Historie rychlosti 2: Neuznaný rekord Henryho Forda a honba za překonáním hranice 100 mil za hodinu

Divoký konec devatenáctého století patřil rychlým elektromobilům, na začátku dvacátého století pak nakrátko zazářil parní vůz jen proto, aby jej vzápětí pokořil vůz se spalovacím motorem. Americký milionář William Vanderbilt 5. srpna 1902 ve francouzském Ablis s vozem Mors Type Z pokořil rychlost 122,45 km/h a nastolil tak dlouhou a téměř výhradní dominanci vozů se spalovacím motorem v žebříčku rychlostních rekordmanů. Titul nejrychlejšího muže planety se pro mnohé stává životním cílem a na obzoru je nová meta – kdo bude prvním člověkem, který pokoří rychlost 100 mil za hodinu?

Vůz Mors Type Z ještě neřekl své poslední slovo. Ještě během roku 1902 dobude rychlostní rekord dvakrát. Poprvé 5. listopadu s vozem dosáhne Henri Fournier rychlosti 123,28 km/h a 17. prosince se daří Maurice Augièresovi rychlost posunout na 124,14 km/h na trati v Dourdanu. V ranných dobách rychlostních rekordů ještě nebylo stanoveno, s jakým rozdílem musí být předchozí rekord překonán.

Během roku 1903 si rychlostní rekord dvakrát po sobě přivlastnil Belgičan Arthur Duray s francouzským vozem Gobron-Brillié. Vůz s motorem o objemu 13,5 litrů oplýval opravdovou technologickou specialitou. Byť šlo o čtyřválec v jeho útrobách se pohybovalo hned 8 pístů – v každém válci byly umístěny dva písty a ke spalování palivové směsi docházelo v prostoru mezi nimi.

Vůz byl ve své době považován za naprosté monstrum a na speciální palivovou směs, kterou mnozí považovali za čistý alkohol, dokázal ze svých útrob dostat brutální výkon celé stovky koní. Duray s tímto vozem nejprve získal rekord s rychlostí 134,32 km/h a po pár měsících jej 5. listopadu 1903 na trati v Dourdanu vylepšil na 136,36 km/h.

Zdroj: Daimler

Honba za pokořením rychlostního rekordu přilákala i pozornost Henryho Forda, který se k pokusu o pokoření rekordu postavil naprosto nekompromisně. Jeho vůz Ford 999 Arrow nebyl vybaven ničím, co by nemohlo přispět k pokoření rekordu. Třeba taková karoserie – ta by jen zbytečně přidávala vozu váhu a stejně na tom byla i převodovka. Ostatně podvozek se sedačkou, tyčkou určenou k řízení a obrovským čtyřválcovým motorem o objemu 16,7 litru ji vlastně ani příliš nepotřeboval. Tomu říkáme lightweight!

K samotnému pokusu o překonání rekordu došlo 12. ledna 1904 na zamrzlém jezeře Lake St Clair v Michiganu a Fordovi se podařilo dosáhnout rychlosti 147,05 km/h. Tento rekord mu však Francouzským Automobilovým Klubem ACF nebyl uznán, protože nebyly použita oficiálně autorizovaná časomíra. Ostatně neochota francouzského ACF zasáhla i další rekord Williama Vanderbilta, který se s vozem Mercedes v Daytoně 27. ledna 1904 rozjel na rychlost 148,56 km/h.

Dalším oficiálním držitelem rekordu se tak stal Louis Rigolly se 152,54 km/h, které rekordní rychlost zajel 31. března 1904 v Nice s již zmíněným vozem Gobron-Brillié. Jeho rekord tehdy ale brzy na to uzmul baron Pierre de Caters, který 25. května v Ostandu rozjel svůj vůz na 156,52 km/h. Jeho Mercedes mimochodem tehdy vedle předchozích vozů působil až docela skromně – čtyřválec o objemu 8,7 litru nabízel 90 koní.

Zdroj: archiv redakce

Baron de Caters očividně usiloval pokoření vysněné mety. Luis Rigolly se ale nehodlal vzdát snadno. Svůj vůz Gobron-Brillié vyladil na výkon 110 koní. Jeho téměř tunová bestie zvládla 21. července 1904 měřený kilometrový úsek v Ostendu projet za 21,6 vteřiny a byla vypočtena průměrná rychlost 166,65 km/h (103,56 mil za hodinu). Rigolly se tak stal prvním člověkem v dějinách lidstva, který překonal rychlost 100 mil za hodinu. Byť byl jeho rekord velmi rychle pokořen, tento titul mu již nikdo neodpáře.

Jen pro zajímavost – tím se mu zároveň dostalo i titulu nejrychlejšího člověka planety – vlaky překonaly stomílovou rychlost až v roce 1934 a první let bratří Wrightů byl teprve čerstvou novinkou. Jejich letoun Wright Flyer se podle odhadů pohyboval vzdušnou rychlostí kolem 60 kilometrů za hodinu. Pozemní rychlostní rekordy měly oproti těm leteckým pořádný náskok a letadla vozy překonala až na sklonku první světové války.