Herbich: Já pojedu první. Za každou cenu!

Ty poučky asi známe všichni. Raději mrtvý, než druhý. Kdo brzdí, nevyhrává. A tak dále. Místo, aby se nad nimi lidé zasmáli u piva, aplikují je v běžném provozu. Převychovat nejdou, tak s nimi pojďme počítat...

Vzpomenete si na úvodní scénu filmu Piti Piti Pa? Kromě honičky Louise de Funése s krásnou žlutou Miurou obsahuje také překrásnou ilustrační situaci, která se hodí na hezkou řádku řidičů:

„Tady mám přednost já, já pojedu první!“
„Proč bych nemohl jet první já?“
„No dovolte, pane, já tu přece bydlím. A proto pojedu první. Vy tu nebydlíte,že?“
„Ne.“
„Tak jeďte do svojí ulice a tam budete první vy.“

Ta neukojitelná touha jet první, vecpat se všude a za každou cenu – sleduji to každý den a prostě nechápu, čeho tím chtějí řidiči dosáhnout. Krásný příklad je zúžení silnice, třeba na pražském Lanovém mostě. Ze tří pruhů se zužuje do dvou, ale bohužel zde končí rychlý pruh, který je neustále plný aut. Na zařazení do pokračujících pruhů máte několik kilometrů, stejně tu vždy vidíte chytrolíny, kteří se potřebují připojit na posledních několika metrech. Ostatní auta zpomalí, vytvoří se tím rázová vlna a doprava se zbrzdí nebo zastaví. Proč proboha? Kdyby se zařadili včas, nemusí zpomalovat, nebezpečně se cpát mezi ostatní, bylo by to celé rychlejší. Ale to nejde. Počkám si do poslední chvíle, hodím myšku – ha, to jsem vás všechny převezl! Co na tom, že už jsem mohl být mnohem dále, třeba jako pan Herbich, který jede v pomalém pruhu mezi kamiony stabilní rychlostí a směje se mi, že brzdím nebo zastavuji, když mi tenhle manévr nevyšel. Já pojedu první!

To samé se děje s předjížděním kolon, projížděním křižovatek na červenou, nebezpečným podjížděním (nemluvím o situaci, kdy jede důchodce s očima navrch hlavy 60 v rychlém pruhu), nebo i s obyčejným parkováním na zákazech. Lidé jsou… Prostě jen lidé a v našich končinách evidentně mají neukojitelnou potřebu na ostatní vyzrát, dokázat jim, že jsou chytřejší, převezli je a tak dále. A bohužel, když jsou ve hře rychle se pohybující předměty o hmotnosti jedné tuny a více, je to sakra nebezpečné. Co s tím? Více zákazů, sledování kamerami, policisté na každém rohu? Ne, mám lepší plán.

V několika evropských městech běží speciální projekt, který odstranil veškeré dopravní značení. Platí jen přednost zprava. A kupodivu to celé funguje, nehodovost je nižší, všichni dávají pozor, na silnici vládne klid a mír. Ještě dál zašly například země jižního Balkánu, zde sice pár značek najdete, ale místní na ně kašlou, a jízdní pruhy na řadě míst zcela chybí. Není poznat kdo je první, kdo koho „převezl.“ To je nápad! Provoz má své vlastní organické tempo, chybí zde měřítko toho, jak ten který chytrolín vymetl s ostatními. Možná je smutné, že bych se chtěl inspirovat třeba Albánií, ale v naší zemi, kde jsou slušnost a ohleduplnost považovány za slabost, to zřejmě jinak nepůjde.

28.2.2017 1:14| autor: Richard Herbich

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist