Ivo Kaštan: Pozdrav z pekla na zemi – Zoueratu

Zdravím všechny z mauretánského města Zouerat. Dnes je opět smolný den. Začalo to ráno písečnou bouří. Foukal tak silný vítr, že bivak lehl k zemi. Na motorce se skoro nedalo jet a chodit bez brýlí bylo nemožné. Stan celou noc tak plápolal, že nešlo spát. Mechanik Jarda pracoval na motorce do čtyřech do rána a Ivo o půl páté startoval. Hned po výjezdu do spojovačky zjistil, že mu vůbec nefunguje roatbook. Jel tedy nejdelší etapu závodu absolutně bez navigace. Prvních dvěstě kilometrů foukal tak silný vítr, že ho to sundavalo z motocyklu. Dalších dvě stě kilometrů pro změnu začalo pršet a z pouště se stal blátivý rybník. Tato směs bláta zapříčinila zničení gufer na tlumičích a ty vytekly. Ivo se celou cestu velmi trápil a jel opatrně, protože bez navigace a přeních tlumičů je jízda obzvláště nebezpečná. Pochvalu si zaslouží náš asistenční vůz Suzuki Grand Vitara a hlavně jeho posádka. I asistence totiž dnes měla velmi náročný přesun a naši kluci tu byli jako jedni z prvních. Snad v čas dorazí i asistenční kamion s náhradními díly, aby stihl Jarouch vyměnit tlumiče. Kluci si cestu velmi pochvalovali, jediné co se jim přihodilo, že o kámen prorazili kryt pod autem a zničili posilovač řízení. Jiří je ale silný hoch a zvládne to i bez posilovače. Docela smolný den mám dnes i já. Ráno se k písečné bouři přidal ještě start letadla. Proud vzduchu byl tak silný, že mě to převrátilo i s veškerými zavazadly o váze 36 kg, které mi padly na hlavu. Patnáct minut jsem ležela na zádech a podpírala nohama stan, který ležel podlahou vzhůru. Po čtvrt hodině se mi s pomocí Honzy Říhy podařilo stan opustit a sbalit. Další zážitek následoval v letadle, kde byly tentokrát tak silné turbulence, že jsem se chvílemi i hodně bála a mému žaludku to nedělalo vůbec dobře. V Zoueratu nás přivítala opět písečná bouře. Můj stan se všemi věcmi leží na jedné hromadě, která je zafoukaná pískem. Navíc mne zlobí žaludek a ke všemu si ještě postavil hlavu můj počítač. Naštěstí mi zdejší technik pomohl a vše již funguje jak má. Zítra poslední etapa před dnem volna. Zouerat – Atar. 580 km se speciálem 542 km. Doufám, že to Ivo do Ataru dotáhne a v Ataru budeme mít více času na regeneraci strojů i unavených těl. Vierka Kaštanová

Michael Daněk