autoweb.cz > Hyundai > Hyundai i20 > Hyundai i20 1.4 CRDi 90 k (2015)
Hyundai i20 1.4 CRDi 90 k (2015)
Dynamika 6
Chování na silnici 7
Provozní náklady 9
Praktičnost 9
X-Factor 7
Celkové hodnocení 7.6
Radosti
Opulentní výbava, spotřeba
Starosti
Línější motor s jadrným zvukovým projevem
Hyundai i20 patří v našich končinách k ostře sledovaným vozům a svým způsobem za to může jistě i agresivně pojatá reklamní kampaň Hyundai zaměřená na „souseda z Mladé Boleslavi.“ My samozřejmě nebudeme řešit politiku propagace značky a jejích produktů, nicméně srovnání s Fabií, ale nejenom s ní, se nevyhneme.
Co je třeba říct hned na začátku, to je fakt, že i20 prokouklo, vzhledem k tomu, jak vypadal předchůdce. Nebo jinak, abych nezobecňoval něco, co je spíše subjektivní – mně se dříve i20 nelíbila a tady u nové generace musím říct, že jak opustila určité „organické“ tvary, obliny a vypoukliny a nabrala směr k ostřejšímu výrazu, tak se mi vizuálně zamlouvá.
Při pohledu z vnějšku autu sluší přední protáhlá světla s technologií diod, zadní lampy s příjemnými tvary i rozměry. Nevšedním prvkem je zadní sloupek v černé barvě, který u „veselejších“ barevných odstínů kontrastuje s lakem karoserie, u námi testovaného auta nebyl rozdíl tak výrazný. Mne prvek až tak neuchvátil, design auta celkově mne ale zaujal.
Interiér
Na první pohled po usednutí za volant na mne začalo i20 působit dojmem dražšího auta. Velmi dobře vybaveného auta, v podstatě jako kdyby mělo patřit o třídu výše. Za všechny položky výbavy jmenuji vyhřívání volantu, opravdu jsem zíral na tlačítko, díky kterému vás v zimě nebudou studit ruce, to jsem opravdu neočekával a mile mne to překvapilo. Na druhý pohled ale velká pompa v kabině začala nabírat jakýsi ne právě upřímný dojem, nevím přesně jak to popsat, ale možná právě to, že některé prvky výbavy u tak malého auta neočekávám/nechci/nepotřebuji a tady jsou, jsem asi podvědomě vnímal jako přílišnou snahu zaujmout.
Každopádně výbava je maximální a pokud se podíváte do ceníku, tak jinou ani automobilka s daným motorem nenabízí a opravdu jen těžko přijdeme na něco, co by vám v nové i20 chybělo. Sedačky jsou pevné, na rozdíl od „měkkého“ dojmu z čalounění a okolních materiálů, relativně tuhý a přesný je chod řadící páky šestistupňové manuální převodovky.
Volant mi sedl dobře do ruky. Designem, možná spíše skrze dotykové vjemy, ve mne vyvolával vzpomínky na staré a již neprodávané modely značky (nevím proč jsem si vzpomněl na Hyundai Sonata, a co a zda vůbec to něco znamená), řízení bych ohodnotil jako benevolentní spíše než strmé a přímé, ale k autu v zásadě sedí. Mluvit o citu ve volantu nelze a také to není očekávátelné, žádoucí. Priority a silné stránky nové i20 vidím jinde než v prořidičské angažovanosti.
Na zadních sedadlech se se sebezapřením vměstnají tři postavy, cestovat vzadu ve dvou je v pořádku, příjemné je zjištění z velkorysého prostoru pro nohy, tedy pro kolena. Ostře sledovaná disciplína, velikost zavazadlového prostoru, zde je na tom i20 velmi dobře, svým způsobem překonává zmiňovanou Fabii, na druhou stranu bych řekl, že nakládat zavazadla do Fabie bylo díky jejímu „kubickému“ tvaru kufru snazší. Celkově hodnotím vnitřní prostor Hyundai i20 jako velmi dobrý, povedený, vyhlížející kvalitně. Já osobně preferuji více strohý přístup k věci a dávám přednost jiným vlastnostem auta, ale umím si představit, že člověk bez řidičských ambicí, zaměřený na komfort a výbavu, nenajde na i20 této specifikace chybu. A právem.
