Dlouhodobý test Mazda 6: Závěrečné loučení

Přesně v době, kdy se představila nová generace Mazdy 6, nadešel čas vrátit naši dlouhodobou minulou generaci a naposledy zavzpomínat na chvíle za volantem.

Tak trochu familiárně mluvím o Mazdě jako o „naší“, jelikož nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že nám všem v redakci celkem přirostla k srdci. Společnost nám dělala přes půl roku, ale k tomu, aby nás okouzlila, zdaleka nepotřebovala tak dlouhý čas. S Mazdou jsme začínali loni v červenci, nejprve jsme ji trochu zajeli, než byla pokřtěna ohněm na Nordschleife. V průběhu uplynulých měsíců se na ní podívaly ženy svým pohledem, potom jsme ji vzali na oblíbenou okresku a na výlet do Maďarska.

Následovalo klasické měření na polygonučtvrtý pohled nováčka v redakci. Potom už se nám blížil závěr, abychom připravili jedno netradiční srovnání s Volkswagenem Passat CC očima manažera. Inspirace k poslednímu testu byla dílem náhody, kdy jsem se ráno probudil, podíval se na ní z toho správného úhlu a zjistil, že v sobě skrývá atletické tvary čtyřdveřového kupé.Možná mi v tu chvíli ještě po ránu šilhaly oči, ale nutno uznat, že je vzhled jedním ze stěžejních atributů dlouhodobě testované Mazdy 6. V měřítku rodinných aut jí designéři dokázali zformovat do šmrncovních tvarů. Pod líbivou karoserii zase inženýři schovali sladce vyvážený podvozek, který nám v těch správných zatáčkách nejednou dokázal přivodit hyperglykémii.

Jako samozřejmost jsme brali praktičnost, která nás v ničem nezklamala. Totéž nelze úplně říci o interiéru, který na konci životního cyklu auta už pocitově „dosluhoval“, ale nikdy vyloženě neurazil. Hned v první zatáčce jsme na něj stejně zapomněli a raději si užívali jízdu. Překvapením byl turbodieselový motor, od něhož jsme celkem příjemný projev nečekali. Celek auta skvěle doplňoval (i když bychom stejně raději benzínový atmosférický dvoulitr), měl síly tak akorát a přitom dlouhodobě nevysával peněženku.

Právě na provozní náklady Mazdy 6 2.2 MZR-CD se podíváme naposledy. Dlouhodobě jsme s ní dokázali jezdit pod 6,5 litru nafty na 100 km. Ze začátku, než se motor zajel, byla spotřeba vyšší, ale postupem času klesala. Ke konci testování palubní počítač vykazoval hodnotu mezi 5,7 l/100 km, která je výsledkem kombinovaného provozu jak po městě, tak na dálkových cestách. V zástavbě jsme dokázali s Mazdou jezdit lehce nad sedm litrů, na delší cestě po okreskách a dálnicích šlo spotřebu dostat i pod šest.Z dlouhodobého hlediska jsou také nemalým výdajem servisní náklady. Mazda 6 má předepsané garanční prohlídky po 20 000 km. První prohlídka sestává z kontroly stavu karoserie, technického stavu a seřízení geometrie podvozku (1125,- korun), což obnáší celkem 3,2 hodiny normovaného času. Součástí prohlídky je také výměna olejového filtru (423,- korun) a náplně specifikace 5W-30 (celkem 4,7 litru za 3822,- korun). První prohlídka v autorizovaném servisu vyjde na 7 245,- korun.

Mazda 6 fotogalerie – vše co potřebujete vidět

Mazda 6 fotogalerie

Druhá prohlídka při 40 000 kilometrech je kratší, vynechává se seřízení geometrie, ale přibývá výměna filtru ventilace (817,- korun), výměna oleje s filtrem samozřejmě probíhá a stojí stejně. V konečném součtu vyjde prohlídka o něco dráž – na 7312,- korun. Při třetí prohlídce (natočením 60 000 km) opět přichází na řadu seřízení geometrie a navíc dochází k výměně vzduchového filtru (765,- korun) a palivového filtru (1135,- korun). Celkem tak peněženka zhubne o 9615,- korun.

Po dobu testu Mazda nemusela na garanční prohlídku ani jednou, jelikož jsme na tachometr stihli nakroutit kolem 9200 kilometrů. A musíme přiznat, že to bylo vesměs příjemných devět tisícovek. Tady jsou poslední poznámky každého člena redakce.Filip Rakovan:
Chtěl jsem původně napsat, že se mi po Mazdě 6 bude stýskat, ale nebude. A hned řeknu proč – protože je tady nová Mazda 6 a ta je vážně skvělá. Navazuje na „naši“ Mazdu 6 v tom, že se jedná o řidičské auto ve smyslu jízdních vlastností, bezprostřednosti, přímočarosti, a vlastně jde svým konceptem snižování hmotnosti… Nicméně půl roku jezdit s autem, které má vynikající jízdní schopnosti, dobrý motor, pohodlný interiér a velký kufr bylo opravdu příjemné.

Dalibor Žák:
Vracet Mazdu 6 se mi vůbec nechtělo, ostatně o důvodech jsem se už vyjádřil dostatečně v dřívějších článcích. Ale pokud se vám nechce klikat, shrnu to celé ještě jednou. Líbí se mi vyváženost řízení a takového to staromilské nadšení, kterým dokáže Mazda řidiče naplnit. Fungovala báječně nejen na kvalitní rovné silnici a i když nebyla (díky bohu) za každou cenu sportovní, byla příjemně vyvážená a velmi dobře řiditelná.

Celou dobu jsem měl ale problém s hrubým chodem motoru, který se sice ke konci testu s blížícím se číslem 10 000 na tachometru uklidnil, ale pořád byl moc hrubý. Vypouštěl i nepříjemné vibrace, které byly cítit v různých částech palubní desky, trochu i ve volantu a neuvěřitelně mne iritovalo chvějící se zpětné zrcátko. Všechno ostatní už byly spíše jen detaily a na spoustu věcí, jako třeba ovládání palubního počítače, rádia a klimatizace, jsem si zvykl. Akorát jsem si nezvykl na zřejmě špatně seřízená světla, protože na mne pořád někdo blikal…

Nicméně z řidičského úhlu pohledu se mi „naše“ Mazda 6 líbila tak moc, že bych si ji přes všechny ty drobné chyby moc rád nechal. Byla praktická, docela úsporná a prostě výborně jezdila.Ondřej Lilling:
Strávil jsem za jejím volantem spoustu času, ať už při cestě do Maďarska, při pojezdech ve městě nebo při projížďkách mimo něj, a Mazda mi prostě přirostla k srdci. Nejlepší na šestce bylo celkové sladění řízení, řazení a trojice pedálů, jako by mi ji někdo navrhl přímo na tělo. Za volantem jsem si připadal jako když řídím MX-5, takže jsem častokrát přivezl nákup rozsypaný po celém kufru. Ve finále mi ani nevadil naftový motor pod kapotou, měl síly na rozdávání a když se zajel, dokázal jezdit pod šest litrů nafty.

Chyby? Jasně že je měla, každé auto je má, jinak by nemělo to, čemu se říká charakter. Nejvíc ze všeho mi vadilo odhlučnění, hlavně na dálnici to byl opruz. Ale pak už jsou to jen hlouposti, třeba to otevírání kufru je na nešikovném místě. A když už tedy vytahujeme tu špínu, jsem zvyklý kontrolovat, že je auto zamčené opětovným “zamknutím”. Většina aut jednou blikne, Mazda nedělá nic. Nejen, že se tak špatně hledala na parkovišti, ale měl jsem strach, že jsem ji nechal odemčenou.

Hugo Kottás:
Pro mne byla dlouhodobá Mazda 6 trochu speciálním autem, jelikož bylo vůbec první, o kterém jsme psal test. Nejprve jsem k ní přistupoval trochu skepticky. Věděl jsem, že bude dobrá, ale bál jsem se naftového motoru. Stačilo ale půl dne na okruhu a okouzlila mě. Pamatuji se, jak sem si jí po večerech, když mi stála před domem, dlouze prohlížel z okna. Jen tak…

Stávala tam docela často a musím uznat, že jsem byl kolikrát nadšený, že na mě nezbylo žádné týdenní testovací auto a mohl jsem místo toho jezdit Mazdou. Málem bych zapomněl – ostatní asi nebudou souhlasit, ale ta trochu výstřední světle modrá barva se mi vážně líbila. Mazda mi přes svoje drobné chybičky přirostla k srdci natolik, že jsem bral její navrácení k dealerovi velmi melancholicky. Musel jsem si vynutit poslední svezení, za což jsem si „vysloužil“ napsání tohoto posledního článku. Ale stálo to za to.

Autoweb.cz

4.3.2013 7:55| autor: Hugo Kottás

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa aut a čtyř kol?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.
TOPlist