Když se to nedá měřit, neznamená to, že na tom nezáleží

Občas se pokouším svým přátelům posedlým technickými údaji vysvětlit, že čísla prozradí o autě úplně všechno – kromě toho nejdůležitějšího. Protože zrychlení pružné i z místa, časy na kolo, hodnoty příčného zrychlení a bůhvíco všechno ještě vám řeknou jen velmi málo o tom, jaká je s autem skutečně zábava, jestli je radost ho řídit. Kdo jel například s Mazdou MX-5 druhé generace a Imprezou STI generace poslední, chápe nejspíše docela dobře, co mám na mysli, ale takových lidí mezi našimi čtenáři mnoho nebude – a pokud jde o ty ostatní, obávám se, že jde o nesdělitelnou zkušenost. Nicméně se znovu dopustím téhož omylu jako celé generace motoristických publicistů přede mnou a pokusím se zde znovu vysvětlovat nevysvětlitelné, tentokrát na příkladu z jednostopého světa.

Pokud víte o motocyklech alespoň něco, jistě se k vám doneslo, jaké motorky jsou Harley-Davidson: těžké, dlouhé neohrabané stroje pro páprdy; snobské artefakty pro právníky a doktory s krizí středního věku; tragikomické vykopávky, jejichž vzduchem chlazené dvouválce s jednočepovou klikou a rozvodem OHV mají litrový výkon, za jaký by se styděl i generátor u vás na chalupě. Objektivně vzato je to všechno víceméně pravda – a přece v tom není obsaženo to jediné, na čem opravdu záleží, totiž jak se v sedle takového Harleye člověk cítí. Spolu s asi dvacítkou dalších novinářů jsem se o tom mohl přesvědčit v pátek při okružní jízdě mezi třemi „dealershipy“ značky Harley-Davidson: v Brně, Hradci Králové a Praze.

Ano, Harley je pomalý (tedy kromě modelů řady V-Rod/Night Rod, jejichž vodou chlazené motory má na svědomí Porsche). Ano, Harley drhne stupačkami o asfalt už v mírném náklonu. A s výjimkou cestovních modelů Electra Glide a Road King umí být extrémně nepohodlný – například nikdy jsem neřídil motorku s tak nesmyslným posazem jako Dyna Street Bob, na níž vás rozbolí kolena v podstatě už při usednutí. Jenže samotný zážitek z cesty to všechno vynahradí: neotřesitelná stabilita, vzpřímený posaz a pomaluběžné pulsování dobráckého dvouválcového siláka Twin Cam 96 kdesi pod vámi vytvářejí obtížně zdůvodnitelnou, ale rozhodně velmi dobře vnímatelnou bublinu v časoprostoru, kde obě veličiny, tedy prostor a čas, plynou podle jiných zákonitostí. Zatímco většina motorek váš tep zrychluje, na Harleyi jakoby srdce ve vašem hrudním koši bilo pomaleji – asi jako když sedíte za krásného nedělního odpoledne na terase, koukáte do zeleně a všemi smysly vnímáte ospale pohodovou atmosféru volného dne. Omlouvám se všem čtenářům se sníženou mírou tolerance k lacině poetickým přirovnáním, ale ten zvláštní druh spokojenosti, jaký zažíváte v sedle motocyklu Harley-Davidson, se bez kýčovitých podobenství snad ani popsat nedá.

Mám teorii, která vysvětluje tuto podmanivost harleyů záměrným lpěním na zastaralých, technicky i morálně překonaných řešeních, jež vytvářejí prožitek sepětí mezi člověkem a strojem, nenápadně si podrobují řidiče a vnucují mu vlastní tempo událostí. Konkurence, převážně japonská, dělá mnohem schopnější choppery a cruisery, ale pokud je mi známo, nikdy se jí zcela nepodařilo napodobit jedinečné kouzlo harleye, protože nepochopili, že to, co oni považují za chyby – archaická geometrie podvozku, chlazení vzduchem, rozvod tyčkami, těžkotonážní stavba – ve skutečnosti tvoří podstatu a charakter Harleye.

Aby bylo jasno, nepovažuji se za motorkáře-páprdu a na motorce se nijak neostýchám. Ta moje má pneumatiky po stranách sjeté až k okraji, viděla už hodně alpských průsmyků i hrbolatých polních cest a byla dokonce i v Sosnové na okruhu, kde opakovaně nadělila kolo až tři všem ostatním ve skupině. To by Harley nesvedl, ale v tom je právě ten vtip – na motorkách, jako je ta moje, potřebujete náročnou trať, spektakulární silnici nebo opravdu vysoké rychlosti, aby vás to bavilo. Harley má jedinečnou schopnost udělat i z obyčejného přejezdu předpisovou rychlostí do vedlejší vesnice řidičský zážitek. Možná je na čase, aby motoristická média konečně našla způsob, jak zapsat pocit z jízdy do tabulky technických údajů…

Jirka Červenka