Hyundai Coupé 2,0i CVVT

Velmi pěkné kupé. Jak moc vadí, že má poháněná nesprávná kola?
  • Dynamika 6

  • Chování na silnici 6

  • Provozní náklady 6

  • Praktičnost 6

  • X-Factor 6

  • Celkové hodnocení 6

Jednou ráno se probudíte a najednou víte, že hrozně nutně potřebujete kupé. Cítíte, že život bez nízkého auta s pouhou dvojicí dveří a střechou tak splývavou, jak je to jen možné, už prostě nemá valného smyslu. Potíž je v tom, že nemůžete jen tak jít a koupit si Aston Martin DB9, protože nepatříte mezi ty, kterým se povaluje pár milionů jen tak na nočním stolku, o kontě ani nemluvě. Váš maximální rozpočet je dejme tomu něco málo přes půl milionu.

V tu chvíli máte mezi novými, neojetými a neošoupanými auty v podstatě jen jednu jedinou volbu, tu, na kterou se teď díváte. Ovšem Hyundai Coupé vypadá zatraceně dobře, nemyslíte? Sice se v redakci nemůžeme úplně shodnout, jestli předchozí generace nevypadala přece jen o chloupek lépe, ale v každém případě je fakt, že za tímhle autem se lidé otáčí.

A divili byste se, jak moc. Pochopitelně jde především o mladé kluky a (rovněž pochopitelně) sem tam i o nějakou dívku. Podmínka je, že se musí dívat vaším směrem, jinak vás snadno přehlédnou, protože výfuky rozhodně nerozehrávají žádný hardrockový koncert. Když si ale objednáte lak Shine Red, šance, že vás někdo přehlédne, se výrazně sníží.

Sporný pohled na věc

Pokud už jste viděli videoreportáž, možná se vám zdála k autu trošku drsná. Mě tedy při zpětném pohledu ano. Jenže to je přesně to, o čem mluvím na jejím začátku – auto si za to může samo. Je tak pěkné a vypadá tak natěšeně na zatáčkovitou okresku, že si prostě nepomůžete. Začne ve vás doutnat očekávání, že se stane zázrak a i s pohonem předních kol to bude zábava hodná pravého kupé.

Upřímně řečeno, pohon předních kol a podvozek bych vůbec neházel do koše. Odpružení je vzhledem k zaměření auta zvládnuto téměř ideálně: pokud nezvolíte rozbombardovanou asfaltku, nevytřese z vás duši dokonce ani zubní protézu a v zatáčkách se ve většině případů chová překvapivě neutrálně. Až když opravdu zatlačíte na pilu, přejde do vrozené, ale vcelku předvídatelné a čitelné nedotáčivosti. Řízení sice postrádá téměř veškerou zpětnou vazbu, ale zato je chvályhodně přesné. Zkrátka a dobře, není to sporťák, ale zato celkem povedený kompromis mezi ním a pohodlným autem. Jinými slovy, pokud s ním majitel hodlá jezdit denně, nebude po dvou měsících skřípat zbytky zubů.

Prubířský kámen

Podvozek tedy relativně v pořádku, tak proč to zklamání? Je to jednoduché, nelíbil se mi motor. Je mi líto, ale od současného dvoulitru očekávám opravdu víc, než jen 143 koní. Neodpustím si srovnání s mým posledním soukromým autem, shodou okolností velmi podobným. Volkswagen Scirocco je totiž také nízké a (na svou dobu) pohledné kupé s pohonem předních kol. Můj model z roku 1987 měl nejsilnější nabízený motor 1,8 16V o výkonu 139 koní. Ano, dvacet let starý motor, o dvě deci menší objem a o pouhé čtyři koně méně… Pravda, v mém ojetém kousku už velmi pravděpodobně spoustu těch koní poztrácel, ale zase měl nesrovnatelnou váhovou výhodu – absence všech možných airbagů, bezpečnostních prvků a luxusní výbavy znamenala o celou půl tunu nižší hmotnost. Prostě, Scirocco jelo jako drak a když se za 4000 otáčkami ventily začly mazlit s ostřejší vačkovou hřídelí, byla to nádhera.

