Ford Focus RS vs. Subaru WRX STI vs. BMW X4 M40i (2016)

Ford Focus RS je jedním z nejočekávanějších sportovních vozů tohoto roku. Jak si poradí proti legendárnímu Subaru WRX STI a trochu netradičnímu zástupci v této partě ostrých čtyřkolek, BMW X4 M40i? Tohle je ten nejtvrdší souboj univerzálních vojáků současnosti!

Ostré čtyřkolky mají svoje nezaměnitelné kouzlo. Spojení každodenní použitelnosti a brutálních výkonů prostě táhne, a proto dnes také najdeme na trhu spoustu zástupců rozličných forem této kategorie. Pokud ovšem vyslovíte spojení „ostrá čtyřkolka“, jako první se většině fanoušků vybaví Subaru WRX STI. Je to zkrátka legenda, která je tu s námi už nějakých dvacet let.

  • obrázek1
  • obrázek2
  • obrázek3

Zobrazit všechny fotografie

Poněkud se ale zapomnělo, že i modrý ovál měl kdysi (zhruba před oněmi dvaceti lety) svoji rallyovou zbraň – Escort RS Cosworth. A právě Focus RS je jeho duchovním nástupcem. Předchozí dvě generace dnes patří mezi vyhledávané klasiky, první si nejednou vysloužila titul nejlepší předokolky všech dob, druhá zase pojídače Lamborghini. Současná třetí se pak s pohonem všech kol vrací zpátky ke kořenům.

To BMW X4 M40i žádnou historii, na kterou by navazovalo a kterou by se mohlo chlubit, nemá. Těžko bychom hledali spojitost mezi legendárními M3, takže co tu vlastně dělá? V současné době se nám rýsuje nová třída divokých SUV, která si vůbec nezadá z tradičními hráči – turbo, čtyřkolka, výkon přes 300 koní, agilní podvozek, praktická karoserie – to vše slibuje hodně. Tohle auto jsme nevzali jen pro zpestření, ale jako naprosto vážného konkurenta. Co ale chtít, když hledáte rychlost, zábavu a praktičnost v jednom univerzálním balení? Pravděpodobně budete toužit po STI v mládí, po RS v dospělosti a po M40i ve stáří. Ale nepředbíhejme…

Interiér

Pokud je pro vás hlavní luxusní interiér, pak nezbývá než skočit do BMW. Dočkáte se spousty kůže a kvalitních materiálů, které perfektně lícují, samozřejmostí je i promyšlená ergonomie pracoviště. Zkrátka prémiovka se vším všudy, které zbylá dvě auta nemohou konkurovat. Ale o to tady dnes vůbec nejde, že? Hlavní jsou pořádné sedačky a perfektní pozice za volantem. To první nabídne jen napůl, to druhé už naplno, tedy pokud vám nevadí sedět o půl metru výš. Prostorově na tom pak ix-čtyřka také není vůbec špatně, ale oproti Focusu nebo „Impreze“ není zase o tolik větší. Zkrátka tohle je klasicky nafouknuté SUV, jen o 40 litrů větší kufr než v Subaru je toho důkazem.

  • obrázek1
  • obrázek2
  • obrázek3

Zobrazit všechny fotografie

Podívejme se blíže právě do japonské čtyřkolky. Vnímaná kvalita je v STI na celkem slušné úrovni, především díky dotykovému displeji multimédií působí vnitřek o hodně moderněji, i když zastaralé detaily v podobě tlačítek vyhřívání sedadel jako z Cessny tu stále najdeme. Záleží na tom ale? Ušaté skořepiny sice nedostanete, ale boční vedení mají sedačky velmi dobré a celkem dostačují. Hlavní je, že jsou ukotveny hezky nízko u země, volant si také velmi dobře seřídíte, pedály jsou přesně tam, kde mají být, a řadička s krátkými drahami padne skvěle do ruky. Jo abych nezapomněl, vzadu je místa habaděj.

