Ferrari Dino patří mezi podceňovaná auta. Tenhle unikát ovšem skrývá motor z legendární F40

Dino se koncem šedesátých let podívalo na silnice jako „dostupné“ Ferrari mířící proti populárnímu Porsche 911. Vůz pojmenovaný po zesnulém synovi zakladatele značky jako první Ferrari nabízelo motor umístěný uprostřed – netypický dvoulitrový šestiválec s na poměry značky skromným výkonem 180 koní. Později se pod kapotu nastěhoval výkonnější motor o objemu 2,4 litrů s výkonem 195 koní. Výkon v obou případech putoval na zadní kola skrze pětistupňovou převodovku.

V garáži sběratele Ferrari Davida Leeho se již jedno Ferrari Dino v původním stavu našlo, proto se po zrestaurování vozu rozhodl zajít ještě trochu dále a věnoval tomuto vozu jedinečnou přestavbu. Nutno podotknout, že po vizuální stránce velmi střídmou – původní čtrnáctipalcová kola nahradily větší a zároveň širší sedmnáctipalcová a s ohledem na ně byly rovněž trochu vytaženy blatníky. Nové kryty předních světel věrněji kopírují linie vozu a na záď se se nastěhoval průhledný kryt motoru vystavující světu srdce celého vozu.

Pod průhlednou kapotu se nastěhoval motor původně sloužící jiné legendě z Maranella, jednomu z ikonických Ferrari F40. Zběsilý přeplňovaný osmiválec však k vozu ve své původní podobě příliš nehodil svým kousavým charakterem, došlo tak odstranění turbodmychadel. Namísto toho byl motor přebroušen na objem 3,6 litru. Motoru bylo samozřejmě potřeba přizpůsobit i podvozek a pohonné ústrojí – krom již zmíněných širších pneumatik na větších kolech přibyly i podstatně větší brzdy Brembo, nastavitelný podvozek Koni a pětirychlostní převodovka původem z modelu 328.

Výsledek práce je díky modernější technice použitelnější pro každodenní provoz, zároveň však neztratil nic z elegance a šarmu klasiky šedesátých let. Navíc se z jeho výfuků line zvuk, jenž umíme pospat pouze jediným slovem – famózní.