Kam patří elektromotorové vozíky?

V době nedávné jsme se podívali na vozíky za jízdní kola, jako další téma (a vídám to navíc dnes a denně v centru Prahy) se nabízí jízda na elektromotorových vozících. Znáte to, takové ty dvoukolové vozíky, na kterých se stojí, držíte se řidítek a náklonem se zajišťuje jízda vpřed, vzad a zatáčení.

Ze zvědavosti jsem si početl různé názory, přičemž na internetu se dá dohledat údajné stanovisko Policie ČR, resp. Ministerstva dopravy (originál jsem neviděl, jen citace z něho, takže neodpovídám za to, jestli je to stanovisko opravdu autentické), kde se tvrdí:

„V dané věci zastáváme dlouhodobé stanovisko, že zařízení Segway není motorovým ani nemotorovým vozidlem a uživatel tohoto zařízeni je ve smyslu $ 2 písm. j) zákona č,.36l/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, považován za chodce. Při provozu na pozemních komunikacích se tedy na uživatele zařízení Segway vztahují pravidla a povinnosti chodce. Je však nezbytné uvést, že uvedené platí jen v případě, kdy je zařízeni Segway užíváno v módu chůze. Při užití v jiných režimech, dovolujících vyvinout výrazně vyšší rychlost, než je rychlost chůze, není možné zařízení Segway považovat ve smyslu výše uvedeného za chodce. Zařízeni Segway není možné používat k provozu na pozemních komunikacích mimo režimu chůze, protože není pro takový provoz schváleno.“Tento výklad, řekněme si to na rovinu, bude sotva hledat odpovídající oporu v právních předpisech, tím méně v zákoně o provozu na pozemních komunikacích.

Tak za prvé, definice chodce je následující:

„Chodec je i osoba, která tlačí nebo táhne sáňky, dětský kočárek, vozík pro invalidy nebo ruční vozík o celkové šířce nepřevyšující 600 mm, pohybuje se na lyžích nebo kolečkových bruslích anebo pomocí ručního nebo motorového vozíku pro invalidy, vede jízdní kolo, motocykl o objemu válců do 50 cm3, psa a podobně.“

Za druhé, dané vozítko má motor (elektromotor), takže naopak velmi dobře splňuje definici motorového vozidla (§2, písm. g) téhož zákona):

„Motorové vozidlo je nekolejové vozidlo poháněné vlastní pohonnou jednotkou a trolejbus.“

Určitě by mne zajímala argumentace (a její odůvodnění) policie nebo ministerstva, proč toto vozítko, podle jejich názoru, nesplňuje podmínky definice motorového vozidla. Nekolejové to je a vlastní pohonnou jednotku to má taky. Podle mého názoru to motorové vozidlo je.Dále, považovat řidiče tohoto vozidla za chodce s ohledem na výše uvedenou definici chodce, je dle mého názoru právně obtížně obhajitelné, když si nedovedu představit jeho vtažení pod kteroukoli část shora uvedené definice. Zejména argument o tom, že rychlost pohybu je z hlediska definice relevantní, je za současného znění zákona systematicky nepřesvědčivé. Na inlinech lze jet mnohem rychleji než těch 20 kilometrů za hodinu, co to vozítko zvládne, a také nikdo neargumentuje, že tím bruslař přestává splňovat definici chodce. A obráceně, pokud by se jiné motorové vozidlo pohybovalo rychlostí chůze, neznamená to, že se s ním smí jezdit po chodníku a že jeho řidič je chodec. Shora prezentované argumenty jsou tedy systematicky nepodložené.

Jediná šance by byla podřadit jízdu na vozítku pod „a podobně“ výše uvedeného ustanovení, ale to mi z hlediska definičního přijde jako velmi tenký led. A to hlavně kvůli tomu motoru, který (s výjimkou motorového vozíku pro invalidy, kde takovou výjimku a její význam z hlediska povahy druhu pohybu chápu) toto vozítko z definice chodce diskvalifikuje, protože spojení pojmu „chodec“ a „motor“ moc souvislostí neimplikuje.Nechci sice tvrdit, že definičně je náš zákon o provozu na pozemních komunikacích zcela nerozporovatelný (např. bruslaře bych si právě kvůli rychlosti a požadavkům na prostor dovedl představit na stejné úrovni jako cyklisty), nicméně budu-li vykládat současné znění zákona o provozu na pozemních komunikacích a zohledním-li povahu provozu tohoto dopravního prostředku a aniž bych chtěl kazit někomu business, tak jsem toho názoru, že tato vozítka na chodník nesmí a jeho řidiči definici chodce nesplňují.

Jejich užití v souladu se současnými pravidly tak vidím spíš mimo pozemní komunikace (např. v prostorách skladů nebo jiných velkých ploch jako jsou letiště apod.), kde je nutné překonávat větší vzdálenosti, ale pravidla silničního provozu tam neplatí.

Na chodník však, dle mého názoru, takové vozítko z hlediska pravidel silničního provozu nesmí.