Na vlastní kůži: Tatra T163 Jamal Bonver Dakar Team
Zdroj: archiv redakcePřekvapení v podobě speciálu Tatra T163 Jamal posádky 517 týmu Bonver, přišlo zhruba v polovině celé sobotní akce. Z ničeho nic okruhem začal rezonovat řev budící respekt i těch nejvyladěnějších Imprez a Lancerů a občas se mezi stromy mihla silueta něčeho velkého a děsivého. Teprve až když Tatra přijela na parkoviště, začalo být všem jasné, co se vlastně chystá.
Auto je na první pohled opravdu majestátní – na výšku přesahuje tři metry a váží 8,5 tuny. Pod kapotou se usídlil šestiválcový motor Renault o objemu necelých 13 litrů – výkon 1050 koní a točivý moment 4000 Nm mluví za vše. V kombinaci s nakrátko poskládanou šestnáctistupňovou manuální převodovkou dokáže s autem divy. Dynamika vozu je skutečně dech beroucí, jak jsmesami zažili…
Za volant nás samozřejmě nepustili, o řízení se postaral palubní mechanik Filip Škrobánek – jeden z lidí, kteří znají auto do posledního šroubku. Nabídce svezení jsme prostě odolat nemohli. Závodní speciály jsou stavěny bez kompromisů a tahle Tatra to potvrzuje. Už jen vyškrábat se do sedačky chce trochu cviku – stupačku jsem měl snad až někde v půli stehna a musel jsem se odrazit, abych pořádně dosáhl na madla u dveří.
Jízda začala kolečkem na ovále, po němž nám byla jedna věc jasná – Tatra je rychlá. Hodně rychlá. Motor se s ohlušujícím řevem vytáčí a čísla na tachometru naskakují nečekaně zběsilým tempem. Asfalt není pro auto žádnou větší překážkou. Co vůz doopravdy dovede ochutnáváme záhy na testovací ploše s různými povrchy. Boční náklon ve vysoké rychlosti a hlavně podélné nerovnosti. Spousta drncání a poskakování. Auto vše zvládalo s přehledem, ale já dostal docela zabrat. K vlastní smůle jsem se totiž při vší své netrpělivosti nahrnul do auta a musel usednout na místo navigátora.
Místa je málo, a jelikož co do požadavků na prostor nejsem bohužel zrovna nejskromnější a tak jsem při svých necelých dvou metrech lehce trpěl. Při všem tom poskakování a pohupování dostaly mé holeně narvané do madla přede mnou docela zabrat, tohle se bez pár modřin neobejde. A to jsem v autě seděl jen pár minut. Posádka vozu musí tohle během závodu snášet několik hodin denně a přitom se nesmí ani na chvíli přestat koncentrovat.
Každá chyba stojí cenné sekundy. To vše v náročných podmínkách na opravdu drsné trati dlouhé přes osm tisíc kilometrů. Jen těžko si lze představit, jak vyčerpávající to vlastně musí být – jak fyzicky, tak psychicky. Seriózní závodění není nikdy jednoduché, ale odhodlání pustit se do něčeho takto extrémního si opravdu zaslouží respekt.
Text a foto: Martin Kusyn
