Historie rychlosti: Na počátku byla elektřina (díl 1.)

V loňském roce se Bugatti podařilo se svým Chironem pokořit hranici 300 mil za hodinu a jen málo chybělo k tomu, aby pokořil i metu 500 km/h. Rozjet na takovou rychlost víceméně normální auto je bezesporu neskutečný úspěch, přesto se dá říct, že se jeho výkon krčí ve stínu držitele dosud absolutního rychlostního rekordu – proudovými motory poháněného Thrust SSC, který 15. října 1997 jako první překonal rychlost zvuku s průměrnou rychlostí 1228 km/h.

Navíc to už dost možná nebude trvat příliš dlouho a o slávu se přihlásí nový pokořitel rekordů – Bloodhound LSR si totiž za cíl nebere nic menšího, než pokořit bariéru tisíce mil za hodin. Při téhle příležitosti není od věci trochu si připomenout více než 120 let trvající historii rychlostní rekordů. Ostatně, napadlo by vás, že úplně první oficiální rychlostní rekord padl ještě před začátkem dvacátého století?

V listopadu 1898 pořádá Francouzský Automobilový Klub ACF závody do vrchu v Chanteloup, ve kterých Belgičan Camille Jenatzy poráží místního favorita, hraběte Gastona de Chasseloup-Laubat. Hrabě nese porážku těžce a jakožto zakládající člen ACF se neveřejně dožaduje nového závodu. Za pár týdnů, 18. prosinec roku 1898 se tedy na necelé dva kilometry dlouhé trati v Achères koná první oficiální rychlostní závod.

Jeho výsledkem je první oficiálně evidovaný pozemní rychlostní rekord, jehož držitelem se nepřekvapivě stávám hrabě de Chasseloup-Laubat. Jeho elektrický kočár Jeantaud o výkonu 36 koní na měřeném kilometru zvládá pokořit rychlost závratných 63,16 km/h.

Celý rekord má jednu zásadní vadu na kráse. Hlavní rival hraběte, Belgičan Jenatzy, se závodu nemohl zúčastnit, odveta na sebe nenechá dlouho čekat. Již za měsíc, 17. ledna 1899, se proti sobě oba sokové postaví opět na trati v Achères. Následuje jedna jízda za druhou, Jetnazy posouvá rekord na 66,66 km/h a hned vzápětí jej de Chasseloup-Laubat překonává rychlostí 70,31 km/h. Jejich soupeření nakonec končí kvůli vybitým bateriím.

Jenatzy se ale nenechá odradit na dlouho a do Achères se vrací hned deset dní poté a stanovuje nový rekord 80,36 km/h. Hrabě de Chasseloup-Laubat tentokrát nemůže kvůli technickým problémům a nepřízní počasí reagovat na hozenou rukavici ihned. Jeho odpověď tak přichází až 4. března 1899, kdy si rekord přisvojuje s rychlostí 92,78 km/h.

Dvouměsíční odmlka dává Jenatzymu, který je pro svůj zrzavý plnovous a temperament přezdíván Rudý ďábel, dostatek prostoru, aby mohl pracovat na novém voze. Vůz La Jamais Contente (Nikdy nespokojený) se stává prvním rychlostním speciálem.

Prvním vozem, který vznikl cíleně za účelem překonání rychlostního rekordu. A na rozdíl od předchozích hranatých kočárů s vysoko posazeným řidičem se zde poprvé setkáváme s proudnicovou karoserií. Vůz připomínající doutník na kolečkách slaví úspěch a 29. dubna v něm Jenatzy jako první pokoří stokilometrovou hranici s rychlostí 105,88 km/h.

Jeho rekord je na relativně dlouhé tři roky nepřekonán, jeho pokořením ale končí éra elektrických rekordmanů a absolutní rychlostní rekord již nikdy nebude patřit elektromobilu. Pokořitelem se dne 13. dubna 1902 stává Francouz Leon Serpollet, který v Nice se svým parním vozem Oeuf de Pâques (velikonoční vejce) dokáže rozjet na rychlost 120,80 km/h.

V červnu téhož roku se baronu Pierrovi de Caters daří tento rychlostní rekord srovnat s vozem poháněným motorem s vnitřním spalováním. Přisvojit si rychlostní rekord se spalovacím motorem se ale daří až v 5. srpna americkému milionáři Williamu Vanderbiltovi, jenž ve francouzském Ablis s vozem Mors Type Z.

Vůz vybavený desetilitrovým čtyřválcovým motorem dokáže vyvinout 60 koní při 1400 otáčkách a Vanderbilt jej v Ablis dokázal rozjet na 122,45 km/h. Tím začíná dlouhá éra dominance spalovacích motorů již pouze jednou narušená parním vozem a trvající až do příchodů tryskových vozů v roce 1963.