D-FENS: Soumrak teploměrů

Možná jste také zaznamenali rostoucí počet automobilů postrádajících teploměr chladící kapaliny.

Možná jste také zaznamenali rostoucí počet automobilů postrádajících teploměr chladící kapaliny. V tomto článku popíšu pozadí procesu zmizení tohoto přístroje a myšlenkové postupy, které k němu vedly. Dopředu podotýkám, v nejspíš marné snaze zabránit šíření takového přístupu.

Teploměr chladící kapaliny dělal řidiči společnost zhruba od třicátých let minulého století. Jeho podstatou byla tzv. Bourdonova trubice, tenká trubka svinutá do spirály a naplněná lihem. Jakmile se trubka ohřála, líh se začal vypařovat, tlak par rostl, narovnával trubku a pohyb konce trubky bylo možno pomocí pák a lanek přenést na palubní desku. Později se uplatnily teploměry elektrické. Skládaly se z čidla tvořeného termistorem, tedy prvkem, který mění svůj odpor podle teploty, a přístroje (teploměru) na palubní desce, který analogově nebo později i digitálně zobrazoval naměřenou teplotu chladící kapaliny. S takovým pojetím přístroje lze dosáhnout i poměrně značnou přesnost, mnohé automobily měly teploměry cejchované ve stupních.

Se zaváděním pokročilých systémů řízení směsi se pro signál o teplotě chladící kapaliny našlo lepší využití, než jen informování řidiče. Podle teploty chladící kapaliny (a tím potažmo teploty motoru) se například nastavily takové parametry dávkování paliva a zapalování, aby bylo možné například spustit motor při extrémně nízké teplotě. Odpadla tak „bimetalová automatika“, která nepřesně a draze realizovala totéž v pokročilých karburátorech na konci jejich éry na začátku devadesátých let a nedej bože ruční sytiče z doby železné. Je možné efektivně zahřát katalyzátor na provozní teplotu, spínat různé ventilátory nebo u moderních motorů řídit otáčky vodního čerpadla, obecně lépe reagovat na provozní podmínky. Drát z čidla teploty u takového řešení už tedy nevede do teploměru na palubní desce, ale do řídící jednotky motoru, a ta jej „předává dál“ na jiný drát do palubní desky.Další rozvoj řídící techniky a zavedení CAN sběrnice umožnilo stejnou funkci realizovat ještě jinak. Do palubní desky už nešel k tomu určený drátek, ale po komunikační lince jen údaj o teplotě, který řídící jednotka motoru přejala z čidla. Tento údaj se ještě před odesláním dal různě upravit, například filtrovat nebo určovat jako průměr z teplot zjištěných za nějakou dobu anebo ho rovnou nějak zfalšovat.

K čemu je dobrý údaj o teplotě chladící kapaliny pro řidiče? Je důležitý z více důvodů. Jednak k volbě stylu jízdy. Vytáčení studeným motorům škodí, protože z více důvodů dochází k nadměrnému namáhání mechanických částí. Pokud se vyskytne nějaký náznak přehřívání, je možné přizpůsobit styl jízdy situaci. Dále může posloužit k diagnostice různých závad, které mohou během provozu nastat. K nejobvyklejším patří závada termostatu, tedy prvku, který udržuje uzavíráním chladícího okruhu teplotu motoru konstantní, nebo selhání čidla, které spouští ventilátor chladiče. Občasný pohled na teploměr tedy může ochránit řidiče před výdaji za zničené těsnění pod hlavou válců, prohnutou hlavu válců nebo nadměrné opotřebení motoru. Ovšem jen zčásti. Teploměr chladící kapaliny pravděpodobně nebude reagovat na náhlou a úplnou ztrátu chladící kapaliny nebo selhání vodní pumpy a motor je stejně dobře možné poslat do kolen přehřátím oleje, takže pokud by měl řidič mít sadu informací o „thermo-managementu“ kompletní, musel by se ještě zajímat o teplotu hlavy válců a teplotu oleje.Bohužel ne všichni řidiči se k tomu postavili takto. Ukázalo se totiž, že někteří řidiči, vyhnu se zde pojmu „motoristé“, se s teploměrem nějak nedokázali sžít. V lepším případě špatně interpretovali údaje na něm a jeho občasné kolísání, například při otevírání termostatu nebo při stání v koloně, a přestože automobil nevykazoval žádnou závadu, konfrontovali s tím servis. Vznikala tak určitá nespokojenost na straně zákazníka a také náklady za pseudodiagnostiku pseudoproblému. Druhý důvod, proč se teploměr stal veřejným nepřítelem, byl moderní životní styl. Někteří uživatelé automobilů, ještě usilovněji se vyhýbám označení „motoristé“, se vžili do role postavy matky představené ze sci-fi Den Trifidů, která odmítala opravovat generátor elektřiny, byť na tom záležel její život, protože to přece není práce pro ni. Určitá skupina uživatelů automobilů prostě žije v přesvědčení, že vynaložili peníze za automobil a chtějí jezdit, nikoli sledovat nějaký budík. Oni přece chtějí žít naplno a motor jejich auta přece také musí točit sedm tisíc otáček hned po startu. Dále se o svá práva hlásila určitá skupina zákazníků, možná dokonce zákaznic, které unavovalo množství provozních údajů, které na ně chrlila palubní deska a chtěli/-y to všechno zjednodušit. Spolehlivě fungující teploměr začal být na obtíž a automobilky se rozhodly reagovat, protože se z toho stal určitý marketingový faktor.

