Fiat Croma 2,2

Zapomeňte na to, že Croma byla v minulosti sedanem. Ta nová má blíž k MPV než k sedanu a svou velikostí a prostorem uvnitř dokáže účinně oslovit každého, komu začíná být klasické rodinné auto malé. Je těžké hledat k ní přímé konkurenty, ale můžete se spolehnout, že ve stále sílícím trendu kombinovat dohromady kombíky s empévéčky se podobných aut bude objevovat čím dál víc. Ze všech aut, které jsme tu měli před ní, se jí v hrubých rysech nejvíce podobá Renault Vel Satis, ale ten se nachází přeci jen o kategorii výš.

Jedním z nosných témat nové Cromy je stejně jako u Vel Satisu prostor. I když posadíte dopředu vysoké postavy, na zadních sedadlech stále zbývá dost místa na opravdu pohodlné cestování ve čtyřčlenném obsazení. Základní objem pro zavazadla 500 litrů se blíží českému zlatému standardu 580 litrů u Octavie Combi a po sklopení sedadel jsou obě auta vyrovnaná (1610 litrů ve Fiatu proti 1620 litrů u Škody).

Poloze za volantem není co vytknout, i když samotný volant jde bohužel stále ve stopách Stila a v místě, kde se ramena setkávají s věncem, je vyklenutý nahoru a nedrží se tak dobře, jako kdyby tomu bylo naopak. Poslední Stilo, které jsem před několika lety řídil, však bylo v tomto bodě ještě horší.

Za jízdy vám to ale vynahradí pedály s dobrým rozložením a velice příjemným chodem. Spolu s dalšími částmi auta je z nich cítit, že Croma je postavená tak, aby vás nijak nestresovala a neunavovala. Nejvíce tomu odpovídá motor, v tomto případě benzínový čtyřválec s nadstandardním objemem 2,2 litru a pouze průměrným výkonem 147 koní. Výsledek tohoto relativního nepoměru je však měkkost chodu a tichost za jízdy, což zde byly určitě hlavní priority. Vyšší výkon by nebyl pro motoráře u takového objemu žádný problém, ale zjevně měli důvod pro jinou strategii. Hodně si slibujeme od dvousetkoňového turbodieselu 2,4 l.

Jednou z hlavních tradičních předností motorů od Fiatu je jejich ochota k vytáčení a lehkoběžný charakter, který se dobře pamatuje i v Cromě. I když by s tím třeba měly jiné značky u tak pohodově naladěného motoru problém, Croma jde velice ochotně do otáček a bez potíží se drží až pod omezovačem, pokud to zrovna po ní chcete. Zároveň ale umí i velice silně zabrzdit v případě, že potřebujete náhle stáhnout rychlost. Vzhledem k objemu a hmotnosti se však spotřeba jen těžko udržuje pod deseti litry, počítejte spíše se dvanácti či třinácti litry na sto.

Podvozek má pro vás připravenou klasickou nedotáčivost, ale vlastně se ani nepředpokládá, že budete Cromu v tomto směru pokoušet. V základní výbavě jsou šestnáctipalcová kola s pneumatikami 205/55 a poskytují právě tolik přilnavosti, že za jejich limit byste se neměli v mantinelech danými celkovým charakterem nikdy dostat. Jejich vysoký profil zajišťuje komfortní svezení a hlavně odpružení a tlumení podvozku je na vynikající úrovni. V tomto smyslu jde u Fiatu opravdu o převratnou změnu a na kostkách a výmolech neslyšíte žádné rány, které by připomínaly tradiční slabost předešlých modelů.

Bohužel ale nelze v tomto smyslu u nové Cromy chválit některé další věci. Převodovka řadí vesměs dobře a vzhledem k jemnému chodu plynu i spojky můžete lehce docílit hladkého zrychlení. V krátké řadicí páce umístěné na palubní desce ale cítíte, že se při řazení vychyluje v podélných směrech do poměrně ostrých úhlů, což není pro celkový dojem zrovna ideální. Přechod mezi jedničkou a dvojkou se navíc neobejde bez jistého křupnutí někde ve skrytém nitru táhel a pák. Všechny ostatní rychlosti však na svá místa zapadají hladce.

Legrační je i to, že otočný ovladač hlasitosti rádia je skoro nepoužitelný. Je velice nízký a má oblé hrany, což dobře vypadá, ale hůř se s tím zachází. Nedovedu si představit, jak se s tím bude člověk prát třeba v rukavicích. Kdyby byl o pět milimetrů vyšší, snad by to nikoho po estetické stránce neurazilo a každopádně by byl teprve praktický. Moc si nepomůžete ani ovládáním na volantu. Nedokážu si totiž představit nikoho, kdo by měl tak dlouhý palec, aby pohodlně dosáhl do středu volantu, kde jsou umístěné dálkové ovladače, a měl při tom stále ruce pevně na věnci. Moderní auta nám v posledních letech mnohokrát ukázala, jak má dálkové ovládání rádia vypadat. Buď musí být přímo pod palci na ramenech volantu (Alfa, Audi, Opel a další), nebo hned pod ním na samostatném pomocném panelu (Renault, Peugeot, Ford). Když jsou umístěné uprostřed, nutí vás to sundávat ruce z volantu a posouvat je jinam, v tomto případě nad jeho střed, což jde přesně proti celé myšlence.

Nad tím vším bych ale byl ochotný zavřít obě oči, protože se s tím dá přeci jen žít. Jediným opravdu citelným nedostatkem Cromy je však to, že v noci takřka nesvítí. Potkávací světla osvětlují slabým světlem i ve své nejvyšší poloze jen několik desítek metrů prostoru před autem a celkový dojem z nich patří někam do osmdesátých let. U tak opticky velkých svítilen je to trpké překvapení. Přitom dálková světla fungují dobře, což vás však nutí jen k tomu, že v noci neustále přepínáte mezi potkávacími a dálkovými světly. Pokud chcete zůstat pouze u potkávacích, musíte se držet pod rychlostí 100 km/h, jinak máte vyloženě pocit, že riskujete jízdou naslepo. Aby toho ale nebylo málo, když už přepnete na dálková světla, zjistíte, že vás neskutečně oslňuje velká světlemodrá kontrolka na přístrojové desce. Stejný zlozvyk mají i alfy, ale tady je to ještě horší a nutí vás to řídit s rukou na vrcholku volantu tak, abyste si to alespoň trochu odstínili. Kdybych měl s Cromou jezdit delší dobu, vystřihl bych si z lepenky kolečko a nalepil ho na přístrojovku přesně nad kontrolku, abych se s tím už nemusel pokaždé zlobit.

Snad se tato dobře míněná kritika, nebo alespoň její poslední bod, dostane ve Fiatu na správná místa. Předpokládám, že s převodovkou se nic dělat nebude, ale na rádiu a hlavně na potkávacích světlech by mohl vývoj ještě zapracovat. Náklady by byly takřka nulové a přitom by to z Cromy udělalo již bez výhrad příjemné auto.

Marek Nastoupil

Měření a technické údaje