Fiat 500 1.4 16v Sport

• Dynamika 6

• Chování na silnici 6

• Provozní náklady 6

• Praktičnost 6

• X-Factor 6

• Celkové hodnocení 6

Už víte, že nový Fiat 500 je docela povedené malé auto. Kromě líbivého kukuče nabízí i vlastnosti, jaké byste do něj neřekli – třeba použitelná zadní sedadla, dobrou ochranu posádky nebo nejlepší interiér ze všech fiatů posledních tří tisíc let. Navíc není přehnaně drahý, dokud nepodlehnete svodům předlouhého seznamu „personalizačních“ samolepek, štítků a cedulek.

V naší recenzi se ale ukázalo, že FIat 500 není autem pro nadšené řidiče. Aspoň ne v tehdy testované verzi 1.3 JTD Multijet. V tom se liší od sice dražšího, nicméně podobně přijímaného Mini, které kromě jedinečného stylu disponuje také nefalšovaným dynamickým nadáním.

Jenže dnes tady máme model slibného názvu Sport. Pohání ho stokoňový čtyřválec z Pandy 100HP, jež se mezitím stihla mezi nadšenci etablovat coby generátor přiblblých úsměvů. Je Fiat 500 1.4 16v Sport tou pětistovkou, na kterou čekáme?

Fiat 500 fotogalerie – vše co potřebujete vidět

Eh, není. A co hůř, vyvolává v nás obavu, že verze Abarth na tom nebude o mnoho lépe. Jakoby inženýři Fiatu nechápali, co dělá řidičské auto řidičským autem, a prostě jen okopírovali z Mini aspekty, jejichž smyslu nerozumějí a nepátrají po něm. Ano, i v Mini chodí ovládací prvky ztuha a místy dokonce trochu sukovitě. Jenže to má svůj důvod. Díky absenci vůli v pedálu nebo páce víte přesně, co se odehrává na druhém konci potrubí nebo lanovodu. Ve Fiatu jsou prostě jen tuhé a tím to hasne.

A to řízení… Po stisknutí tlačítka Sport ztvrdne takovým způsobem, že zapochybujete o funkčnosti posilovače. Zpočátku se cítíte správně chlapácky a drsně – než v nejbližší kluzké zatáčce zjistíte, že ten nesmyslně silný odpor volantu vůbec nijak nesouvisí s odporem, jenž klade asfalt předním pneumatikám. Je to jen laciný, zbytečný, okamžitě prohlédnutý a potenciálně nebezpečný trik.

Ano, teoreticky vás nic nenutí tlačítko Sport tisknout. A ve standardním režimu není tuhost řízení tak absurdní, byť svěží lehkosti volantu Pandy nedosáhne. Jenže pokud tlačítko nestisknete, nemá motor žádnou reakci na plyn. Zase podvod. V některých autech si takhle můžete přepínat mezi jemnější odezvou plynu pro město a ostřejší, když vás to za volantem začne bavit. Vývojový tým Fiatu to vyřešil tak, že v režimu Sport ponechal motoru původní mapování a v „normálním“ módu ho učinil nesnesitelným. Rozdíl je cítit, jenže je k ničemu – jednu z nabízených možností totiž dobrovolně použijete leda omylem.

Verze Sport má kromě sportovního názvu a tlačítka také sportovní podvozek. Leckde si můžete přečíst, že je příliš „tvrdý“. Což je do nebe volající pitomost. Možná má tuhé pružiny, ale ve skutečnosti by potřeboval lepší tlumiče a delší zdvihy pérování. Ty kopance na kanálech jsou totiž způsobeny propérováním nadoraz…

Na známých silnicích se mi navíc opakovaně stávalo, že auto potřebovalo tři nebo čtyři kmity tlumičů k tomu, aby se ustálilo za větší nerovností. To není normální, dokonce ani u Audi A6 ne.

Tvrdá slova k autu, které jsem na úvod sám označil za vcelku zdařilé? Snad. Chtěl jsem, abyste pochopili, co se nikde jinde nepíše: že to, co je Fiatu 500 tolerováno nebo mávnutím ruky odfouknuto jako zanedbatelná maličkost, by jiným malým autům neprošlo. Podivuhodnou skutečnost, že po všech stránkách vynikající Mazda2 skončila v ostře sledované novinářské anketě Auto roku až druhá za Fiatem 500, zkrátka žádným racionálním argumentem nezdůvodníte.

Čímž neříkám, že FIat 500 1.4i je zralý na věčné zatracení. V jeho kvalitně zhotoveném a pěkném interiéru se cítíte dobře, mimo dálnice umí být (na kvalitním asfaltu) vcelku kultivovaný a líbilo se mi, jaký elán v sobě motor najde, když mu dovolíte rozpřáhnout se přes pět tisíc otáček. Dokonce měl příjemnou, mechanicky přímočarou převodovku s jemným náznakem staromódní rozvážnosti.

Pro to všechno – a pro ten jeho sladký obličej – bych dokázal Fiatu odpustit, že není autem pro nadšené řidiče. Pak ale nechápu, proč není autem pro holky. Moje přítelkyně, nepříliš zkušená řidička obezřetných způsobů, s ním po několika pokusech odmítla jezdit. Přestože řídí úplně jinak než já a její představy o autech jsou diametrálně odlišné od mých, iritovaly ji naprosto stejné věci: vyšinuté chování posilovače řízení, jankovité odpružení a prkennost pedálů. Letos si chce koupit svoje první auto a pětistovka byla jejím horkým favoritem. Už není. Což je, myslím, průšvih, jelikož právě na takové mladé dámy je Fiat 500 zacílen.

Naděje, že by pětistovka v některé ze svých stávajících inkarnací měla co nabídnout lidem jako vy a já, vzaly po svezení s modelem Sport definitivně za své. Ještě je ale šance, že verze 1.2 bez sportovních vymožeností by mohla být obstojným holčičím přepravníkem. Uvidíme příště.

Jirka Červenka

Měření a technické údaje