Dlouhodobý test Peugeot 508 SW: Dálniční jedlík
Aktuálně svítí Peugeotu 508 SW na počítadle kilometrů cifra 4991 kilometrů. A já mám dva dny na to, abych s ním najel rovnou tisícovku. Zatím jsem se s ním svezl jen párkrát, většinu času s ním dává dlouhé štreky Filip nebo Hugo. A oba pořád zaníceně mluví něco o tom, že je v tom zmatek, protože nic není na svém místě.
Pokud nejste automobilový novinář nebo auta nestřídáte jako ponožky, žádné borcení zavedených zvyklostí tu nečekejte. Stejně jako u každého nového auta si musíte na ovládání pár týdnů zvykat a pak už budete stejně všechno dělat zcela automaticky. Z toho tedy obavu nemějte, zato z hlediska funkčnosti některých prvků bych si tak jistý nebyl. K tomu se ale dostanu o kousek později.
Peugeot 508 velká fotogalerie
Vedle palubního počítače s najetými kilometry na mě totiž pošilhávalo i hladové oko. Dotankoval jsem až po okraj a na počítači se rozsvítil dojezd 800 km. Na nádrž o objemu 72 litrů to není nic moc, vliv na to má průměrná spotřeba, se kterou jsem si auto vzal. Vážně 8,7 l/100 km? To je u naftového kombíku dost. Ale moc mi to nesedí, buď Filip s Hugem jezdí jako Fittipaldi, nebo Peugeot požírá i trávu u silnice. Je fakt, že s manuálním řazením bychom jezdili levněji, rozdíl mezi manuálem a automatem může být u našeho motoru klidně litr na sto. Udávaným 4,6 litrům mimo město se ale nepřibližujeme ani omylem.
Interiér je zatím pořád jako nový. Je ale pár věcí, co nám tu vážně vadí.Mám tedy příležitost dokázat, že Peugeot umí jezdit za méně a přitom se člověk nemusí táhnout po dálnici osmdesátkou. Na tempomatu jsem nastavil 140 km/h (to kvůli odchylce tachometru) a vyrazil do východní části naší republiky po dálnici D1. Naštěstí ze mě policie nechtěla udělat živý zátaras, takže pokud pominu žalostný stav silnice, nic podstatného mi nechybělo.
Interiér je příjemným místem k životu, baví mě trojice malých budíků (navíc jsou velmi praktické, které auto dnes ukazuje teplotu oleje?) i bílé podsvícení ovladačů. Až na to trochu zmatené ovládání, které už jsme tu mockrát propírali, je všechno v pořádku, včetně smontování. Zatím nic ani náznakem nepovrzává a neprojevuje jakoukoli opotřebovanost.
Osobně jsem čekal o něco houpavější projev podvozku (a vlastně by mi to ani nevadilo), něco ve stylu Citroënu C5, jen bez toho vzduchokapalinového odpružení. Přes většinu výmolů se Peugeot dokáže přenést bez problémů, výrazněji vymleté díry, o které po zimě není nouze, provází tvrdá rána která se nese celým interiérem, především pokud je trefíte jedním ze zadních kol. Na komfort si ale v zásadě nelze stěžovat.
Poklidný způsob cestování vyhovuje i převodovce, dokáže pak hladit velmi lehce a předvídatelně. Snažte se jet rychleji, sportovně, říkejte tomu jak chcete, a převodovka si nebude vědět rady. Zbytečně pak motor točí (stejně, jako to dělá sportovní režim) a jen bude ve výsledku skučet jako meluzína. Výkon ale má, 163 koní a 340 Nm jsou slibné hodnoty a když se na poslední rychlostní stupeň utrhnete ze řetězu, můžete uhánět až 223 km/h.
To jsem ale pochopitelně nezkoušel, na druhou stranu vím, že při tachometrových 130 km/h motor točí přibližně 2600 otáček a vezme si přitom okolo šesti litrů nafty. Už při takové rychlosti ale do auta začíná prostupovat hluk, který se do interiéru dere přes nepříliš dobré odhlučnění kabiny. Přitom motor je odhlučněný slušně, proč už se na kabinu nedostalo, to vážně netuším.
Tisíc kilometrů odkrouceno, spotřeba je příznivější. Na dálnici jsem jel ve třech lidech za 6,4 l/100km průměrnou rychlostí 110 km/h.
Nedostalo se ani na odkládací místa, je tu sice obří prostor pod loketní opěrkou, ale to je tak všechno. Telefon nechávám v kapse, pití dávám do držáku pod navigací, na kterou důsledkem toho vůbec není vidět. Držáky jsou tu dva, ten vpravo už je sice mimo můj výhled, ale na displej teď neuvidí spolujezdec. No, buď pitný režim, nebo navigace, musíte se rozhodnout. Na polykač kilometrů bych čekal trochu štědřejší zásobu odkládacích míst, místa je na středové konzoli hodně, jen ho stačilo využít jinak než na lesklé obložení, které je ideálním místem leda pro daktyloskopa.
Z čistě uživatelského hlediska mi vadí páčka stěračů, která je paradoxně lépe vymyšlená u mnohem levnějších aut se lvem ve znaku. Většinou stačí páčkou pohnout dolů a okno se jednoduše setře, což je velmi praktické i ve chvílích, kdy se o stěrače stará dešťový senzor. V tomto případě však pohyb dolů zapíná a vypíná dešťový senzor, zatímco krátký pohyb k sobě okno setře. A asi není potřeba moc připomínat, že pohybem k sobě zároveň spouštíte ostřik okna a světlometů.
Jakákoli manipulace se stěrači je frustrující a jen čekáte, jestli vám to tentokrát vyjde, či nikoli. Peugeot navíc ostřikovací kapalinou vážně nešetří, vypustí jí na okno zbytečně moc a ještě nadvakrát. O to větší je pak vaše rozčílení, když jste si v dešti potřebovali jen setřít pár kapek na skle. Pokud je tohle pokrok, který v rámci dražšího modelu dostanete, pak děkuji, raději sáhnu po jednoduché páčce bez dešťového senzoru.
Na závěr se sluší ještě uvést celkovou spotřebu, i když už jsem ji prozradil pod fotkou. Po dálnici jsem ujel přibližně 700 kilometrů se spotřebou 6,4 l/100 km, dalších 300 km po městě ji vyhouplo na pořád snesitelných 7,2 litrů nafty na sto. Je vidět, že jak na tachometru přibývají další stovky kilometrů, spotřeba se začíná blížit udávaným hodnotám. Ještě pár tisíc a budeme jezdit za pět a půl, stejně, jako tomu bylo u Mazdy. Začíná nám ale trochu zlobit bezklíčové zamykání dveří, uvidíme, jestli to bylo mrazivým počasím, nebo budeme muset navštívit servis.
