D-FENS: Bezpečná rychlost, díl druhý

Čtěte také: D-FENS: Bezpečná rychlost, díl první

Úvodem tohoto článku se podíváme do obce Chvalovice. Nevím pořádně kde leží, nikdy jsem tam nebyl a pokud ano, tak o tom nevím. Vybral jsem je náhodně, protože měla na svém webu statistiky radaru. Vzal jsem zcela náhodně statistiku za červenec 2008.

V červenci 2008 projelo Chvalovicemi přes 58 000 vozidel a podle policie došlo k dvěma nehodám, k oběma na parkovišti u toho velkého tryskáče, které do katastru obce také spadá. U radaru ani okolo se nesrazilo nic, nanejvýš Máně Lívancové omáčka na sporáku. Nicméně řidiči tam porušovali až se hory zelenaly: Plných 66% řidičů jelo rychleji než 50 km/h, průměr byl 57,7 km/h.

Zdroj: www.chvalovice.cz

Jak je to možné? Inu, stalo se to, co jsem popsal posledně. Řidiči jezdili bezpečnou rychlostí.

Když vidíme rozložení rychlostí, které jsem trochu upravil, aby měly intervaly stejnou šířku (sloupeček u 55 km/h přičten k 60 km/h), dojdeme k závěru, že se jedná o útvar podobný Gaussově křivce. Gaussova křivka je grafickým vyjádřením normálního rozdělení ve statistice, normální rozdělení se mu říká proto, že mu většina přírodních, technických a také společenských jevů podléhá. Známým příkladem budiž rozdělení IQ v populaci, které také kopíruje Gaussovu křivku, tzn. většina lidí je na tom průměrně a extrémy tvoří řídce zastoupení géniové a městští strážníci. Rychlost jízdy na tom není jinak. Mimochodem, to, že pro rychlost platilo v tomto případě normální rozdělení je důkazem, že řidiči na blikací ceduli paní starostky úplně kašlali a že za ní vyhodila peníze zbytečně. Kdyby na ně působila, muselo by se normální rozdělení nějak deformovat.

A teď co z toho plyne pro nás.
Většina lidí, řekli jsme, se chová tak, že preferuje jízdu bez nehody. Jasně, někteří mají i jiné preference, například spěchají, dělají naschvály jako pan Klobouk, předvádějí se, jiní neumějí řídit (poslední dvě kategorie mají neprázdný průnik), ale tichá mlčící většina projíždí rychlostí vhodnou pro předmětný úsek, protože mají rozum. To je fakt a není o tom sporu, protože všechna vozidla, a to jich bylo skoro šedesát tisíc, projela výše sledovaným úsekem bezpečně, nestala se nehoda.Nyní uvedu pojem percentil. První percentil bude rychlost, kterou projelo úsekem 1% řidičů. 50. percentil bude rychlost, kterou úsekem projelo 50% řidičů. Stý percentil odpovídá rychlosti 160 km/h. Je to jasné?

Obvyklou praxí v některých zemích je stanovovat maximální rychlost jako rychlost odpovídající 85. percentilu za ideálních podmínek (den, sucho). Proč právě takto? Toto číslo vychází z empirických studií, kdy bylo shledáno, že je to „nejlepší praxe“ (zájemci mohou hledat např. na stránkách US Department of Transportation, Federal Highway Administration. Relevantních dokumentů je velmi mnoho). Metoda 85. percentilu je v některých zemích (Austrálie, některé státy USA, Kanada) součástí oficiální metodiky stanovování rychlostních limitů (rychlost vypočtená jako 85. percentil se zaokrouhluje na nejbližší nižší násobek pěti). 85. percentil také často vstupuje do výpočtu proměnlivých limitů zobrazovaných značkami na dálnicích. Zbláznily se kolektivně administrativy vyjmenovaných zemí, že neváhají pracovat s takovým jednoduchým a transparentním pravidlem? Nepotřebují podporu českých dopravních „expertů“, například exšéfa Besipu, původním povoláním hráče na violoncello? Asi ne.

Některé zprávy doporučují jít až na devadesátý percentil, jiné doporučují oblast mezi 85. a 90. percentilem ponechat jako toleranci, kdy je sice rychlostní limit překročen, ale řidič není pokutován. V našem případě by 85. percentil vycházel na 70 km/h. Současný rychlostní limit 50 km/h odpovídá 44. percentilu.

Underground? Ani omylem. Dokonce se odehrály soudní spory, které označily jako nezákonné vymáhání těch rychlostních limitů, které neodpovídaly pravidlu 85. percentilu (pro zájemce – např. lid vs. Judith Ann Goulet z roku 1992, California, Ventura County).

Nyní vypořádám některé možné námitky.

