Jaguar XJ 3.0 Supercharged AWD

• Dynamika 9

• Chování na silnici 8

• Provozní náklady 7

• Praktičnost 8

• X-Factor 8

• Celkové hodnocení 8

RADOSTI
Pořád se chová jako dynamická zadokolka a nový motor má charakter (i rozumnou spotřebu).

STAROSTI
Čtyřkolku k dieselu zatím nekoupíte a navigace občas dokáže řidiče naštvat.

Padá déšť se sněhem, povrch se mění v břečku a protože před námi právě zastavilo auto, nezbývá mi, než v tomto prudkém kopci také zastavit. „No to je nadělení!“, říkám si. Jak se teď asi rozjedu? Jenže naštěstí nesedím v zadokolce, což bylo u Jaguaru poslední roky zvykem, ale mám k dispozici nový pohon všech kol. Zapínám zimní režim, elektroniku nechávám pracovat, pouštím brzdu a… A auto se s naprostým klidem do prudého stoupání ve sněhové břečce rozjede.

Importér vozů Jaguar mě pozval na testování svých nových čtyřkolek do Rakouska, kde měl připravenou ledovou plochu kousek od Salzburgu. Jenže po oblevě nebyly podmínky úplně ideální, takže zasněženou silnici aby člověk pohledal. Večer po příjezdu si tu s dieselovým Jaguarem XF Combi (test již brzy) vybíráme pár okresek pro natáčení, ale vypadá to bledě, protože počasí nám nepřeje. Prší a je mlha. Jedeme tedy zpátky do hotelu.

Ráno si s Honzou Koubkem (který už pro vás připravuje video) po vydatné snídani plné smažených vajec a slaniny můžeme vybrat ze dvou aut. Stojí tu Jaguar XF v provedení sedan a limuzína Jaguar XJ s krátkým i dlouhým rozvorem. Protože jsme modelem XF přijeli, bereme si XJ. Pod kapotou má, jak už jsem zmínil, kompresorem přeplňovaný šestiválec, který je úplně nový a najdete ho teď ve všech dalších modelech. Nahrazuje totiž atmosférický osmiválec 5,0 l.Bál jsem se, že motor nebude mít dostatečný charakter, ještě si dobře vzpomínám na jednotku 3.0 TFSI od VW, která se mi například v Audi A6 vůbec nelíbila. Startuji Jaguar tlačítkem, rychle si hledám ideální polohu za volantem, zapínám masáž sedaček (proč mají všude v Rakousku tak strašně měkké postele?), vypínám rádio hrající místní pecky ve stylu Evy a Vaška, na otočném voliči řadím D a jedu.

Motor je velmi dobře utlumený a má sametový chod. Nechám ho zahřát, takže ho nevytáčím, ale díky kompresoru to nepotřebuje. Má poměrně solidní rozsah použitelných otáček a jeho točivý moment 450 Nm je k dispozici od 3500 do 5000 ot./min., ale už pod 2000 ot./min. motor kroutí zadními koly silou 400 Nm.

Ano, píšu zadními koly, protože pokud nejedete ostře a necháte všechny režimy v základním nastavení, čtyřkolka od Jaguaru je vlastně jen zadokolka. Na přední kola putuje minimum točivého momentu a vůbec to není znát. Auto se na normální silnici chová jako každý jiný Jaguar XJ s pohonem zadních kol.

DOPORUČUJEME: Za ostrými Jaguary na Nürburgring Nordschleife

Motor se ohřál a protože místní pošťák s Renaultem Kangoo (všechny pošty na světě používají Renault Kangoo?) odbočil do jiné vesnice, je čas vyzkoušet, jak vypadá kompresorem přeplňovaných 340 koní. Sešlapuji pedál plynu, ale převodovce trvá poměrně dlouho, než si z těch osmi rychlostí vybere. Pak ale na dvojku mocně motor zabere a za charakteristického hučení šesti válců a kvičení kompresoru se XJ rozjede velmi důstojně dopředu.

Za chvíli proletíme kolem stovky a když tachometr ukazuje neslušných sto dvacet, zase povoluji plyn, abychom brzy nebyli o několik desítek eur chudší. Policajty se to tu v okolí jen hemží. Ale naštěstí místní, až na pár výjimek, nejsou šneci a jde udržovat solidní tempo. Šestiválec s kompresorem má síly dost a když si člověk přepne převodovku do manuálního režimu, stačí nechat zařazenou pětku a ta pobere všechno od 40 km/h dál.Sedmička a osmička jsou ale vyloženě dálniční rychlosti a na okresce se s nimi auto prakticky nehne. Jaguar teď bude do všech modelů dávat standardně tuhle osmistupňovou převodovku. Řadí jemně a ve sportovním režimu rychle, ale občas mám dojem, že si prostě z toho počtu rychlostí nedokáže pořádně vybrat. Chce to přizpůsobit styl jízdy a pro rychlé předjetí si rychlost navolím sám, nebo musím jít na plyn o sekundu dříve, než by mi bylo pohodlné. Ale zvykám si.

