Fullgas 2015: Pak Nam Chump Hon – Suphan Buri
Chceme mrknout do Bangkoku a pak valit dál na východ. Prvních 150 dáváme s přehledem. Pak začíná opět přitápět. Stavíme každých 120 km. Okolo poledne je už zase 37. Stavíme na oběd, kde pánové obírají místní děti o jejich stroje a dávají si závod po parkovišti. Je strašný pařák. Musíme jet. Lejeme po sobě vodu a jedeme na Bangkok. Najednou zajde slunce, ale mrak to není. Není moc vidět a je hrozný dusno. Pokličku nad námi identifikujeme jako smog z metropole, která je vzdálená ještě 40 km. Začíná peklo na zemi. Vjíždíme do Bangkoku.
Dálnice se množí jak Číňané. Aleš se ztrácí na první pěti rozbočce. Dál pokračujeme jen ve třech a oplakáváme našeho náčelníka. Hned se ukázalo, že smutek nebyl u všech opravdový. Dezi nás s Vlastou předjíždí a začíná velet. Na další mnoho rozbočce se ukáže, že mít navigaci pro náčelníkování nestačí. Náš nový představený odbočuje na obří nadjezd se slovy kurva. Asi jsme špatně, myslím si. Fakt, valíme na dálnici pod dálnicí a taky vedle dálnice.
Rádi bychom zpátky, ale proud všeho je neoblomný. Dezi chce zvolit skok přes středový pás. Nakonec ho přemlouváme a pokračujeme dál. “ Co navigace?“ volám do interkomu. “ Mlčí!“ Směje se Dezi. “ Vlevo podjezd, vlevo..“ Raduje se Vlasta, jak při první erekci. Podjezd tam opravdu je a my obracíme. Dezimu se i chytá navigace a my máme aspoň dobrý směr. Po dalším dvaceti minutové bitvě narazíme na výpadovku. “ Hele Aleš.“ Hlasí dezi se skrytým zklamáním v hlase. Tak jsme zase spolu. Kopneme do vrtule a za půl hoďky jsme v cíli.
Dnešních 600 km bylo výživných. Ubytování najdeme ve velikém a vybydleném hotelu. Na večeři zažijí kluci nirvánu, když místní kapela rozbalí thajskou estrádu. Zvlášť Aleš, frontman známé středočeské kapely, se ocitá v úplné euforii. Posuďte sami. Po véče padáme do pelechu. Dnes bude spánek spravedlivých.
