Honda Accord Tourer 2.2 i-DTEC

• Dynamika 8

• Chování na silnici 8

• Provozní náklady 8

• Praktičnost 8

• X-Factor 8

• Celkové hodnocení 8

Honda Accord prodělala před rokem facelift. Nejednalo se ale pouze o tradiční výměnu masky chladiče a nové barevné kombinace – Accord působí jako úplně nové auto. Základní rysy designu se prakticky nezměnily, ale důkladně se zapracovalo na interiéru, který se nyní svým pojetím může řadit na špičku třídy, a také byly inovovány pohonné jednotky. Je jasné, že velká část evropských zákazníků si vybere dieselový motor. Ten má stále objem 2,2 l, ale dostal piezoelektrické vstřikovače, nejmodernější systém common-rail a částicový filtr. Výkon se zvýšil na 150 koní a točivý moment povyrostl na 350 Nm. A právě tento motor jsme dostali k testu.

Design a technika na úrovni

Kombík Honda Accord Tourer by klidně mohl kandidovat na titul „Služebák roku“. Jeho interiér se posunul hodně dopředu a nebojím se říci, že v tomto segmentu patří k tomu nejlepšímu. Design se možná zdá zpočátku trochu zmatený, ale rozhodně nepůsobí tak ko(s)micky jako Civic. Nepřipadáte si tu jak na lodi Enterprise. Najít méně přesvědčivé plasty dá opravdu dost práce a když už opravdu na nějaký narazíte, je použit tam, kde nikdy oko nebo ruka posádky nespočine.

Přeci jen je ale interiér pro vyznavače jednoduchosti (mezi které se řadím například já) možná až zbytečně složitý. Středová konzola je obsypaná tlačítky a bude dlouho trvat, než tomu přivyknete. Také přístrojová deska možná sděluje světélkujících informací víc, než by bylo příjemné, ale aspoň se z ní snadno dozvíte všechny potřebné informace. Zkrátka, libujete-li si v moderních technologiích, bude se vám Accord líbit.

Honda Accord fotogalerie – vše co potřebujete vidět

První věc, která mě na Accordu velmi příjemně překvapila, je poloha za volantem. Sedí se překvapivě nízko, volant má dobrý sklon a dá se přitáhnout k tělu. Za to musím Hondě dát velký plusový bod. Je vidět, že si výrobci začínají kritiku k pozici za volantem brát k srdci a opravdu s tím v nových modelech něco dělají.

Diesel s dobrými mravy

Nastartování motoru sice doprovází typické dieselové zachrastění a zachrochtání, ale pochvíli se motor usadí a zklidní se. Stačí se rozjet a už v městských rychlostech kolem padesátky vás nebude pohonná jednotka svým zvukem obtěžovat. Jistě, při prudké akceleraci z nízkých otáček se ozve dieselové dunění, ale tomu se nevyhnete v žádném podobném autě. Motor 2,2 l má dostatek výkonu, který narůstá velmi plynule. Od nějakých 1500 ot./min. motor táhne konstantní silou až ke 4000 ot./min. Řidiči přivyklí na přílivovou vlnu točivého momentu koncernových TDI sice mohou nabýt dojmu, že auto nejede „vocpoda“, ale skutečnost je taková, že zatímco se bude Passat sbírat z otáček, Honda už bude za horizontem.

Vůbec, tenhle dieselový motor ustojí i tu nejpřísnější kritiku. Má dostatek síly, neobtěžuje posádku hlukem, nevibruje jako Zetor a při cestovním tempu si řekne přibližně o 7 litrů. My se sice pohybovali spíš kolem osmi litrů, ale na tom má svůj podíl i denní poskakování v pražských kolonách.

Kdo tady řídí? Já nebo počítač?

Honda Accord mě překvapila i na okresní silnici. Nejen, že s ledovým klidem pohlcuje většinu nerovností a děr, ale dokáže svým způsobem vtáhnout řidiče do děje. Není to sice Mondeo nebo Mazda 6, ale volant je příjemně tuhý a má konzistentní odpor. Auto se dá velmi přesně nasměrovat do zatáčky a jakmile se usadí v oblouku, drží. Dokonce reaguje v zatáčce i na pohyb plynovým pedálem. Bohužel ale řízení neposkytuje důležitou zpětnou vazbu na limitu, kterou vám právě Mondeo s Mazdou 6 nabídnou. I přesto vás ale bude Honda v zatáčkách bavit a neuzíváte se nudou.

Kde však Honda své konkurenty rozválcuje, je dálnice. Testovací Honda byla totiž vybavena aktivním tempomatem a systémem, který nejen, že vás ohlídá před nechtěným opuštěním jízdního pruhu, ale dokonce za vás zatočí volantem. Sice na to potřebujete poloměr zatáčky minimálně 300 metrů, ale do toho se vejdou skoro všechny oblouky našich dálnic. Funguje to opravdu dobře. Co mě ale mrzí, je nemožnost vypnout u tempomatu automatické přibržďování. Samočinně začne ubírat a brzdit s velmi velkým předstihem. Je to možná superbezpečné, ale mnohdy i otravné, když vidíte, že auto před vámi již dává blinkr…

Honda Accord Tourer vás ale trochu zklame v zavazadlovém prostoru. Elektrické otevírání a zavírání je sice fajn, ale kufr není nijak extra velký a rozměrné podběhy zadních kol omezují jeho praktičnost. Stejně tak „dynamicky“ se svažující střecha ubírá místo, ale to je daň za vydařený design. Zadní sedadla však můžete sklopit do roviny a tak naložíte i delší předměty. Nicméně (i přes méně praktické tvary) objem kufru postačí každodenním potřebám.

Kolik za to všechno?

Celkově mě Honda Accord Tourer příjemně překvapila a bavila, než jsem se podíval do ceníku. Za výbavu Top Executive, kde máte všechno (opravdu všechno), zaplatíte 999 000 korun. No sakra! Vím, že mě budete lynčovat, ale nedá mi to. BMW 320d Touring stojí při současném kurzu od nějakých 985 000 korun a Mercedes-Benz C 220CDi dokonce jen 939 000 korun. Již jsme vás seznámili s naším postojem k tomu, jestli je lepší plně vybavené obyčejné auto nebo chudá, ale prémiová konkurence. Proto si rozmyslete, zda vám Honda Accord za ten příplatek stojí.

Přímá konkurence je také o kus levnější. Ford Mondeo 2.2 TDCi Titanium S je vybavené maximálně, má 175 koní a stojí 847 000 korun. Mazda 6 s motorem 2.2 MZR-CD má výkon dokonce 185 koní a v nejvyšší výbavě GT stojí 899 000 korun. A s oběma vozy je větší radost jezdit.

Verdikt

Jinak je ale Honda Accord Tourer velmi dobré auto, které si zaslouží nadprůměrné hodnocení. Líbí se mi jeho design, líbí se mi jeho motor a líbí se mi, jakým způsobem jezdí. Mondeo a Mazda 6 možná baví řidiče lépe, ale Honda má také své kouzlo. Možná není tak sofistikovaná jako Mercedes nebo BMW, co se podvozku a pohonného ústrojí týče, ale ve své kategorii nastavuje laťku hodně vysoko.

Dalibor Žák, foto Jirka Červenka

Měření a technické údaje