Okreska končí a musím se teď přesunout po dálnici. Nasazuji na tempomat 120 km/h a zjišťuji, že Jaguar XJ není tak kultivovaná limuzína, jak bych čekal. Podovzek je dost tuhý. Není nepohodlný, ale čekal bych více plavnosti a méně nervozity v řízení – jako by se sloupek řízení na spárách v dálnici mírně klepal. Nicméně je tu velké ticho, o motoru řidič neví a masážní sedačky jsou jedním slovem bezvadné. Verze s krátkým rozvorem také není tak podivně neklidná jako prodloužený model.

Čtěte také: Pravda o čtyřkolkách – skutečně potřebujete pohon 4×4?

Sjíždím z dálnice, kde jsem nemohl kvůli radarům a hustému provozu motor pobídnout, a dávám auto Honzovi. Ten se za volant těší a zatímco namlouváme na kameru první dojmy, končí hlavní silnice a my odpočujeme na poměrně krkolomnou místní silnici. Jak stoupáme, přicházejí ostřejší a ostřejší zatáčky. A najednou je na silnici břečka a sníh.

Honza popisuje, jak je hned cítit, že přední kola zabírají ve výjezdech ze zatáčky. I z místa spolujezdce je ale poznat, jak se předek připojuje skutečně až v momentě, kdy zadek utíká. A když se pak dostavil poměrně překvapivý driftík (i se zapnutou stabilizací), zjišťujeme, že tohle nebude čtyřkolka, která se jen táhne za čumákem a neustále škube řízením.

Po úžasné zasněžené silničce, na kterou se Jaguar XJ vešel jen těsně, jsme přijeli k lyžařskému středisku. Fotíme a protože se Honza zakecal s technikem od Jaguaru, beru klíčky a sedám znovu za volant. Čeká mě sjezd zpátky do údolí, ale silnice je dost nebezpečná. Pouštím proto kolegy v Jaguaru XF 3.0 AWD, kterým očividně nedělá hluboký sráz po pravé straně (žádná svodidla tu nejsou) vrásky na čele. Mně ano.Jaguar XJ působí na téhle silnici skutečně šiřoce a dlouze a hlavně místním turistům trochu činí problémy jet u kraje. Ovladatelnost limuzíny je ale slušná, jen řízení by do vraceček možná mohlo být o trošku rychlejší. Ovšem tohle není úplně přirozené prostředí, tohle je spíše na malou čtyřkolku ve stylu Imprezy. Jakmile se ale dole v údolí silnice trochu rozšíří a narovná, opět zvyšuji tempo a čím rychleji jedu, tím Jaguar XJ funguje lépe a lépe. Motor pracuje v ideálním pásmu otáček, má příjemný zvuk a zátah tak akorát. Řízení, jak se zatěžují přední kola, je jistější a příjemnější. A především mě baví, že v utažených zatáčkách vůbec není po přidání plynu ve volantu cítít, že by se přední kola připojovala. Dojem z auta je pořád velmi zadokolkový a to se mi moc líbí.

To už jsme ale ve zkušební sněhové aréně, kde budeme zkoušet, co vlastně pohon všech kol v Jaguaru umí. Nejprve jezdíme se zapnutými systémy a všechno necháváme v automatice. Funguje to tak nějak normálně, auto je stabilizované, elektronika ho udržuje v požadovaném směru a moc velká zábava to není. Jak jsem se ale mohl přesvědčit, když máte po levé straně skálu a po pravé nekonečnou rokli, je takový opatrný režim moc prima.

Potom přepínám auto do dynamického režimu, kdy lépe reaguje plyn a zadek auta začíná trochu tancovat. Po omezení stabilizace dovolí už poměrně agresivní jízdu. Mě osobně se ale na sněhu nejvíce zalíbil zimní režim, který napevno připojí přední kola, na která jde 30 % výkonu. Elektronika to samozřejmě dále reguluje, ale přední náprava teď pracuje pořád a když jsem si pak elektronické systémy vypnul, bylo tak auto čitelnější, v každé zatáčce se chovalo předvídatelněji.