  • obrázek1
  • obrázek2
  • obrázek3

Zobrazit všechny fotografie

To ve Fordu se budete cítit trochu stísněně, a to ve všech myslitelných významech. Vzadu i v kufru je místa méně, ale když se budete trochu snažit, tak to stačí. U spolujezdce je to pak vinou nesmyslně široké palubní desky vůbec nejhorší. Naopak pozitivní pocit těsnosti ve vás vyvolají perfektní skořepiny Recaro, které jsou ovšem za příplatek v paketu RS Ultra za 61 100,- korun. Určitě je ale berte. Škoda, že jsou opět ukotvené tak vysoko, že si tu připadáte jako na latríně. Časem si ale zvyknete. Zvyknete si i na poněkud pochmurně černý interiér, ale co, tohle je pořád relativně levné auto, jehož účel spočívá v něčem úplně jiném. Trojice přídavných budíků monitorující životní funkce vám napoví, o co tady běží.

Pohon

Probuďte k životu foukaný čtyřválec 2.3 EcoBoost a hned pochopíte, že tohle není navzdory připitoměe zelenému názvu žádné ořezávátko. Tedy pokud nechcete. V normálních režimech se projevuje civilizovaně a tiše, pokud ho zrovna nedrtíte, přepněte ho ale do módu Race a bude vás bavit neustále. Zostří se odezva na plyn a z výfuků se rozezní kanonáda nespáleného benzínu po každém ubrání plynu. Podřaďte s meziplynem v centru Mnichova a můžete si být jistí, že vás na dalších semaforech přepadne protiteroristické komando GSG 9. A není to jen laciné divadlo, motor zní krásně hutně a je plný chuti do života, ne jako nějaký downizovaný vysavač, jak je u přeplňovaných čtyřválců zvykem. Tohle je jednoznačně nejlépe znějící foukaný čtyřválec dnešní doby! Je až s podivem, co se tvůrcům podařilo z jinak nepříliš tvárného čtyřválce vyloudit za zvuky. Budete si v něm připadat jako ten největší vyvrhel společnosti. A co teprve, když na to šlápnete! Buďte si jistí, že po celé republice rozvěsí vaše selfíčko s nápisem WANTED jako z divokého západu. Tahle věc je fakt hodně rychlá, a dává to hodně najevo. Turbodíra sice není úplně potlačená, ale vlastně svým způsobem dotváří charakter celého auta, navíc motor se nechá celkem snadno a s chutí vytáčet až téměř do sedmi tisíc. Šestikvalt s nakrátko naskládanými převody pak krásně dotváří zbytek. Jen kdyby tu zase tolik nebručel umělý zvuk od sání ale za chvíli to přestanete vnímat…

Plochý čtyřválec pod kapotou Subaru je jedinečný a mnozí na něj nedají dopustit, já však přiznám, že se mi příliš nelíbí. Jednak jeho výkon není v porovnání s tím, jak zbytek auta za ta léta přibral na váze, nijak zázračný, a za srdce mě nechytil ani jeho projev. Typicky nepravidelné bouchání jeho čtyř ležatých pístů má charizma, ale celé je to takové polovičaté. Zvuk není nijak ostrý, jen zpovzdálí slyšíte kovový šramot zastřený duněním, které vám po chvíli cestování začne lézt na nervy. Otáčky sice umí krásně rychle vyletět vzhůru, ale motor působí humpolácky až neochotně, zejména kvůli turbodíře, která trvá snad až do tří tisíc otáček. A v šesti zase všechno skončí. Musím uznat, že to celé má svoje kouzlo, zároveň je ale znát, že svět okolo poněkud v čase zamrzlého STIčka postoupil dál.

