Jak být lepším řidičem
Pravda je bohužel jinde a o průměrnosti (nanejvýš) českých šoférů se každý vnímavý řidič přesvědčuje na silnicích dnes a denně. Stačí se trochu dívat kolem sebe. Když každé ráno jedu po dé pětce do redakce, často pozoruju řidiče v okolních autech. Po zavedení bodíků jsou rozdíly v rychlostech na dálnici minimální, takže na to mám času dost. Nevěřili byste, jaké procento lidí ani neví, jak se správně sedí za volantem. Není divu, že pak v kritické situaci nejsou schopní správně reagovat.
Co s tím? Paušálně bohužel asi nic. Je to na každém jednotlivém řidiči, jestli si přizná, že opravdu žádný mistr není a navíc s tím bude ochoten něco udělat. Jakmile se takhle daleko dostane, je to jednoduché.
Ještě o něco jednodušší to je, pokud je majitel BMW. Firma AuTec mobil, součást společnosti AuTec Group totiž pořádá pro své zákazníky akci zvanou Fahrer Training, neboli řidičský výcvik. Když se naskytla možnost se ho zúčastnit, neváhal jsem ani minutu. Člověk se může učit pořád. (Ne aby vás ale teď napadlo přestat číst, pokud bavoráka nemáte, tenhle výcvik může absolvovat každý. Ale k tomu se ještě dostaneme.)
Navíc, celý výcvik probíhal na BMW 130i, se kterým jsem sice už měl tu čest, ale na můj vkus pouze na velmi krátkou dobu. Takže to byla příležitost lépe si to auto vrýt pod kůži.
Z pražského autosalonu AuTec Group jsme vyrazili v konvoji čtyř vozů na Mostecký okruh, kde se nachází i bezpečnostní polygon. Najdete na něm spoustu volných ploch pro nácvik nouzových manévrů, vodní rozprašovače, kluzné plochy, zkrátka co hrdlo ráčí. Úplně nejdřív ale necháte stát auta venku na ploše, protože jako první přichází na řadu teoretická část.
Teorie bezpečné jízdy zní možná na první pohled nudně, ale stačí zapojit představivost a zjistíte, že tomu tak není. Přestože jsem už nějaké to školení absolvoval, dozvěděl jsem se přece jen několik nových věcí. Některé jsou celkem alarmující. Představte si například dva identické vozy. Jeden jede padesátkou, druhý sedmdesátkou. Oba řidiči začnou na stejný podnět prudce brzdit. Jaká byste řekli, že bude rychlost druhého vozu v místě, kde ten první zastaví? Patnáct km/h? Dvacet? Kdepak – téměř padesát!
Další důležitou součástí teoretické části je, že vás naučí správně si nastavit sedačku. A nejen vám, správně by jí měl mít i spolujezdec, zejména, pokud je před ním airbag. Pokud bude vedle vás ležet, jak v zubařském křesle, při nárazu snadno podklouzne pod bezpečnostními pásy a zlomí si obě nohy. Airbag vybuchne někam nad něj a vůbec ho nezbrzdí. A třeba taky to, že většinou autoškol proklamovaný styl držení volantu „za deset minut dvě“ je nesmyslný – správně je třičtvrtě na tři.
BMW řada 1 velká fotogalerie
Pak už je čas sednout za volant, vě většině případů si úplně přeštelovat sedačku, aby byla konečně správně a vyrazit na polygon. Zkouší se toho spousta, ale základem všech cvičení je zjistit, kde má auto své hranice a jak se na nich chová. Dobrý je například slalom, který v prostřední části zahrnuje kluznou plochu, na které se vlastnosti auta zásadně změní. Instruktor s vámi mluví vysílačkou a může vám navíc zákeřně stavět do cesty překážky, pochopitelně pouze v podobě vodních clon, kterými auto projede bez újmy.
Snad nejpoučnější je nácvik brzdného a vyhýbacího manévru při jízdě z kopce na kluzné ploše, simulující sníh a následnou „zasněženou“ zatáčkou. S použitím moderního vybavení BMW, tedy protiprokluzového a stabilizačního programu, je to většinou snadné jak nedělní vyjížďka. Když to všechno povypínáte, je o poznání složitější udržet si vládu nad autem. Zejména zatáčka pod plynem není nic snadného – bez samosvorného diferenciálu se driftuje špatně a jak široká zadní kola jednou ztratí trakci na takhle extrémně kluzkém povrchu, nalézá jí řidič daleko obtížněji, než na asfaltu.
Snad nejvíc ohromující byla ale ukázka funkce ABS. Nácviková auta měla namontován speciální vypínač, kterým se tento systém dočasně vyřadil z provozu. Řeknu vám jediné: z kopce, na sněhu a bez ABS nemá šanci nikdo, ani ti nejlepší z nás. Přerušované brzdění je nesmysl, nikdo to nezvládne tak efektivně jako ABS a ve výsledku je to většinou horší, než nepřetržité, ale citlivé brzdění. Jenže na sněhu/kluzné ploše se ta hranice přilnavosti vpodstatě najít nedá. To umí jen ABS. Tímto apeluji na všechny začínající řidiče: vždycky jsem tvrdil, že pro začátek je nejlepší nějaké starší auto, ve kterém bude dobře slyšet motor a volant si s vámi bude povídat lépe, než u moderních posilovačů. Na tom pořád trvám, ale v zájmu vaší vlastní bezpečnosti dodávám, že by mělo být dost nové na to, aby mělo ABS.
Po několika hodinách vylomenin mezi kužely konečně přichází část, na kterou se všichni těší nejvíc: jízdy na okruhu. Máme jen hodinku – tohle koneckonců není škola okruhového ježdění, ale výcvik bezpečné jízdy – takže nějaký komplexní výcvik nezvládáme. Ale techniku projetí jedné zatáčky a potom složitější pasáže nám instruktoři ukázat stihnou.
Den končí dřív, než by mi bylo milé. Cesta zpátky uběhne jako nic a je čas se s tmavě modrou šestiválcovou krasavicí s nádherně bublavým zvukem rozloučit. Moc se mi nechce, ale co nadělám.
Celý ten den byl pro mě dalším potvrzením, že vylepšovat své řidičské umění může naprosto každý. Nikdo není dokonalý. Podle mých informací navíc AuTec připravuje i kurzy pokročilejší, sportovní jízdy. Možná by se mohli poučit i ostatní prodejci, že prodej samotného auta není všechno. Dostat totiž k autu takovouhle možnost na vylepšení svých dovedností, znalostí a reakcí, to opravdu není k zahození. A že ještě bavoráka nemáte? Driver Training si v AuTecu můžete objednat i tak…
Honza Koubek