Jenže v zimním režimu počítač pořád lehce omezuje reakci na plyn a auto spíše jen klouče než aby driftovalo. Takže pro velmi agresivní styl jízdy je nejlepší vypnutá elektronika a dynamický řežim. Potom stačí přidat pořádně na dvojku plyn, zadek se utrhne a auto pořádně klouže. Driftovat takhle s pětimetrovou limuzínou o hmotnosti skoro dvě tuny je velká legrace. A jde to naprosto snadno.

Zkouším chvíli i menší model Jaguar XF se stejným motorem a pohonem všech kol. Je lehčí a trochu dravější. Řízení je rychlejší a reakce na plyn ostřejší, až mám pocit, jako bych přesedl do Imprezy nebo Eva. Tak velký je mezi XJ a XF rozdíl. Na vyblbnutí je XF rozhodně lepší, ale i XJ má, díky své velikosti a komfortu, jisté kouzlo.Ve sněhové aréně to uteklo jako nic, takže sedáme zpátky do auta a jedeme do hotelu. Zanadával jsem si, protože jsem zabloudil. Navigace je občas zmatená, má pomalé reakce a ukazuje špatně. Jedeme totiž po hlavní silnici, ale ona nám tvrdí, že jsme v lese. Přes zatažené počasí jsem se špatně zorientoval a odbočil jinam. Jenže když se pak navigace probrala, našla úžasnou zkratku. Stará silnička „od chatky k chatce“ přes horský hřeben. Zapnul jsem si dynamický režim, omezil stabilizaci, řadil si manuálně a pořádně Jaguar XJ 3.0 S/C AWD pobídnul. Páni, to byla zábava!

Motor zabírá do velkých stoupání velmi mocně, přední kola se dostanou ke slovu jen občas a brzy po uzké silničce na hřeben jedu už hodně velkou rychlostí. Otevírám si okénko a slyším, jak se od okolních skal a kopců odřáží charakterní prskání výfuků Jaguaru. Tenhle motor má zvenku skutečně pěkný zvuk a ještě to doprovází skučení kompresoru, které není rušivé, ale jen podkresluje celou atmosféru.

Honza vedle mě ale trochu bledne, takže toho nechám a zase zvolním. Stejně už jsme za hřebenem a sjíždíme dolů na silnici, která nás dovede až k hotelu. Tohle bylo úžasných asi 15 km a v létě se sem vypravím s nějakým zajímavým autem. Úplně si představuji, jak si tuhle silnici člověk užije v čemkoli, ale nejlépe v něčem, co má pořádný zvuk. Co třeba Lamborghini Miura? Nebo Eagle E-Type? Prostě parádní cesta!

Vracíme Jaguar XJ AWD a překládáme věci do „našeho“ naftového XF Combi. Čeká nás ještě dlouhá cesta domů. Řídit bude Honza, takže já se rozvalím a zatím si utřídím dojmy. Pořád myslím na to, že je z pohledu prodejů škoda, že Jaguar nenabízí čtyřkolku i k dieselům, i když ten nový benzínový šestiválec vůbec není rozežraný, jak jsem čekal. Po divokém ježdění ukazoval testovací model XJ spotřebu 13,5 litru, což není vůbec špatné číslo. Mimo město průměr začátkem dne spadnul dokonce pod devítilitrovou hranici. Vůbec bych se nedivil, kdyby se opatrný řidič dokázal přiblížit k udávané spotřebě 9,9 litru na 100 km.

Verdikt
Pohon všech kol se Jaguaru povedl. Neokradl auta o vrozený „zadokolkový“ charakter, přesto poskytuje potřebnou jistotu na kluzkém povrchu a zaručí, že nezůstanete viset někde v kopci, pokud před vámi nezkušený řidič zastaví. Dokonce i já jako čtyřkolkový skeptik a fanoušek zadokolek musím uznat, že tohle je povedený pohon a za ten příplatek zhruba 130 000 korun (podle stupně výbavy) stojí.

Čtyřkolka si i velmi dobře rozumí s novým kompresorem přeplňovaným šestiválcem, což je výborný motor, ale pokud chce Jaguar obsáhnout větší koláč na trhu, bude muset čtyřkolku nabídnout i k dieselům. Prý se s tím ale do budoucna počítá, takže vytrvejte. Na sedanu Jaguar XJ se jinak nemění nic. Je to ne úplně dokonalá limuzína, která ale řidičsky ožije, jakmile začnete jet velmi rychle.

Měření a technické údaje