Herbich: Testování aut je jako tanec v minovém poli

Když někomu řeknete, že se živíte testováním aut a psaním o nich, závidí. Ehm, jsou tu i jisté stinné stránky...

Na úvod – naše práce je skvělá. Tedy, ve smyslu, že je radost ji dělat, kvalitu samozřejmě musí posoudit čtenáři. A to se stává dost často, co se týče aut, každý má svůj názor a pokud s vámi nesouhlasí, umí se pěkně nahlas ozvat. Co třeba pán, který si na doporučení koupil vůz, který se mu začal po půl roce sypat? Takový člověk má vztek, protože jste auto pochválili, ale neupozornili jste na to, že mu po šesti měsících začnou blbnout zámky, bude mít duchy v elektronice a neustále spálené pojistky. To samozřejmě po týdnu jezdění s tím kterým autem nemůžete vědět, ale zkuste si to vysvětlovat zoufalému člověku, který utratil nemálo peněz za křáp, který se vám ve funkčním stavu líbil. Další zajímavou odrůdou čtenáře jsou chroničtí „hejtři,“ řečeno výrazivem moderní mládeže. Takový člověk velmi pečlivě sleduje vaši tvorbu, studuje články písmenko po písmenku, a pokud objeví něco, s čím nesouhlasí, nedej bože chybu, okamžitě píše, že jste hlupák, idiot, diletant, že vám určitě páchne z úst a bot… Záleží na míře jeho kreativity a vzteku. A samozřejmě si na takové reakce musí najít čas, věnovat se jim s pečlivostí a vynaložit na ně i určité prostředky. Osm let jsem dělal v motoristických časopisech a jednou do roka nám přišel balíček. V něm byly naše magazíny, ve kterých byly propiskou podtržená slova či věty, doplněná komentáři. „Prémiové auto? Piš česky, ty hotentote!“ A nebo: „Čtyřdveřové kupé neexistuje, pitomče.“ Ty nadávky byly mnohem peprnější, ale víte, jak to myslím… Onen čtenář opravdu musel důsledně projít stovky stránek slovo po slovu, aby pak mohl zaplatit velký balík a takto vylepšené časopisy poslat k nám do redakce. A poté asi seděl v kuchyni u kafe a snil o tom, jak nad nimi pláčeme – či co. Zvláštní.

Speciální kapitolou jsou dopisy čtenářů z Mírova, Ruzyně, Borů, Pankráce a tak dále. Správně, z basy. Přijde vám skutečně krásné a ručně psané lejstro: „Dobrý den, jsem vaším věrným čtenářem již deset let, momentální situace mi bohužel nedovoluje zařídit si předplatné, proto bych si dovolil poprosit o zaslání starších čísel, případně plakátu s nějakým pěkným autem. V úctě, Ing. Pavel V.“ Hezké, že? Jenže pak si hledáte ono jméno a najdete zprávu: „Ing. Pavel V. odvezl svého věřitele v kufru auta do pole, kde ho zbil zahradní hadicí, a poté popravil dvěma střelami do hlavy.“ To je pak problém. Poslat časopis nebo klíčenku někomu, kdo spáchal sympatickou lehčí majetkovou kriminalitu je v pohodě, ale udělat to samé pro člověka, který týral dítě nebo ubodal manželku nůžkami? No, to ne. To fakt ne. Ale pak žijete v nejistotě, jestli si vás pak nenajde a neubodá tím, co mu přijde pod ruku.

Poslední typ nespokojených čtenářů jsou ti, kteří nenávidí auta. Ta nejhorší sorta. Frustrovaná, nemajetná, proto se spoustou volného času, který může trávit jezděním na kole, pletením konopných sandálů – a také komentováním vaší práce. Protože autům a ani dopravě nerozumí, brzy je utlučete argumenty, takže jim zbude poslední zoufalá šance. Která vypadá takto:

Ano, to je autentický obrázek, který mi přišel od jednoho nespokojence. Na jednorožci vpředu je jeden další nadšenec do aut, vzadu já. To je pak civilizovaná debata, že? Ale víte co? Je to jedno – ta práce je skvělá, i když si to mnozí nemyslí.

27.1.2017 8:32| autor: Richard Herbich

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

TOPlist