  • obrázek1
  • obrázek2
  • obrázek3

Zobrazit všechny fotografie

Řadový šestiválec v BMW je trochu bez emocí, ale nepůsobí vyloženě nudně. Při nastartování si z výfuků hezky odfrkne a projevuje se příjemně melodickým zvukem. Je ale spíš efektivní a přímočarý, než že by vás rozněžněl. Ostatně to neumí ani ostřejší verze třílitrového šestiválce v M2 nebo M4. Výkon podává velmi lineárně a neúnavně v téměř celém spektru otáček, zkrátka funguje na jedničku, což platí i pro osmistupňový automat. Možná to není úplně ono, že za vás auto všechno udělá, ale dává to perfektní smysl. Smysl tohohle auta je právě v tom, že se nemusíte vůbec namáhat, na rozdíl od RS a STI, které z vás vyždímají i poslední kapku potu.

Spotřeba

Ehm… vážně vás zajímá? Dobře, znát provozní náklady svojí budoucí hračky, která musí obstát i v reálném životě, je důležité, takže vám prozradím pár čísel. STI má tradičně místo nádrže děravou PET lahev. Po městě jezdíte za patnáct a po dálnici horko těžko za třináct, musím ale uznat, že když se snažíte, a tou snahou je stovka na tempomat po dálnici, tak se můžete kutálet i za osm litrů.

  • obrázek1
  • obrázek2
  • obrázek3

Zobrazit všechny fotografie

RS na tom ale není o nic lépe – nádrž má ještě menší a spotřeba je skoro stejná. Po městě jsem za oficiálních deset litrů nejezdil ani náhodou, spíš za 14 až 15, kudlu po okreskách z Prahy do Špindlu a na okruh do Mýta jsem dal za sedmnáct litrů, a málem jsem nedojel, protože ujet 300 km na nádrž je umění. Ale jo, 160 km/h po dálnici zvládnete za dvanáct, volnou stovkou pak i pod devět. Každopádně tahle věc snad žere víc než osmiválcový Mustang, pokud si ji užíváte.

M40i je paradoxně z této trojice nejhospodárnější. Průměr 11,0 l/100 km za celý týden, včetně poskakování po městě, svižného přesunu po dálnici a dovádění na okruhu, mluví za vše. Volným tempem se však klidně dostanete i pod deset litrů, stačí jenom přepnout do režimu Eco Pro, trochu se snažit a využívat setrvačnosti téměř dvou tun.

Ovladatelnost

Daní za všechen ten komfort a každodenní přívětivost BMW X4 M40i jsou, jak jistě tušíte, kompromisy dané velkou stavbou karoserie. Ovšem na auto o rozměrech menší stodoly se zatáčkami protahuje velmi obstojně. Na hladkém okruhu vynikne šarlatánství podvozkových inženýrů, kteří dokázali najít dost přilnavosti, potlačit chuť k nedotáčivosti a vyvážit hmotu tak dobře, jak to jen šlo. Popravdě, obrubníky slupne jako malinu, i když na rozbité a flekaté cestě se podvozek dost roztřese. Ukažte mu ale hladký horský průsmyk a, ne že by si na něm přímo smlsnul, ale pochutná si. A vy také, protože tohle auto fakt dobře funguje. Občas se i jemně sklouzne, a když si uvědomíte, co je tohle za šílenost, koutky úst se vám nakonec roztáhnou.

