Dlouhodobý test: Peugeot 308 SW 2.0 BlueHDI (2015) – Záběh

Nový redakční přírůstek jsme hned v úvodu nenechali příliš nadechnout a s dieselovým kombíkem 308 jsme rovnou vyrazili na německé dálnice.

O dieselových motorech se mezi zasvěcenými říká, že si jejich komponenty ve zcela novém voze sednou až po ujetí asi pěti tisíc kilometrů, takže přísně vzato jsme s novým přírůstkem v redakci pořád ještě v záběhu. Přesto jsme však Peugeot 308 zahálet nenechali a hned první týden po převzetí, kdy měl panenských 124 km, jsme na jeho tachometru natočili další skoro dva tisíce kilometrů.

Nepopírám, že by bylo pro kondici pohonné jednotky téměř ideální, kdybych mohl po převzetí klíče jezdit převážně na delších městských trasách, kde se může pohonná jednotka i její první olejová náplň pořádně zahřát a častým střídáním otáček i převodových stupňů zajet rovnoměrně v co nejširším spektru, plány byly nicméně diametrálně jiné, a tak jsem vyzvídal, jak dlouho je na počátku nutné chovat se k motoru skutečně s citem.

Podle techniků Peugeotu je kritickým obdobím především prvních 500 kilometrů, což nebyl problém, takže jsem první část téměř 800kilometrové trasy až k holandsko-německé hranici jel tak trochu jako na jehlách. Snaha neudělat z našeho kombíku příštího žrouta oleje (nebo něco horšího) spočívala v častějším řazení, než bylo v danou chvíli nezbytné a pochopitelně také pouze v částečném využití dostupných otáček, což začal motor oceňovat sníženými nároky na naftu.

Palubní počítač na počátku hlásil průměr 7,1 litru na 100 kilometrů, což je oproti výrobcem udávané kombinované spotřebě rovných 4,0 litru blízké dvojnásobku, s přibývající vzdáleností a čísly na počítadle tachometru však začal pomalu, po desetinkách klesat. A to i navzdory tomu, že jsem po překročení 500kilometrového limitu začal na plyn šlapat stále důrazněji.

Ze stotřicítky bylo najednou sto padesát, chvíli na to o dvacet více, pak zase poklidnějších sto čtyřicet. Provoz od Drážďan směrem na Chemnitz, Jenu a dále na Kassel a Dortmund nebyl nějak zvlášť hustý, především ale kvůli motoru jsem nechtěl jet při konstantních otáčkách, ať je zatížení a následné opotřebení rovnoměrnější. Čtyřválci něco takového v tu chvíli snad prospělo, svižnější tempo se nicméně podepsalo pod zastavení klesání průměrné spotřeby a její stabilizaci, takže po příjezdu do německého Straelenu se ustálila na hodnotě 6,5 l/100 km.

To na první pohled – obzvláště s přihlédnutím k papírovým údajům – nemusí vypadat málo, každopádně část cesty po ujetí prvních 500 kilometrů opravdu nebyla z loudavých a už proto mám za to, že potenciál dvoulitru je mnohem dál. V místech, kde byly německé dálnice rozestavěné a maximální rychlost lokálně snížená na osmdesátku či stovku, byl motor schopen při tomto ustáleném tempu jet za hubičku a vůz hlásil okamžitou spotřebu i na subjektivně rovném úseku 3,5, respektive do 5,0 litru na stovku.

Ani cestou zpátky se na údajích palubního počítače mnoho nezměnilo, tedy kromě faktu, že se mi opět podařilo zvýšit průměrnou rychlost. Po příjezdu a téměř dvou tisících kilometrech auto zastavilo s průměrem 6,6 l/100 km, nicméně k jeho cti slouží (z pohledu nároků na palivo) i to, že jsem 750 km zvládl za necelých šest hodin i s jednou zastávkou.

Pokud jde o akustiku, prozatím nemám dojem, že by se podobně jako spotřeba snížila také hlučnost, ačkoli tímto nechci nijak přeceňovat své uši. Nechápejte mě špatně, dvoulitrové HDi k nějak zvlášť uřvaným dieselům opravdu nepatří, spíše bych řekl, že v tomto směru jej lze zařadit do lepšího průměru, nicméně svou konstrukční školu zapřít nedokáže a tak nějak čekáme, že s přibývajícími kilometry lehce ztichne.

Co po prvních 2000 kilometrech na adresu Peugeotu ještě říci? Napadají mě jmenovitě přední sedadla. Cestou zpátky jsem zastavoval opravdu jen na pár minut poté, co zavolala příroda, jinak jsem ale zvládal téměř 800 kilometrů na jeden zátah a jindy vybíravá záda si nestěžovala ani v nejmenším. Univerzálně je pochopitelně doporučit nemůžu, anatomické proporce stejné nemáme, sám za sebe však můžu říci, že pohodlím nezklamou.

Analogii a doslovně i podporu komfortu lze vypátrat také u podvozku. Kvalita jízdy Peugeotu 308 není špatná ani na sedmnáctkách, šestnáctky mu však vysloveně sedí. Na větších nerovnostech a retardérech zavěšení zcela tiché být neumí, kromě občasné tlumené rány však k posádce vibrace či jiný diskomfort nepřepouští.

Pár postřehů už mám také k jízdním vlastnostem, dynamice a celkovému chování na členitějších silnicích než jsou dálnice, nechci ale předbíhat. Už koncem týdne se chystáme s Peugeotem na okruh v Sosnové, kde bude moci 308 předvést více. Že se pak o dojmy z jízdy podělíme, nemusíte pochybovat ani v nejmenším.


12.5.2015 1:45| autor: Miro Mihálik

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

Na tomto webu zpracováváme cookies potřebné pro jeho fungování a analytiku, v případě udělení souhlasu také cookies pro účely cílení reklamy a personalizaci reklam. K tomu využíváme své partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Více informací o nastavení cookies naleznete zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist