​Honda CR-V 2.2 i-DTEC (2013)

• Dynamika 7

• Chování na silnici 7

• Provozní náklady 8

• Praktičnost 8

• X-Factor 5

• Celkové hodnocení 7

RADOSTI
Jezdí skoro jako hatchback a diesel má slušnou dynamiku i spotřebu.

STAROSTI
Je dost nedotáčivá a drhne jí převodovka.

Nerad píšu recenze na auta jako je Honda CR-V, protože je to ten typ vozu, který nezanechá v řidiči skoro žádné vzpomínky a emoce. Jedním úhlem pohledu může být pozitivní to, že si nedokážu zrovna vzpomenout na něco vyloženě negativního a obtěžujícího. Ale druhým úhlem pohledu zase může být negativní to, že si ani nedokážu vzpomenout na nic příjemného a potěšujícího.

Tohle je prostě obyčejné SUV a kdyby bylo po mém, nejradši bych to tady celé ukončil s tím, že auto stojí od 689 000 korun a má spotřebu sedm litrů nafty na 100 km. Ale tímhle stylem bych brzy dostal výpověď, takže zkusím zapatrát v paměti a najít, o čem vlastně nová Honda CR-V je.

Udělal jsem si obří kafe a už se mi to pomalu vybavuje. Vzpomínám si, že od první chvíle mě neuvěřitelně iritovala spojka, která zabírala v posledních asi třech milimetrech, a ihned potom převodovka, která trochu drhla. Na to, že mělo auto najeto teprve zhruba deset tisíc kilometrů, mi to přijde dost překvapivé – aspoň tedy na Hondu.Upřímně to ale bude i z velké části mou averzí vůči nutnosti řazení v obyčejném SUV s dieselem. S automatickou převodovkou by tohle bylo určtě komfortnější auto a věřím, že bych toleroval očekávaný nárůst spotřeby u automatu s měničem točivého momentu. Čert to vem, když po vás aspoň auto nic nechce a na křižovatce člověk neposkakuje jako nakopnutá koza, protože nemůže v zimních botách citlivě dávkovat spojku, která zabírá až úplně na konci. A přezouvat se nehodlám, když zrovna nejedu na okruh a budu za chvíli potřebovat vystoupit do závěje sněhu.

Honda CR-V fotogalerie – vše co potřebujete vidět

A pomalu si vzpomínám na další věc. Adaptivní tempomat. Už se zase opakuji, ale tohle je prostě k vzteku, když jedete po dálnici, široko daleko žádné auto a když se pak na horizontu objeví tečka, která naznačuje, že touhle rychlostí asi tak za půl hodiny dojedete dodávku, auto začne preventivně brzdit, abyste se mu náhodou nepodívali do kufru. S pasivním tempomatem je jízda mnohem plynulejší. A podle mě i bezpečnější, pokud aspoň trochu dává řidič pozor a sleduje provoz kolem sebe.

Nicméně systém pro udržení v jízdním pruhu funguje dobře, ale lepší je ho vypnout, když nehodláte během chvíle za volantem usnout. Neustále je cítit, jak volant jemně pocukává, když se blížíte k bílé čáře. Věřím ale, že v případě mikrospánku tohle dokáže zachránit ne jen plechy, ale hlavně životy. Takže to beru.

Ovšem nevidím důvod, proč by se za volantem Hondy CR-V mělo usínat, protože i s dieselem vpředu je to poměrně slušné auto a na poměry SUV jezdí až nečekaně dobře a lehce. Je to takový zvedlý hatchback. Řízení sice není kdovíjak upovídané, ale má celkem přirozený odpor a dá se dobře odhadnout, co se zrovna děje s předními koly. Nedotáčivost je sice poměrně častý jev a i když má Honda pohon všech kol, mám dojem, že zadní náprava nedělá vůbec nic. I pří rozjezdech z křižovatek na sněhu není moc cítit, že by zadek silněji zabíral a omezoval nedotáčivost.Hrabou tak hlavně přední kola a rozhodně se nedá čekat, že by i s vypnutým ESP tohle auto létalo někde po okreskách bokem. Ehm, ale to je asi to poslední, co by průměrný uživatel dieselového SUV čekal, že. Pro šílence je to přece Subaru Forester…

