Hyundai Santa Fe 2.2 CRDi (2013)

• Dynamika 7

• Chování na silnici 7

• Provozní náklady 7

• Praktičnost 8

• X-Factor 5

• Celkové hodnocení 6.8

RADOSTI
Design, praktičnost, prostornost

STAROSTI
Kultivovanost motoru za studena, cena

Hyundai Santa Fe považuji svým způsobem za fenomén. Mám v živé paměti zejména druhou generaci, která mým pohledem dokázala zcela přesně naplnit definici velkého SUV za rozumnou cenu, dobrý kompromis kvality a pořizovacích nákladů.

Teď mám tu čest se třetí generací a musím hned na začátku zmínit některé, pro mne podstatné skutečnosti. Tak za prvé se mi líbí, jak Hyundai Santa Fe vypadá. Ve srovnání s druhou generací jde o velký pokrok, v konfrontaci s první generací vidím intergalaktickou vzdálenost a neskutečný posun k lepšímu. Palec nahoru.

Hyundai Santa Fe fotogalerie – vše co potřebujete vidět

Za druhé, Santa Fe je velké, ale ne tak mohutné jako ix55, které už tuším nemá značka v nabídce, což je dobře (myslím tu kompaktnost), dá se s ním mnohem lépe žít. Tedy jezdit i parkovat (navíc když má zadní kameru). Třetí poznámku by zasloužila cena, tu si ale nechám až na konec, protože nutně bude souviset s verdiktem.Nejprve tedy krátké představení „našeho“ auta, jde o specifikaci s naftovým čtyřválcem 2.2 CRDi, automatickou převodovkou a pohonem všech kol. Dieselová jednotka má výkon 197 koní v 3800 otáčkách a točivý moment 436 Nm v rozmezí 1800 až 2500 otáček. Santa Fe není, i při hmotnosti téměř devatenáct set kilo, pomalé. Na stovku dojede za 10,1 sekundy a maximálka leží na 190 km/h.

ČETLI JSTE: 5 důvodů, proč chtít automatickou převodovku

Tedy, já jsem se dostal do situace, kdy jsem byl v místech, kde jsem jet rychle mohl, a také jsem rychle jel, na 180 km/h jsem se dostal poměrně snadno. A pokud bych chtěl jít za tuto hranici, kterou jsem na německé dálnici vnímal jako bezpečnou, myslím, že čtyřválec své rezervy ještě měl. Jednu věc bych však motoru vytkl a ne, nebude to spotřeba. Ta odpovídala jízdnímu stylu – při zběsilém tempu jsem ji nemohl řešit, nebylo by to fér, a když jsem jezdil „normálně,“ tak na displeji svítilo 8,6 litru.

Takže apetit bych označil jako solidní, a pokud bych si měl stěžovat, tak možná na kapacitu palivové nádrže. Čtyřiašedesát litrů vnímám jako spíše minimální, myslím, že s osmdesátilitrovou nádrží by se frekvence návštěv čerpací stanice příjemně protáhla.

Vzhled interiéru? Hodnocení je ryze subjektivní. Extravagantní, anebo moderní?

Každopádně výtka směřující k motoru se týká jeho zvukového projevu za studena. Po nastartování dieselu jsem vnímal jeho hrubší projev jako ne zrovna příjemný, pronikal do kabiny s intenzitou, která by mohla být nižší. Po chvíli jízdy se ale vše zklidnilo.

Převodovka, to je automatický šestistupňový automat a pokud prohlásím, že k auto docela pasuje, tak tím myslím, že řadí velmi rozvážně. Náhle prošlápnutí plynového pedálu nezpůsobí nic, akce se dostaví až se zpožděním. Jistě, není to Porsche Cayenne Turbo, a ani být nemá, ale …

Stejně uvolněné je i řízení kolem středové polohy, žádný ztuha se točící volant, ale lehké, velmi solidně „naposilované“ řízení bez citu. Vadí to v tomto typu auta? Ne.Na začátku jsem zmínil vzhled a teď se k němu vrátím. Vnější vizualizace se mi líbí, řekl bych že plně navazuje na ostatní modely značky a pokud se mi osobně u i40 zdá „příliš organická“ v tom smyslu, že už je moc vachrlatá a zaoblená, tak u Santa Fe se mi vyložené líbí.

V interiéru už bych jásal ze vzhledu méně, některé partie jsou na můj vkus příliš asymetrické a „divnotvaré,“ ale to mluvím o vzhledu jako takovém. Po stránce ergonomie mi kabina přijde jako celkem příjemné místo pro život. Pravda, sedačky by mohly být pohodlnější, a také by mohly vydávat méně dramatické zvuky při nastavování sedáku, ale co? Sedačku si nastavím jednou za život, to hlomoz rachotícího železa překonám, a pak už nikdy na páčky nastavení sahat nebudu.