  • obrázek1
  • obrázek2
  • obrázek3

Zobrazit všechny fotografie

Subaru WRX STI je docela jiné zvíře, a to doslova. Zní to jako klišé, ale zkrotit tohle auto je těžší než divokou šelmu v cirkuse – je to snad ten nejtěžší úkol v životě automobilového nadšence. Přitom působí tak přirozeně mechanicky, jako žádné jiné auto na světě. Celé je ale dohromady divně sladěné. Řízení je tuhé, ale v jednu chvíli se podivně odlehčí, pak zase uměle ztuhne a je nepřirozeně vyvážené. Řazení je krátké a mechanické, krásně cvaká v kulise, ale občas zadrhává. Plyn je v režimu Sport# tak přebuzený, že kolikrát přepálíte meziplyn, o jemném dávkování v zatáčce ani nemluvě. Čtyřkolka má víc nastavení než raketoplán, ale všechny ve výsledku působí stejně těžkopádně a nedotáčivě… Zkrátka tu chybí lehkost a delikátnost – jet s tímhle autem přesně na hraně prostě nejde, na rozdíl třeba od geniálního Subaru BRZ. Musíte na něj být tvrdí, vypnout mozek, chytit ho pod krkem a pořádně za to tahat. Snese toho hodně a s tímhle podvozkem klidně můžete létat snad i po šotolině, jenže pak vás jednou kousne, a ani před tím neštěkne. A to jsem si s ním už tolikrát hrál na sněhu, v dešti, na okruhu i letišti, a stejně jeho povahu pořád neznám. Možná je právě tohle kouzlo jeho osobnosti. Promiň, kámo, ale my si asi nikdy rozumět nebudeme.

  • obrázek1
  • obrázek2
  • obrázek3

Zobrazit všechny fotografie

Ford Focus RS je z úplně jiného těsta – sednete do něj a během pěti sekund se z vás stane Ken Block. Oproti Subaru působí trochu odtažitě a lehce uměle, ale všechno dohromady prostě funguje skvěle a perfektně padne do ruky. Řízení je tak akorát rychlé, přesné, vyvážené, jemné, nikoli zbrklé a trochu vám i něco říká. Řazení má kraťoučkou páku v přesných drahách s hutným odporem, pravý opak lehkého joysticku v STčku (to není překlep, myšleno ve Focusu ST). Plyn má akorát ostrou odezvu, brzdy nejsou nijak tuhé, ale ani rozbředlé, a spojka jde příjemně ztěžka – tak akorát na plynulé rozjezdy i rychlé řazení. Ruční brzda je úplně k ničemu, ale stejně ji nebudete potřebovat – čtyřkolka je totiž tak dokonale naladěná, že tohle auto budete všude vodit jenom plynem. Jistě víte, že až 70 % výkonu umí jít na zadní kola, a také se tak děje. Malou chviličku si musíte počkat, než se auto přehoupne po zadku, ale stačí jenom rozhodně podržet plyn a krásně přirozeně se sklouzne. Je to tak nezáludné, že v pořadí třetí prázdný kruháč projedete napůl bokem, pak auto překývnete skandinávcem na druhou stranu a na výjezdu zase letíte naštorc v oblaku smrdutého kouře! Zní to až moc jednoduše, až začnete auto podezřívat, že to všechno dělá za vás, ale ani náhodou! Zapomeňte i na Drift Mode, to je jenom marketingové udělátko, které ve výsledku nic moc nedělá – jenom držíte plyn, hulí se vám od kol a gumy máte na hadry za tři minut, hlavně ty přední. Tohle auto je prostě skvěle naladěné samo o sobě. Můžete jezdit čistě a přesně se spoustou gripu, můžete se chovat jako naprostý chuligán, cokoliv si usmyslíte, to také dokážete. V ničem vám tohle auto nehází klacky pod nohy. A přitom z vás ani moc nevytřese duši – podvozek sice dost drncá, ale i tu nejhnusněji zaplátovanou okresku tlumiče spolykají takovým způsobem, že byste si z toho sedli na zadek, kdybyste už neseděli zaražení do Recara. Jasně, jízda po městě není vždy nejpohodlnější, ale vem to čert, tenhle podvozek funguje prostě božsky! A kolik musel stát peněz…

Verdikt

Začnu od konce. Asi je jasné, že BMW X4 M40i nemá v této společnosti šanci na výhru, kvality mu však upřít nelze. Tohle je zatraceně rychlé auto, je celkem praktické a dokonce je s ním i zábava. Vážně! Létat s tímhle mastodontem po úzkém závodním okruhu je zvláštním způsobem perverzní. A když vás po šedesátce začnou bolet všechny kosti, budete nízké a hluboké skořepiny proklínat. Vysoká kožená křesla s elektrickým ovládáním budou tím, po čem budete toužit. Vím, o čem mluvím. Nedávno jsem se rozlámal na Spartan Race a dal bych pytel zlata za to, abych mohl nasedat do vysokého auta.