Pohon
Pod kapotou námi testovaného auta pracoval naftový čtyřválec s objemem 1,4 litru přeplňovaný turbem. Výkon jednotky 90 koní v 4000 otáčkách a točivý moment 240 Nm v rozmezí 1500 až 2500 otáček. Papírově slibuje tedy agregát zajímavou dynamiku a nutno říct, že 99% řidičů bude stačit. Já bych očekával větší nadšení, zátah odspodu, vidím i20 hlavně jako městské auto a při rozjezdech na semaforech, a tak podobně, bych uvítal větší nadšení a ochotu k akceleraci. Na druhou stranu při jízdě pružné zrychlení zcela dostačovalo, jak se auto přeneslo z klidového stavu do svižnějšího tempa, bylo poměrně snadné toto udržovat. A zmíním i syrovější zvuk naftového čtyřválce, osobně bych ocenil buď jemnější zvukový projev, anebo lepší hlukovou izolaci. Abych vše zkrátil – motor svým výkonem autu stačí, že mým pohledem nejde o typicky řidičský stroj už jsem řekl, podle mého názoru je síla pohonné jednotky vzhledem k ideové podstatě auta v rovnováze.
Spotřeba
Silnou stránkou auta je spotřeba, nesedl jsem do auta s plnou nádrží, kolegové měli tu čest přede mnou, a i tak mi palubní počítač slíbil dojezd téměř tisíce kilometrů. A znovu k předchozí kapitole, tím, že auto nijak neprovokovalo k rychlé jízdě, nebyl problém spotřebu držet velmi nízko. Na můj vkus nízko, 6,5 litrů na sto kilometrů je hodnota, které dosahuji jen málokdy a upřímně říkám, že spokojený penzista zvolna a rozvážně se loudající provozem by jistě dokázal apetit auta srazit ještě níž. Tak jako tak, ode mne mne má i20 za spotřebu jedničku.
Ovladatelnost
Podržím-li se systému školního známkování, tak výbornou za jízdní vlastnosti nedám, na rozdíl od spotřeby vnímám v této oblasti prostor pro zlepšení. Nechci hned stavět vedle i20 provokativně Škodu Fabia, ale když srovnám s Mazdou 2, kterou jsme měli v tom samém týdnu, tak je to Mazda, která má fantastické jízdní schopnosti, reaguje na řízení, přesně a odhodlaně drží stopu, komunikuje s řidičem, je radost ji řídit. Hyundai i20 je jiné, jeho přednosti bych hledal ve zmiňované výbavě, spotřebě a tak dále. Nechci naznačit, že je na tom jízdě zle, to bych si nedovolil, nebyla by to pravda, ale konkurence je na tom podle mého názoru lépe. Neříkám komplet, ale v této disciplíně ano.
A abych Fabii zcela nevynechal, tak tu bych do jedné řady s Mazdou postavil, i20 by pak podle mne stálo až v další řadě. Jeden subjektivní dojem za všechny, v zatáčce bych řekl, že si i20 tak jako kdyby „přiklekávalo,“ pamatuji si něco podobného od některých francouzských aut, průjezd obloukem zatáčky se mi nejevil jako plynulý. To už ale zase mluvím o tempu, které i20 nesedí a já nevidím důvod auto do takové rychlosti nutit.
Verdikt
Hyundai i20 je velmi dobré auto, o tom žádná pochybnost není. Jako nejlepší ve třídě bych si je netroufl označit, tady bych asi obrátil svůj zrak do města ležícího u dálnice R10, tam podle mne zpracovali zadání na téma kompaktního levného hatchbacku lépe. Do pomyslného TOP5 bych ale i20 s klidem v duši zařadil a zájemcům o dobře vybavené, úsporné, pohodlné a neagresivní auto s proevropským vzhledem a nekonfliktním charakterem upřímně doporučil.
Měření a technické údaje
Motor | |
---|---|
Konstrukce | čtyřválec |
Palivo | nafta |
Plnění | přeplňování turbodmychadlem |
Zdvihový objem (cm3) | 1396 |
Převodovka | šestistupňová manuální |
Poháněná kola | přední |
Podvozek | |
Vpředu | McPherson s pomocným rámem a příčným stabilizátorem |
Vzadu | tuhé torzní zavěšení |
Brzdy vpředu | kotoučové s vnitřním chlazením |
Brzdy vzadu | bubnové |
Výkon a spotřeba | |
Nejvyšší výkon (kW/k v ot./min.) | 66/90 v 4000 |
Točivý moment (Nm) | 240 v 1500-2500 ot./min |
0-100 km/h (s) | 12,1 |
Nejvyšší rychlost (km/h) | 175 |
Spotřeba paliva (l/100 km) | 3,9 |
Objem nádrže (l) | 50 |
Rozměry a hmotnosti | |
Délka (mm) | 4035 |
Šířka (mm) | 1734 |
Výška (mm) | 1474 |
Rozvor náprav (mm) | 2570 |
Provozní hmotnost (kg) | 1240 |
Zavazadlový prostor (l) | 326 |
Ceny | |
Základní cena modelu | 239.990 Kč |
Základní cena test. verze | 379.990 Kč |