Mně se na CR-V líbí, že řízení není úplně marné a řidiče zapojí do děje, takže pokud to venku zrovna extrémně neklouže a auto se neutápí v masivní nedotáčivosti, lze nasadit docela vysoké tempo, které i díky rozumně silnému motoru udržíte. Suchá nebo jen mokrá okreska, kterých jsem si ale během testování moc neužil, odhalí dobře nastavený podvozek Hondy, který si ví rady s hmotou auta a dobře kontroluje přesuny váhy při brzdění či přehazování auta v rychle navazujících zatáčkách.

Svezení dost připomíná dobře nastavený hatchback, ale rozhodně nechci použít slovíčko sportovní. Na to má Honda CR-V přeci jen dost vysokou hmotnost, trochu necitlivé řízení a diesel. Rozhodně se ale s Hondou člověk sveze lépe než s třeba s francouzskými SUV typu Renault Koleos.

Dobrému dojmu z řízení pomáhá i hodně evropská pozice za volantem, který lze široce nastavit a přitáhnout k hrudníku, takže se nemusí řidič po volantu ohýbat a natahovat. Jen kožené sedačky by mohly mít lepší boční vedení a především bych uvítal lepší oporu stehen, delší sedák by přišel vhod. Ale i přes to se v Hondě CR-V sedí velmi dobře, na poměry SUV bych ji zařadil k těm lépe řešeným autům. Testované auto sice mělo také vyhřívání sedaček, ale než se kůže prohřeje, trvá to dlouho.A když už jsem u ergonomie… Hodně se toho zlepšilo, ale pořád jsou tu věci jako ovládání palubního počítače nebo centrálního displeje. Mám rád jednodušší řešení, která nevyžadují tolik pozornosti a hledání. No, snad si na to uživatel, který bude s autem jezdit déle než týden, zvykne. Já si na plno věcí ale nezvykl ani po tom týdnu.

Jinak je tu spousta místa (hlavně i vzadu) a musím pochválit jednu věc. I když má auto trochu paranoidní zámky dveří, takže musíte zmáčknout asi pět set osmdesátkrát různá tlačítka, aby se vám otevřelo celé, je tu dálkově otevíratelný kufr. To je moc prima, jen by mohl být rychlejší. Ale brzy jsem se naučil odhadnout vzdálenost, kdy mám kufr otevřít, abych k němu přišel akorát. A hlavně se dá na dálku i zavřít a zatímco se zavírá, vy můžete auto v klidu zamknout a jít si po svém. Nemusíte u auta stát v dešti či sněhové vánici, čekat, až se kufr zavře a pak znova mačkat zamykací tlačítko.

Testovaná Honda CR-V 2.2 i-DTEC byla z nejvyšší výbavy Executive, která stojí 889 000 korun a má už úplně všechno, na co si vzpomenete. Já osobně bych se ale spokojil se stupněm výbavy Elegance za 739 000 korun, který toho má také docela dost. Raději bych si připlatil 40 000 korun za pětistupňový automat, který mi prostě k tomuhle typu auta sedí víc.

Verdikt
Sice mi chvíli trvalo, než jsem v paměti všechno vylovil, ale podařilo se. Ale i přes to, že se s Hondou CR-V slušně jezdí, je praktická a má dobrý motor, nějak ve mně nezanechala hlubší vzpomínky a emoce. Možná potřebuje větší řidičský náboj, možná to chce trochu více dravosti. Takhle je to jen další obyčejné SUV, které jsem po týdnu celkem bezstarostného jezdění vrátil a postupně jsem na něj zapomněl. Ale třeba to je výhoda, protože například na tak špatné auto, jakým byl nedávno testovaný Citroen DS5 Hybrid, se zapomenout nedá. Ani na jízdu poslední noční tramvají. Takže možná je to nakonec pro Hondu CR-V 2.2 i-DTEC pochvala, že ve mně nezanechala hlubší stopu.

Měření a technické údaje