Druhé místo si odváží Subaru WRX STI. Je to velmi šarmantní auto, za správných podmínek drtivě rychlé, celkem velké a praktické, ale také trochu únavné. Musíte mu obětovat opravdu velký kus trpělivosti, než se s ním naučíte pořádně jezdit, a také svého srdce, abyste mu odpustili každé zadunění od výfuku a každý nepovedený rozjezd od semaforů, když jedete unavení z práce domů. Jenže pak odkudsi z půdy vytáhnete zaprášenou krabici s cetkami a najdete svůj milovaný plakát s Colinem McRaem ve vzduchu a možná i svoji první krabičku cigaret 555, kterou jste si koupili v britském duty free shopu, když jste letěli pro svoje první staré STIčko.

„Čas jde kupředu a dnes
ostrým čtyřkolkám vládne někdo jiný.“

Vzpomínky vám už nikdy nikdo nevezme, jenže čas jde kupředu a dnes ostrým čtyřkolkám vládne někdo jiný. Tušíte správě, že Ford Focus RS. Víte, největší dojem na mě tohle auto udělalo tím, že mne, zarputilého odpůrce čtyřkolek, naučilo mít rád čtyřkolky. Tahle je totiž tak přístupná! Pozor, to neznamená, že je to úplně blbuvzdorný playstation, ale prostě jenom perfektně odladěný stroj. Ereso je navíc brutálně rychlé, krásně zní, skvěle padne do ruky, vypadá naštvaně, je příjemně ovladatelné, relativně pohodlné a civilizované na každý den a tak akorát praktické pro život. A také neuvěřitelně levné – takovou káru vám za milion prostě nikdo nedá. Dostanete i kus historie, jenom se podívejte na to křídlo a neříkejte, že se vám nevybaví Cossie. Okamžitě si pro něj běžte, tohle je totiž nejlepší ostrá čtyřkolka na trhu!

Konkurenti

BMW M135i xDrive

Velký test | vydáno 9. 9. 2013

Legendy

Měření a technické údaje

Motor
Konstrukceřadový čtyřválec
Palivobenzín
Plněnípřeplňování turbodmychadlem
Uloženívpředu napříč
Zdvihový objem (cm3)2261
Kompresní poměrneuvedeno
Vrtání x zdvih (mm)neuvedeno
Převodovkašestistupňová manuální
Poháněná kolavšechna čtyři
Podvozek
Pneumatiky vpředu235/35 R19
Pneumatiky vzadu235/35 R19
Výkon a spotřeba
Nejvyšší výkon (kW/k v ot./min.)257 / 350 v 6000
Točivý moment (Nm)440 v 2000 - 4500
Výkon/hmotnost (k/t)224
0-100 km/h (s)4,7
Nejvyšší rychlost (km/h)266
Spotřeba paliva (l/100 km)10,0 / 6,3 / 7,7
Objem nádrže (l)51
Rozměry a hmotnosti
Délka (mm)4390
Šířka (mm)1823
Výška (mm)1472
Rozvor náprav (mm)2647
Provozní hmotnost (kg)1560
Celková hmotnost (kg)2025
Hmotnost přívěsu nebrzděného (kg)-
Hmotnost přívěsu brzděného (kg)-
Zavazadlový prostor (l)260 / 1045
Ceny
Základní cena modelu339 900,- (1.6 Duratec Ti-VCT 105 k Trend)
Základní cena test. verze945 900,- (2.3 EcoBoost AWD 350 k RS)
26.8.2016 12:00| autor: Hugo Kottás

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa aut a čtyř kol?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist