Dlouhodobý test: Peugeot 308 SW 2.0 BlueHDI (2015) – motor, SCR a stále lepší spotřeba
Dlouhodobě testovaný Peugeot 308 SW s dvoulitrovým dieselovým motorem BlueHDi je v redakci už půl roku, a pokud nepočítám píchlé kolo, slouží zatím bez sebemenších závad. Tedy ne že bych to nepovažoval u moderního nového vozu za samozřejmost (zatím máme najeto jen něco málo přes deset tisíc kilometrů), nicméně bývaly doby a není tomu zase tak dávno, kdy šotci řádili v testovacích vozech koncernu PSA jak zběsilí.
Vypálená žárovka anebo alespoň svítící varovná kontrolka na palubní desce byly neodmyslitelným koloritem snad u každého druhého či třetího zapůjčeného vozu, pokud si ale vzpomínám, v případě aktuální (nejen této naší) 308 jsem nic podobnéhodosud nezaznamenal. Netuším, jestli jsou již zpracovány nějaké statistické údaje spolehlivosti tohoto vozu, když ale budu vycházet z vlastních skromných zkušeností, nevypadá to pro něj zatím špatně. Přesto neváhejte podělit se v diskusi o vaše vlastní zážitky, ať má tento článek vyšší vypovídací hodnotu.
V době, kdy jsme auto přebírali, nebyl Peugeot 308 druhé generace zcela čerstvou novinkou. V prodeji byl už více než rok, redakcí prošlo nepřeberné množství jeho variant a to byl důvod, proč jsme se při testování soustředili především na jeho provozní efektivitu. Ta se tak trochu podle očekávání ukázala jako nadprůměrná, přesto musím dodat, že ani zdaleka ne natolik dobrá, jak deklaruje jeho výrobce.
Snad nemusím zvlášť zdůrazňovat, že tím nejzásadnějším důvodem značných rozdílů mezi udávanou a reálnou průměrnou spotřebou je u drtivé většiny automobilů normovaný test NEDC zdaleka míjející skutečné provozní podmínky, každopádně mě zajímalo, jak se bude spotřeba postupně vyvíjet. Už od počátku dostala 308 docela zabrat na německých dálnicích, abychom ji pak často a intenzivně trápili především ve městě, přesto se výsledek postupně zlepšoval.
Ještě jednou bych rád připomněl, že vůz při jízdě nijak nešetříme, předpokládám, že kolegové stejně jako já si nějak zvlášť na pravou nohu pozor nedávají (spíše opak bude pravdou) a vyhýbáme se i takovým trikům jako je třeba nadměrné dofukování pneumatik – naopak před poslední jízdou byly všechny čtyři značně podhuštěné, přesto jsme se od úvodních 6,5 litru postupem času dopracovali na současných 6,0 litru na 100 kilometrů.
Nedokážu posoudit, jestli tento průběžný výsledek považujete za dobré, špatné nebo jen průměrné číslo, nicméně s ohledem na to, že vím, jak a kde je 308 v redakci využívána, si myslím, že jde o vynikající hodnotu, což prokázala i moje zatím poslední „dálková“ jízda. Z důvodů, které nejsou pro účely tohoto textu důležité, jsem během dvou dnů najel přes jedenáct set kilometrů a po odstavení vozu se průměrná spotřeba měřená na tomto úseku ustálila na 5,1 litru na 100 km.
V případě námitek směřujících k přesnosti palubního počítače musím v tomto konkrétním případě uznat, že jsem spoléhal právě na něj, nicméně s ohledem na dřívější opakované dotankování plné nádrže i odpovídajícího reálného dojezdu nemám důvod nevěřit mu. Přibližně polovina z této trasy vedla po dálnicích a zbytek pak převážně po okreskách různé kvality, čemž odpovídala i konečná průměrná rychlost 93 km/h dosažená na rychlostních komunikacích nastavením tempomatu na hodnotu v rozmezí od 135 do 140 kilometrů v hodině podle tachometru.
V případě, že vás zajímá, proč je Peugeot s provozní hmotností až 1550 kg i s poměrně výkonným dvoulitrem o 150 koních a točivém momentu 370 newtonmetrů natolik úsporný, stojí za to si připomenout, že za to kromě jiného může i technologie selektivní katalytické redukce ve zkratce označovaná jako SCR.
Jinak řečeno, přeplňovaný čtyřválec 2.0 HDi již nemohl kvůli normě EU6 spoléhat pouze na filtr pevných částic či akumulační katalyzátor, ale automobilka k této pohonné jednotce montuje systém vstřikování močovinového roztoku AdBlue do výfuku. Jen pro pořádek se asi patří říci, že se z močoviny vlivem vysokých teplot uvolňuje čpavek, který následně reaguje se škodlivými oxidy dusíku a výsledkem je prostý dusík a voda.
Tento systém je přitom natolik výkonný, že motor již nemusí být natolik přidušován recirkulací výfukových plynů a navíc regeneraci filtru, která stojí palivo navíc, pak není nutné provádět tak často. Pochopitelně do vozu musíte jednou za čas doplnit přípravek AdBlue a nevýhodou Peugeotu 308 je, že tankovací hrdlo není pod víčkem nádrže, ale najdete jej pod podlahou zavazadlového prostoru (viz galerie). Nicméně pokud si vzpomínám, jeho sedmnáctilitrový zásobník by měl být dost velký, aby vám močovinu doplnili až v servisu v rámci předepsaného servisního intervalu a i kdyby ne, neměl by být problém koupit si láhev se speciálním hrdlem zabraňujícím potřísnění interiéru popravdě ne zrovna vábně páchnoucí kapalinou.
Opět mluvím pouze za sebe, ale musím říci, že i na mně jako odpůrce dieselů dělá dvoulitrový naftový motor dobrý dojem. Opoždění reakcí na plyn je minimální, má dost síly na to, aby se s vozem dalo snadno předjíždět anebo udržovat dlouhodobě vysoké tempo, jedna věc mi však vadí. Poměrně často využívám sportovní režim, kdy motor ještě lépe reaguje na povely pravého pedálu, radost však přináší jen částečnou.
Kdosi v Peugeotu usoudil, že si ostřejší mód užije posádka ještě více díky elektronicky generovanému zvuku proudícímu k uším cestujících skrze reproduktory, pokud jste to ale ještě neslyšeli, neumíte ani představit, jak to může být otravné. Při krátkých jízdách či svižném svezení na okreskách syntetický zvuk tolik nevadí, na dálnici se však nedá poslouchat déle než půl hodiny. Přitom ve Volkswagenu již potenciál otravnosti této imitace pochopili a ve svých i koncernových vozech nabízí možnost její deaktivace i ve sportovním režimu, v našem Peugeotu 308 však takové tlačítko bohužel hodně schází.
Jako zásadní překážku bych to neviděl, moc se ale přimlouvám za to, aby Peugeot něco takového zvážil. Rodinný kombík opravdu nepotřebuje virtuální bublání doprovázející (poměrně slušně odhlučněný) diesel, a v případě, že jej někdo k životu potřebovat bude, vypínat jej nemusí. Bez ohledu na to však uznávám, že jde o hodně povedenou pohonnou jednotku, která kompromisy netrpí.
