Ivo Kaštan: Přejímky máme za sebou

3.1.2007 jsme prošli úspěšně administrativními a technickými přejímkami. Ty, pro celou naši slupinu trvaly sedm hodin a získat jsme museli pro každého závodníka celkem 27 razítek z kontrol všeho možného počínaje doklady konče bezpečnostním vybavením v motocyklu. Já jako novinář jsem to měla o něco jednodušší, protože celý závod absolvuji v novinářském letadle, stačilo mi tedy kontrol jen třináct. Podrobné prohlídky nebyl ušetřen ani náš asistenční vůz Suzuki Grand Vitara, a jeho posádka Jirka Kolář s Jardou Melicharem „Jarouch“, který pro změnu doma zapomněl řidičák. Vše ale dobře dopadlo. V poslední fázi nás označkovali a můžeme se pustit do dalšího dakarského dobrodružství. Do startu závodu zbývá ještě jeden den, válet se ovšem nebudeme. Ivo společně s Pavlem Kubíčkem a Dušanem Randýskem ještě musí připravit bedny s náhradními díly. Bedna může vážit pouze 50 kg a každému motorkáři ji převáží organizátoři letadlem spolu se dvěma náhradními koly. Zbytek náhradních dílů nám poveze maďarský kamion. Počáteční nervozita z nás trošku opadla, motocykly již stojí v uzavřeném parkovišti a až do startu k nim nikdo nesmí, tedy ani náš mechanik „Jarouch“, který by, jak ho znám, chtěl jistě ještě něco předělat, stejně jako Dušan Randášek, který při své pečlivosti ztratil hned první den ledvinku s nářadím. Motorky jsou ale určitě dobře připraveny a proto ho nebude potřebovat. Doufám. Zatím mají všichni dobrou náladu, když jsem se ptala Pavla Kubíčka alias Kuby na to jak se cítí, odpověděl: „Peristaltika v pořádku, stolice pravidelná, kávy a nikotinu dostatek. Na první etapě pojedu pomalu, protože jsem zvyklý to všechno jistit ze zadu.“ Ivo na mě pro změnu mluvil rusky a snažil se přidat i pár maďarských slov, čímž mě úplně vyřadil z konverzace. Ale dost srandy. Jak Ivo řekl: „Musíme začít obzvláště opatrně, motorky v terénu neujely ještě ani metr a hned první speciál o délce 120 km má být podle místních celkem náročný. Těžký vlhký písek v úzkých korytech vystřídají rychlé prašné úseky plné nebezpečných výmolů. Každý pád by znamenal velké škody na motocyklu a to si nemůžeme hned na úvod dovolit. Evropu nemám rád, těším se do Afriky – na černošky.“Zdravím všechny z Lisabonu

Michael Daněk