Nejdříve obecně na téma rychlostního limitu.
Význam rychlostních limitů často přeceňujeme. Existují státy, kde nevodí svéprávné občany za ručičku a nestanovují na některých komunikacích žádný numerický rychlostní limit („jeďte tak rychle, jak uznáte za správné, a když někoho nabouráte, tak jste v průšvihu“). I v Kocourkově jsou druhy dopravy, na která se rychlostní omezení prakticky nevztahují (jezdci na zvířatech, cyklisté) a nestává se, že by někdo spadl z kola nebo osla proto, že jel příliš rychle.

Z toho, co jsem psal minule, plynulo, že jak příliš vysoká, tak příliš nízká rychlost jsou nebezpečné. Z toho by plynulo, že by měla být teoreticky stanovována maximální a minimální dovolená rychlost. Podle některých rozborů (FHWA/RD-85/096, http://www.ibiblio.org/rdu/sl-synth.html) by tato minimální rychlost měla odpovídat 10. percentilu. V praxi je to ovšem nesmysl, protože pomalu jedoucí vozidla mají obvykle nějaký deficit (provozní, technický, na straně řidiče apod.) a taková regulace by jejich situaci jen dále zhoršovala. Význam by to mělo např. na dálnici.Ze školení Besipu: S rychlostí se prodlužuje brzdná dráha. Kinetická energie roste s mocninou rychlosti. Tyto základní fyzikální zákony pravidlo 85. percentilu zdánlivě nezohledňuje. Ve skutečnosti ovšem jsou jeho součástí, protože se vychází z dat sebraných v reálném provozu a tam samozřejmě všechny tyto zákony, které jsou v zásadě pravdivé, působí.

Jste pohoršeni? Jezdit 70 km/h v obci? Já neříkám, že se to musí hned od zítřka zavést, já jen rozebral dostupná data. Osobně myslím, že na seriózní závěr by se musel vyhodnotit delší časový úsek, tohle bylo pouze pro ukázku.

​Proč je 125 let trvající úsilí v potírání přestupků překračování maximální dovolené rychlosti marné? A proč radary reálně nepřispívají k zlepšení bezpečnosti na silnicích? To proto, že vymáhají nesprávně stanovené limity. Kdyby byly rychlostní limity stanoveny tak, jak popisuji, překračovalo by je maximálně 15% řidičů a u nich by byla určitá jistota (i když ne absolutní – někteří lidé prostě umí jezdit rychle a bezpečně současně), že se chovají nebezpečně. Jinými slovy, čím menšímu percentilu rychlostní limit odpovídá, tím masivněji dochází k trestání řidičů, kteří jedou zcela bezpečně.

Je slabinou této metody, že vychází z lidského chování? To je spíše filozofická otázka. Otázka důvěry nebo nedůvěry v člověka. V rovnostářském a socialistickém prostředí je silná tendence spoléhat se na zákony, procedury, autority, úřady. Nezbytnost takových autorit a institucí pak odůvodňovat tím, že člověk je příliš hloupý, neukázněný a sebedestruktivní, takže potřebuje neustále být veden například politickou elitou nebo „radou starších“.

V čem je skutečná slabina této metody? Vztahuje se k jedinému druhu vozidla. Statistika z Chvalovic „nevidí“, zda se jednalo o motocykl, nákladní nebo osobní auto. Různé raritní a kuriózní způsoby dopravy, jako cyklisté a jezdci na zvířatech, existují bohužel mimo toto pravidlo, otázka je, jak moc to komu vadí. Mně je to například úplně jedno.Proč jsem se onehdy postavil proti změně maximální dovolené rychlosti ze 130 km/h na 160 km/h? Právě proto, že nebyl stanoven seriózně. Je to další arbitrární rozhodnutí od stolu, kdy rychlostní limity stanovuje úředník, který nebere ohled na reálnou situaci a „nejlepší praxi“.

Proč se to tady nepoužívá? Protože ti, kdo rychlostní limity stanovují, jednají buď svévolně, nebo pod nátlakem demagogických argumentů a v neposlední řadě bývá jejich myšlení nejrůznějším způsobem zkaleno. Místo svého původního účelu, totiž zajistit uživatelům bezpečnou a komfortní dopravu, používají rychlostní limity k výběru peněz za pokuty nebo tak chtějí motoristům užívání silnice znepříjemnit, viz nedávný požadavek sdružení Auto*Mat na celoplošně snížení rychlosti v centru Prahy na 30 km/h. Je to variace na výrok ekologického hnutí Friends of Earth z roku 1995, který zněl: „Speed limits should be made very low and rigidly enforced to take all the glamour out of motoring“. (Rychlostní limity musejí být nastaveny velmi nízko a tvrdě vynucovány, aby se motorismu odebralo veškeré kouzlo).

Tolik tedy na téma rychlostních limitů a jejich exaktního stanovování namísto svévole.

D-FENS