Fiat Marea Weekend 2.0 20v: Hledám rodinné Lambo pro chudé

V životě motoristického novináře je jedna věc velmi příjemná – pokud testujete nová auta, prakticky nepotřebujete mít svoje vlastní. Je to v podstatě takové firemní auto, jen s tím rozdílem, že každý týden máte nové. Příjemný bonus, který s sebou přináší i velkou zodpovědnost, ale o tom někdy jindy.

Většina novinářů samozřejmě vlastní i soukromé auto. Nejen jako pondělní (to je v naší hantýrce auto, kterým jezdíte v pondělí, protože novinářská auta se většinou půjčují v úterý), ale i jako normální rodinné auto na běžné denní ježdění. I já mám takové, dokonce teď dvě a k tomu ještě skútr. Ale je na čase vozový park trochu obměnit.

Sportovní zadokolku s manuálem už vlastním, takže moje denní auto může být řidičsky trochu nudnější, ale rozhodně ne všední. Chci něco zajímavého, co mě bude každé ráno, když do auta nastoupím, nějakým způsobem bavit. A Fiat Marea Weekend zajímavý je.

Můžete si myslet, že jsem magor a úchyl, ale mně se fakt líbí. Uznávám, není to nejkrásnější auto pod sluncem, vlastně nelze ani prohlásit, že je vůbec nějak hezké, ale mám opravdu rád několik detailů, které činí Mareu zajímavou.

Zdroj: Fiat

Jednak se mi celkem líbí zepředu, s těmi úzkými světly má takový přátelský pohled, zezadu mě potom baví způsob, jakým hagusy přecházejí do zadních vertikálních světel a ty potom navazují na zadní sklo. Parádním detailem je i víko kufru, které je rozdělené, takže se spodní dvířka (vlastně celý nárazník) otevírají stejně jako třeba na Range Roveru.

To nejzajímavější je pochopitelně pod kapotou. Řadový pětiválec dneska už jenom stěží seženete, prakticky je prodává jenom Audi v modelech RS 3 a TT RS, v normálním lidovém autě takhle zajímavý motor prostě nekoupíte. Takže musím sáhnout do historie.

Dvoulitr se zmůže jenom na nikterak zázračných 147, 150 nebo 155 koní, v závislosti na naladění jednotlivých verzí, na dnešní dobu celkem lehkou Mareu, která váží něco přes 1,3 tuny, ovšem rozpohybuje na stovku za 8,5 sekundy a maximálku zvládne přes 200 km/h. To jsou naprosto dostačující hodnoty i dnes.

Zdroj: Fiat

Pětiválec chci, jak jistě tušíte, kvůli něčemu jinému, než zběsilým výkonům. Naprosto božsky zní! V Maree je dobře odhlučněný, takže tiché ševelení pěti válců slyšíte jenom matně na pozadí. Když se trochu rozezní, projeví se typická disharmonie zapalování a zastřená melodie, jakou neumí žádná jiná konfigurace válců na světě.

Vlastně ještě desetiválce, ale jak jistě chápete, ty jsou finančně úplně jinde. Marea se správným výfukem ale zní jako desetiválcové Lamborghini, fakt úplně stejně. Proto Weekendu mluvím jako o rodinném Lambu pro chudé, protože do světa obyčejných aut přináší něco méně nudného než čtyřválce a mnohem exotičtějšího než šestiválce.

Motor tohoto zdánlivě obyčejného Fiatu mě uchvátil ještě jednou vlastností – samozřejmě je to atmosféra, takže výkon graduje lineárně a odezva na plyn je rychlá, díky výrazně podčtvercové architektuře (vrtání 82,0 mm krát zdvih 75,6 mm) ovšem překvapí také lačností po otáčkách. Omezovač je těsně za 7 000 ot./min.!

Zdroj: Fiat

Uvnitř už Marea nadchne méně. Architektura je typická pro Fiaty té doby, takže všude je spousta ošklivého a tvrdého černého plastu. Výbava už je slušnější – čtyři airbagy, všechna okna elektrická, zrcátka elektrická, mlhovky vepředu i vzadu, výškově nastavitelný volant, sedadlo řidiče s elektrickým nastavováním výšky a bederní opěrky nebo slušně hrající audio s ovládáním na volantu.

Najdete tu skoro všechno kromě tempomatu, což mě dost mrzí, protože bez něj si už moc neumím život představit. Na druhou stranu tu nechybí ani automatická klimatizace! Existují i verze s koženým čalouněním, ale ani látkové není nezajímavé – má takový zvláštní chlup jako staré kanape.

To je asi tak všechno, co mě na Maree bere. Chvíli jsem si ji zkoušel a opravdu mi sedne, hlavně tím, že je skutečně velmi pohodlná a zároveň slušně jezdí. Teď už jen najít tu pravou. Pokud o nějakém autě víte nebo jedno takové dokonce vlastníte a přemýšlíte o jeho prodeji, jsem vážný zájemce.

Zdroj: Fiat

Je mi jedno, jakou bude mít barvu – černá, bílá, stříbrná, bronzová, modrá nebo i bláznivě zelená –  všechny beru, hlavní je slušný stav, tedy naprosté minimum koroze bez děravé podlahy, prahů a lemů, a také v rozumné technické kondici. Jestli máte nějakou celý život v teplé garáži, tím líp. Musí to být kombík, sedan se mi tolik nelíbí. A jestli náhodou máte brazilskou verzi s turbem na českých značkách, beru hned.

Samozřejmě za takové auto (obyčejnou atmosféru, ne vzácné turbo) jsem ochotný zaplatit víc než půlku průměrné výplaty, za kterou se aktuálně prodávají ne úplně vábné kousky. A nesnažte se mi to vymluvit. Za každou cennou radu ohledně údržby budu vděčný a chápu, že je to trochu choulostivé auto, ale pětiválcové Volvo, Toledo ani Golfa prostě nechci.

Tak co, najde se nějaká pěkná Marea?

Zdroj: Fiat