D-FENS: Proč je ekologický poplatek nesmysl

V roce 2008 byl novelou zákona o odpadech uzákoněn tzv. ekologický poplatek. Jeho přesný název je poplatkek na podporu sběru, zpracování, využití a odstranění vybraných autovraků.

Počínaje 1.1.2009 jej musí uhradit každý, kdo chtěl registrovat osobní automobil a tento automobil splňuje nižší emisní specifikaci než EURO-3. Podle toho se odvíjela výše poplatku v rozmezí 3000 až 10 000 Kč. Poplatek byl příjmem Státního fondu životního prostředí, jak bylo naloženo s prostředky vybranými na tomto poplatku, nikdo přesně nedokáže říci. Můžeme se domnívat, že to byla podpora solárních elektráren, větrníků nebo socialistický program „Zelená úsporám“.

Zástupci ODS a Strany zelených slibovali, že to umožní omladit vozový park v České republice, jehož průměrné stáří je dlouhodobě necelých 14 let. Jak to funguje ve skutečnosti?K 31.12.2009 bylo průměrné stáří automobilu v ČR 13,65 roku. Ke stejnému dni roku 2010 to bylo 13,7 roku. Průměrné stáří automobilu se mírně zvýšilo, protože počet vozidel vyřazených z registru klesl, a to meziročně asi o 26 % (ze zhruba 250 tisíc na 185 tisíc). Zdroj: AutoSAP

Ekologický poplatek tedy očekávání politiků nesplnil. Jaké překvapení!

Jako u všech ekologických regulací i u tohoto poplatku platí beze zbytku, že na jakýkoli přínos budeme čekat marně. Lze také snadno domyslet proč. Majitelé starších osobních vozidel, na které poplatek mířil, jsou v drtivé většině případů soukromé osoby. Zakoupení nového osobního auta pro ně znamená významnou investici, jejíž část by mohli pokrýt prostředky získanými z prodeje jejich starého auta někomu, kdo je ještě ochoten za něj zaplatit. Po zavedení ekopoplatku je však ještě třeba navíc odvést poplatek do ekologického fondu, což fakticky stlačilo prodejní cenu starého auta (u nejstarších vozidel spadajících do kategorie s nejvyšším poplatkem dokonce na nulu). Prodávající za své staré auto získá méně, v extrémním případě vůbec nic, protože bude muset někoho přesvědčit, aby si ten krám vzal zadarmo a z toho, co uspoří na prodejní ceně, zaplatil státu poplatek do zelené pokladničky. Na nové auto si našetří později, protože mu chybějí peníze, o které musel prodávajícímu snížit cenu, aby ten zaplatil poplatek. I když si na vytoužené nové „ekologické“ auto nakonec našetří, má menší motivaci se starého auta zbavovat a tak se ho rozhodne „dojezdit“ nebo jej svěřit někomu v rodině bez nové registrace.Jedná se o ukázku toho, jak to dopadne, když do jinak přirozených vztahů mezi prodávajícím a kupujícím zasáhne státní regulace. Kromě toho se jedná o opatření, které se vymyká základní logice. Obnovy vozového parku se zde mělo dosáhnout tím, že se lidem seberou peníze na investici, kterou by tu inovaci mohli provést. Prospěch pro životní prostředí se zase odvozuje ze sešrotování automobilu, předmětu, na jehož vyrobení už byly vynaloženy materiály a energie a který ještě funguje, plní zákonné normy a může někomu přinášet užitek.

Tento kuriózní poplatek byl přijímán jako důsledek působení Strany zelených ve vládě. O to více je s podivem, že vláda současná a úřad „konzervativního“ ministra Kocourka z ODS přichází nyní s tím samým, totiž s návrhem, tento poplatek ještě rozšířit na mladší vozidla splňující vyšší emisní normy, takže by se poplatek platil i za vozy s EURO-3. A to vše opět s argumentem, že to přispěje k omlazení vozového parku.Otázka je, proč stát o „omlazení vozového parku“ vůbec usiluje. Je každého věc, čím se rozhodne dopravovat, pokud jeho dopravní prostředek splňuje požadavky dané zákony, státu do toho nic není. Většina motoristů by si jistě ráda koupila nové moderní ekologické auto, kdyby neměli jiné priority ve svých osobních financích. Kdo jezdí dvacet let starým autem, dělá to nejspíš proto, že ho to buď baví, nebo na jiné nemá peníze, nebo to pro něj představuje ideální poměr nákladů a užitku. Najede málo kilometrů a investice na pořízení nového auta by mu jeden ujetý kilometr velmi prodražila. Pokud málo jezdí, pak produkuje málo emisí, o přírodu se tedy také netřeba bát. Ve svém důsledku se navíc chová ekologicky, protože energie a materiály nutné k výrobě automobilu také znamenají pro životní prostředí nemalou zátěž a je tudíž neekologické zbavovat se vozidla, které ještě slouží. Poněkud to připomíná další podobná opatření z dílen zelených myslitelů, jako zákaz klasických žárovek nebo šrotovné, kde se šrotováním materiálních statků mělo dokonce vytvářet bohatství.

Za zhruba 600 milionů, které stát na ekopoplatcích vybral, jsme si koupili pouze poznatek, že zelené regulace nefungují, což někteří z nás věděli už předtím. To není dobrý obchod.

D-FENS