Kufr je velký, pojme i třetí řadu sedadel. Nebo skryje sadu chrastícího nářadí.

Jinak k sedačkám, na těch v druhé řade bylo dost místa a příjemně se opěrák dal nastavovat v různých úhlech – jako otec dítěte, manipulující se sedačkou, kvituji flexibilitu s velkým vděkem. To samé platí i pro kufr. Líbí se mi ta spousta velkého prostoru, do kterého mohu naložit téměř šest set litrů zavazadel. Jen poznámka k pátým dveřím, asi by se mohly otevírat výše, člověk nad 180 centimetrů má seriozní problém s tím, aby si svou neopatrností nenarazil hlavu.

Santa Fe mělo pohon všech kol. Tedy bylo více než vhodné pro jízdu v terénu, a to i díky „offroadovému“ tlačítku. Já jsem si kopce, výjezdy, sjezdy vyzkoušel, nějaké menší brodění také, bláto jsem vzhledem k suchému počasí nenašel, a pokud si definuji „offroad“ jako podmínky, do kterých se mohu vypravit beze strachu z poškození auta, a také najdu reálný důvod pro jízdu do terénu (cesta na chatu, lyže, do lesa a podobně), tak musím říct, že Santa Fe obstálo na výbornou.

Spokojený jsem byl poměrně i s jízdou na silnici, uvítal bych ale měkčí nastavení podvozku. Na můj vkus se auto projevovalo tvrději, čekal bych větší plavnost, něco ve stylu Citroënu či sesterské Kie Sorento. Nebál bych se vyšších bočních náklonů za cenu pohodlnější jízdy. Santa Fe bylo možná až příliš uskákané.

Cena na závěr jako poslední bod testu, který bych chtěl probrat. Pokud jsem zmiňoval, že předchozí generace Santa Fe se stala fenoménem, tak třetí linie v řadě mi přijde svou cenou méně příznivá. Tedy, ve verzi s pohonem jedné nápravy a motorem 2.4 GDI vyjde v základu na 699 990 Kč a to je asi částka, kterou bych byl já osobně ochoten dát za Santa Fe jako maximální.

Navigace je jednoduchá. Při zadávání cílové adresy ale velmi pomalá.

Rozumím tomu, že automobilka sama o sobě, stejně jako modely, prošla obrovský kus cesty a postavila se bok po boku evropské konkurenci. Já ale stále určitý prostor ke zlepšení ještě vnímám, třeba v oblasti interiéru – a nemyslím nepříjemnou vůni, tu nepovažuji za korektní parametr, ale čistě subjektivní pohled, tedy také k „zajímavější“ ceně.

DOPORUČUJEME: Časté chyby majitelů dieselů – jak si ničí motory?

S pohonem všech kol stojí Santa Fe ve výbavě Style od 859 990 Kč a nejvyšší specifikace Premium přijde na 975 990 Kč, tedy bez necelých pětadvaceti tisíc korun rovný milion. BMW X3 je možná menší, ale určitě luxusnější, a přijde na 925 000 Kč v základu a na 1 060 000 Kč se srovnatelným motorem. Ford Kuga v žádné ze svých specifikací nepřekročí částku 831 590 Kč – ano, má mnohem menší zavazadelník. Ne o moc menší Subaru Forester (505 litrů pro zavazadla) s podobně „asijskou“ kabinou, a mnohonásobně lepšími jízdními vlastnostmi vyjde na 789 000 Kč až 1 029 000 Kč podle výbavy. Nemá klasický automat, a má slabší motor, ale dynamickými parametry je srovnatelné.

Verdikt
Hyundai Santa Fe už není mým pohledem „to zajímavé korejské SUV za super peníze,“ teď je to „velmi kvalitní korejské SUV za prémiovou cenu.“ Já osobně bych asi oželel skutečně velký zavazadlový prostor i kabinu a volil poněkud menší vůz jiné značky s nižší cenou a lepšími jízdními vlastnostmi, vlastně jak zmiňovaný Ford Kuga tak Subaru Forester pro mne představují racionálnějších alternativy. Ovšem umím si představit zájemce o opravdu velké SUV, který za líbivý a atraktivní design, velký prostor a příslušnost k populární značce rád zaplatí. A nutno říct, že s takto definovanými nároky bude s autem spokojený.

Filip Rakovan

Měření a technické údaje