit spotřebu

Rady a tipy | vydáno 14. 11. 2012

Ovladatelnost

Sorento je velké auto, znovu to opakuji, tentokrát ve vztahu k jízdním vlastnostem. V některém z našich prvních testů jistě najdete podrobný přehled technických vylepšení, kterými auto mezigeneračně prošlo a díky kterým se v zatáčkách nenaklání… Podvozek je měkký, plavný, i přes dlouhý rozvor při jízdě na nerovnostech nepronikají do kabiny přílišné rázy.

Sorento se chová jako velkým přerostlý hatchback. Reaguje na řízení, byť to je takříkajíc bez citu, skládá se do zatáčky poměrně ochotně, byť silnice v našich končinách by mohly být pro potřeby Sorenta o dvacet procent širší. Do zatáček je tu a tam potřeba si nadjet. Parkování? S kamerou, která vidí do všech stran, i dopředu či shora, není obtížné manévrovat v uzavřenějších místech, podzemních parkovištích, užších uličkách. Tohle opravdu funguje.

Verdikt

Nemá cenu chodit kolem horké kaše, Sorento se mi moc líbilo, mám pro auta tohoto umu soukromý výraz „auto Homera Simpsona,“ který má vyjadřovat v narážce na jeden ze starých dílů seriálu o žluté rodince skutečnost, že se Homer pokusil postavit auto, které by bylo hezké, praktické, pohodlné, dostatečné rychlé, maximálně vybavené, příjemné pro rodinu, atd… A tohle nová Kia Sorento umí. Sorento je skrz naskrz prošpikované výbavou, nechybí tu zcela nic, všechno funguje jak má, auto není pomalé, projede i hrubším terénem, je komfortní na dlouhé cesty, ve městě dělá díky výbavě vše, aby ulehčilo práci s velkými rozměry, není nenasytné. A stojí 1,2 milionu Kč, což může být trochu oříšek.

Ano, objektivně auto za tuhle cenu stojí, částka je vzhledem k tomu, co Kia Sorento nabízí, velmi snadno obhajitelná. Subjektivně si nejsem jistý, jestli bych já osobně uměl (měl-li bych ten rozpočet) 1,2 milionu korun za Sorento utratit a zda bych nevolil za stejný peníz menší, méně vybavenou alternativu prémiovější značky. Ehm, chápu, je to krátkozraké, snobské, neupřímní a nafoukané…

Čímž bych se asi dostal k závěru, že ten, kdo je ochoten utratit požadovanou částku mimo showroomu německé konkurence a koupit Kia Sorento v testované specifikaci, bude s autem po všech stránkách spokojený.

Měření a technické údaje