Řešení se našlo v tom, že budík na palubní desce už nezobrazoval přímo údaj o naměřené teplotě, ale signál z řídící jednotky motoru, který byl upraven tak, aby při většině běžných provozních stavů nevykazoval žádné abnormality. Zejména se uplatnilo průměrování signálu a filtrování drobných odchylek, aby řidič nebyl znepokojován. V podstatě to dopadlo tak, že teploměr se ukázněně přemístil z číslice 50 na číslici 90 a tam setrvával, dokud se skutečně něco hodně vážného nestalo.V tu dobu zasáhl podruhé marketing a analýzou nákladů a benefitů se dopracoval ke zjištění, že teploměr v jeho současné podobě je nepotřebný, protože ukazuje v podstatě pořád 90°C a z takového přístroje nemá zákazník užitek takový, aby to odpovídalo jeho ceně, nehledě na rostoucí spolehlivost chladících systémů. Z toho důvodu byl v některých vozech nahrazen kontrolkou, která například svítí modře, když je motor příliš studený a červeně, když teplota chladící kapaliny překročí horní mez. Stejnou funkci někdy přejímá podsvícení palubní desky. A toto je současný stav. Hovořím zde například o Mazdě 3 a 5, Seatu Ibiza, Kia Rio, Opelu Astra.

Je zajímavé, že sami vysocí představitelé automobilů význam teploměru velmi dobře chápou, ale současně hledají důvody k jeho vynechání. Vicepresident společnosti Mazda pro výzkum, vývoj, kvalitu Robert Davis například reagoval na emotivní dotazy o vymizení teploměru tím, že zákazník nemá zájem si ničit motor a z hlediska psychologie je lepší, když zákazník dostane jednoznačný signál o studeném motoru v podobě kontrolky, než kdyby teploměr prostě ukazoval, že je motor studený…Má zmizení teploměru něco společného se snižováním nákladů? Víceméně nemá. Ukazatel teploty chybí i u aut, která mají multifunkční ukazatel (známý pod krycím názvem „palubní počítač“), přičemž by bylo velice snadné zobrazit na něm teplotu chladící kapaliny stejně jako třeba stav paliva nebo okamžitou spotřebu bez nějakého znatelného vlivu na náklady. Teploměr tedy bude následovat přístroje jiné, které už také vyklidily místo na palubních deskách tomu, čemu se říká mobile infotainment. Na ukazatel teploty vody, podobně jako ukazatel teploty a tlaku oleje, plnícího tlaku turba nebo indikátor napětí v elektrosoustavě se do budoucna budou moci podívat řidiči aut, jejichž výrobci mají namířeno na techničtěji orientované zákazníky mimo hlavní proud. To, bez čeho by si řada motoristů před dvěma desítkami let nedovedla auto představit, se stává hračkou pro tech geeky.Nevím, jak jste na tom vy, čtenáři Autowebu. Tipoval bych, že vám teploměr v autě nevadí. Nicméně i my budeme muset přijmout pravidla moštárny a začlenit se do programu idiotizace automobilu. V tom okamžiku se nabízí celá řada aftermarket sad, které umožní doinstalovat teploměr a dokonce i s jeho původní informační hodnotou. Dostáváme se k tuningu, který dává smysl, což není příliš časté. Jedná se většinou o zařízení trojího typu:

– náhrada klasického teploměru chladící kapaliny, tedy čidlo, kabel a přístroj určený k instalaci do palubní desky, dokonce někdy i analogový. Zde bude běžným uživatelům vznikat problém s instalací čidla případně výrobou adaptéru, protože originální čidlo teploty musí v autě zůstat. Některé z těchto přístrojů „zcizují“ signál z originálního čidla, takže vzniká nutnost jejich „kalibrace“ nějakým nezávislým teploměrem

– měřič teploty motoru, jehož čidlo je umístěno někde na povrchu motoru

– zařízení, která se připojí na CAN bus a údaje si berou z něho, nebo se připojují do diagnostické OBD zásuvky.

Šťastnou cestu bez, případně s teploměrem alespoň do doby, dokud demokraticky nevynechají pedál plynu a volant.

D-FENS

6.9.2011 7:50

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa aut a čtyř kol?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.
TOPlist