Že se dnes dá udělat dobrý dvoulitrový čtyřválec, to vidíte na všech stranách. Mezi nejzářivější případy patří například nedávno testované Clio Sport. Motor v Hyundai na to ale zkrátka nemá. Plynule měnitelné časování ventilů se sice snaží, seč může, ale zrychlení na stovku za 9,1 sekundy řadí Coupé mezi spíš vlažné, než ostré hatchbacky. Navíc se po překročení čtyř tisíc začne motor nepříjemně ozývat – a když píšu nepříjemně, myslím to tak. Na jeho zvuku není nic, co byste chtěli slýchat znovu a znovu a co by vás podněcovalo hnát ručičku otáčkoměru k červené hranici. Motor zní, jako by měl strach z výšek. „Už zase mě nutí nahoru, mě se tam nééééchcéééé“. Možná by to spravila šestistupňová převodovka – kratší převody by pomohly akceleraci a šestka by odlehčila uším (i účtům na benzínce) při jízdě po dálnici.

Interiér překvapil

Máte pochopitelně možnost se na čtyřválec vykašlat a zvolit vrcholný model s motorem V6 2,7. Má sice vyšší výkon, jenže je to stejná písnička: 165 koní a 245 Nm nejsou na šestiválec o tomhle objemu žádný zázrak… Navíc je s ním auto o metrák těžší. Alespoň však dostanete ten šestikvalt.

V interiéru najdete trochu pouťové modré podsvícení… ehm – všeho, plus velmi povedené sedačky. Tedy pokud máte trochu konfekčnější postavu než já. Mé dlouhé nohy zapříčinily, že jsem neměl podepřená stehna a na delších cestách tak všechen tlak musel snášet můj zadek. V zatáčkách ale sedačky celkem dobře drží a ani zbytek interiéru nevyžaduje nějakou kritiku. Plasty jsou celkem kvalitní a design, přestože nejde o výkřik posledních trendů, je jednoduše elegantní. Mladí zájemci o „sporťáka“ budou nadšení ze tří kruhových přístrojů na středové konzole, z nichž dva nalevo (krouťákoměr a spotřeboměr) při každému pohybu plynem zběsile mávají ručičkami. V základní výbavě je téměř všechno, připlatíte si jen za metalízu, střešní okno a celokožené čalounění.

Když už jsem mluvil o každodenním používání, patří se pochopitelně dodat, že to jde pouze v případě obsazení dvěma lidmi. Věřte mi, i když si dozadu sedla hodně drobná slečna, příliš nadšeně se netvářila. Vyšším pasažérům pak bude drasticky scházet místo nad hlavou a pokud se uvelebí v autě s otevřeným kufrem a nepozorný majitel ho pak zabouchne… no, kamarádova hlava by mohla vypravovat. Kufr je naopak na kupé až nadstandardní, spolkl celé moje basové kombo (což není žádný prcek) a ještě pár dalších zavazadel. Také jsem nedobrovolně vyzkoušel Coupé jako rodinný vůz – to když známému odešlo auto a já musel odvézt jeho i se dvěma dětmi. Rvát dvě dětské sedačky, plné vzpouzejících se prcků, škvírou mezi sloupkem a přední sedačkou dovnitř, řeknu vám, není žádný med. Snad se však nenajde nikdo, kdo by si tohle auto koupil pro rodinu.

Když se oprostíte od striktně sportovních představ, které vyvolává jeho uhlazená karoserie, je Hyundai Coupé velmi dobré auto. Kvalitně postavené, s rozumným kompromisem mezi jízdními vlastnostmi a pohodlím, docela praktické (pro dva) a především až nezdravě pohledné. Škoda, že nenabízí jen o trochu lepší motory, hned by bylo to hodnocení veselejší. Na druhou stranu, za 550 000 Kč zkrátka jiné kupé není.

Honza Koubek

Měření a technické údaje

Naměřené hodnotyHyundai Coupé 2.0i CVVT
0-100 km/h (s)9,1
Motor
Konstrukceřadový čtyřválec, benzín
Zdvihový objem (cm3)1975
Výkon a spotřeba
Nejvyšší výkon (kW/k v ot./min.)143 koní v 6000 ot./min.
Točivý moment (Nm)186 Nm při 4500 ot./min.
Nejvyšší rychlost (km/h)208
Spotřeba paliva (l/100 km)10,9/6,4/8,0 l/100 km
Rozměry a hmotnosti
Provozní hmotnost (kg)1387
Zavazadlový prostor (l)312
Ceny
Základní cena modeluod 549 900 Kč
5.6.2007 9:00

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

Na tomto webu zpracováváme cookies potřebné pro jeho fungování a analytiku, v případě udělení souhlasu také cookies pro účely cílení reklamy a personalizaci reklam. K tomu využíváme své partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Více informací o nastavení cookies naleznete zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist