Honda CR-V 1.6 i-DTEC 160 k (2015)

• Dynamika 7

• Chování na silnici 8

• Provozní náklady 8

• Praktičnost 9

• X-Factor 7

• Celkové hodnocení 7.8

Radosti

Kultivovaný motor; mechanické řazení; pohodlný a zábavný podovzek; praktičnost

Starosti

Rozpačité ovládání multimédií; staromódní na místech, kde se to nehodí

Nedávno poměrně v tichosti proběhl facelift Hondy CR-V. Ne že by o něm automobilka neinformovala, pokud ovšem nemáte dostatečně trénované oko, několika drobných kosmetických změn si asi jen těžko všimnete. Vesměs jde o novou grafiku světel a pár drobností na nárazníku a masce chladiče.

Takže proč tu máme znovu Hondu CR-V? Podle označení 1.6 i-DTEC byste si zřejmě také ničeho nevšimli, ovšem právě pod kapotou se udály největší změny. K tomu se však dostaneme vzápětí, nejprve nahlédneme dovnitř, co nového v interiéru.

Interiér

Tady se mnoho změn také neudálo, což není na škodu. CR-V tak stále zůstává prostorné a prakticky řešené, na druhou stranu také poněkuď temné a nezajímavé. Jedna významější změna tu však přesto nastala, a tím je nové multimediální rozhraní s operačním systémem Android. Software funguje rychle, jednoduše a přehledně, navíc jej lze do jisté míry individualizovat stahováním nových aplikací.

Výtku bych měl směrem k hardwaru. Tlačítka jsou titěrná a těžko čitelná, navíc celý systém působí velmi neoriginálním dojmem, jako byste si jej dokoupili až posléze. Také malý displej na vrchu palubní desky je už tak trochu archaickým přežitkem. Interiéru zkrátka chybí větší jednota.

Pohon

Nový motor 1.6 i-DTEC nahrazuje v nabídce starou dva-dvojku. Oproti ní přibral jedno turbodmychadlo a deset koní navíc (bez navýšení točivého momentu), výsledné hodnoty tedy činí 160 koní v 4000 ot./min. a 350 Nm při 2000 ot./min. Sto koní na litr není u turbodieselu v dnešní době nic neobvyklého, značné množství takto napumpovaných motorů však trpí nepříliš kultivovaným projevem. To ovšem není případ nové dvakrát přeplňované šestnáctistovky.

Při jízdě působí klidným dojmem a nemáte pocit, že by byla napružená za hranice možností. Dynamicky příliš neoslní, ale ani nezklame, zkrátka dostačující průměr. Na odometru však bylo stova 300 najetých kilometrů, takže motor zrovna ještě nebyl úplně ve formě. Nový devítistupňový automat bohužel ve voze nebyl přítomen, nicméně s manuálním šestikvaltem je radost pracovat.

Spotřeba

Vzhledem ke skutečnosti, že motor ještě zdaleka nebyl pořádně zajetý, údaje o spotřebě paliva nemusejí mít příliš velkou vypovídající hodnotu, neměl jsem však pocit, že by byl motor nějak výrazněji rozežraný. Navzdory nízkému nájezdu spíše naznačil, že i on bude po vzoru ostatních motorů s technologií Earth Dreams patřit mezi šetřílky.

Oficiální čísla hovoří o 5,3 ve městě, resp. 4,7 a 4,9 litrech mimo město a kombinovaně, což ani v reálu nejsou nijak utopická čísla. Ve městě spotřeba kolísala mezi sedmi až osmi litry, ustálenou devadesátkou mimo město jsem dokázal dosáhnout i skóre blízké pěti litrům.

Ovladatelnost

Honda CR-V mi je mezi ostatními crossovery sympatická jednou věcí – tím, jak v dnešní sterilní době zůstává poctivě mechanickým autem. Úkolem crossoveru samozřejmě není primárně bavit svoji posádku, ale především ji se vším harampádím odvézt v pohodlí z místa A do místa B. Jenže poměrně citlivá odezva řízení, řazení, za které by se nemusel stydět kdejaký sporťák, podvozek schopný říznout i nějakou tu zatáčku a stále zůstat skutečně pohodlný, to všechno dohromady vám zvedne náladu.

Zmínku si zaslouží i několik hraček na palubě. Předně pohon všech kol. Upřímně jsem o jeho přítomnosti dlouhou dobu neměl ani ponětí, což je spíš známkou toho, zda jej skutečně k nečemu potřebujete. Bohužel však nemáte na výběr, se silnějším turbodieselem jej dostanete povinně. Pak je tu také armáda nových elektronických asistentů, ze kterých mi nejméně sedl dost hyperaktivní tempomat, který neustále zrychluje a zpomaluje, místo aby udržoval vzdálenost plynule.

Verdikt

Honda CR-V má v sobě pořád kapku „sportovního“ šmrncu, a to nejen při pohledu zvenku, ale především zpoza volantu. Pokud hledáte crossover, jehož řízení vás neunudí k smrti hned po pár metrech jízdy, tohle by měla být jedna z vašich prvních voleb. A to vlastně i ve chvíli, kdy preferujete spíš nenáročnou a pohodlnou jízdu.

Videotest: Honda CR-V 1.6 i-DTEC (2014)

Videotest | vydáno 7. 1. 2014

Menším zklamáním jsou technologické novinky, zejména aktivní tempovat, který nepůsobí příliš odladěným dojmem. Abych byl férový, to je dnes bohužel problém téměř všech neprémiových značek, které se snaží implementovat vynálezy těch prémiových. Důležité je, že změny pod kapotou jsou k lepšímu a tohle je jeden z těch povedenějších downsizingů.

Měření a technické údaje