Čtenářský test: Ford Ka 1.3

S metrem devadesát na výšku a náklonností k malým autům často hledím do tázavých očí. Proto mi před pár měsíci udělala radost jedna přátelská diskuse o pořízení nového auta. Majitel Fordu Ka na fotkách je o tři centimetry vyšší než já, a také jeho zjevně táhnou malé stroje. „Nejdřív jsem přemýšlel o Daihatsu, ale nápad vyhořel na dostupnosti servisu,“ vzpomíná majitel Káčka Ondřej.

Nevím jaký byl plán B, Ford Ka za třináct tisíc vypadá spíš jako nouzový plán X. To z něj ovšem nedělá plán a priori špatný. Nebo ano? Není lepšího způsobu, jak to zjistit, než si sednout za volant.

Malý třídveřový hatchback na podvozku čtvrté generace Fiesty nemůže být úplně mizerný stroj. Vždyť vydržel na trhu od 11. září 1996 až do roku 2008, kdy do světa vyjela druhá generace na podvozku Fiatu 500. Kromě odvážného designu si odborná veřejnost svého času chválila i obratnost a nadšenou povahu Fordu Ka. Spokojená byla také automobilka, které laciný stroj vyvinutý s minimálními náklady vydělal spousty peněz.

Ford Ka fotogalerie – vše co potřebujete vidět

Motoricky to nikdy nebyl velký zázrak. Do roku 2002 prodával Ford káčko s třináctistovku Endura-E, vrcholnou verzí čtyřválce Kent z roku 1959. Navzdory pokročilému věku má jednotka papírově jednu (jedinou) přednost. Svého nejvyššího točivého momentu dosahuje už ve dvou tisících pěti stech otáčkách za minutu. Má ovšem jen 105 newtometrů. Devět set kilogramů auta utáhnou, skromným šedesáti koním však dojde dech pořádný kus pod dálničním limitem. A protože auto, které mi díky plánu X jednoho zamračeného zářijového dne padlo do ruky, si v rodném listu vozí rok 2000, má pod kapotou právě čtyřválec Endura-E.

Očima uživatele
Nejdřív ale proč padl Ford Ka do ruky svému současnému majiteli. Co může dovést člověka k pořízení rezavého auta, jehož šedesát teoretických koní dusí tlustý nános prachu deseti prožitých let? Červený Ford Ka je přechodným řešením. Na jaře půjde zpátky do světa. Pořizovací cena třináct tisíc korun v takovém případě vypadá jako velmi přiměřená částka. Zvlášť když víte, kam zajet pro laciný servis.

Jeden nefunkční válec nebyl velký problém. Hledání příčiny zabralo nějaký čas, ale žádný pokusný zásah nestál víc než pár stovek a všechno nakonec urovnala výměna indukční cívky. Od té doby šlape červený Ford Ka jako hodinky. Je trochu prožraný, ale pár zim by ještě vydržet měl.

Slouží výborně. Jednoho člověka, svého šťastného majitele, vozí každý den spolehlivě dvacet kilometrů do práce a dalších dvacet nazpátek. Spolehlivě a pravidelně zvládá také sto kilometrů z Chomutova do Plzně a zatím pokaždé dojel také zpět. Žádná dálnice po cestě není a na sto kilometrů v hodině se Ford Ka bez problémů zmůže.

Pokud je mi známo, seděli v autě dosud nejvýš dva lidé. Jistý nedostatek prostoru vzadu proto nemůže být velký problém, na nějakou tu cestu do občerstvovny by se dva kamarádi určitě vešli.

Pohled zvenku
O nákladech spojených s pořízením jste se zatím moc nedozvěděli a dál to nebude lepší. „Tenhle Ford Ka jednoduše žádný servis nečeká,“ netají se spokojený majitel.

Za volant jsem se nehrnul proto, abych pro vás zjistil ceny náhradních dílů. Jako zapálený fanda miniaut jsem jen nemohl nechat ležet příležitost skočit za volant auta, které platí za jeden z nejzábavnějších strojů své třídy.

Ford Ka mi unikal dlouho. Zato jsem o něm hodně slyšel, třeba že v mini interiéru není místa na rozdávání. Jenže za volantem jsem žádný takový problém nenašel. Stěžovat si nebudou ani dvoumetroví řidiči s širokými rameny, a přestože odkládacími prostory se u Fordu šetřilo, řada moderních aut je na tom stále hůř. Místa není jen víc, než se říká, je ho víc než dost.

Motor odevzdává svůj výkon právě tak ochotně, jak naznačuje ono maximum ve dvou a půl tisících. Ka je uživatelsky příjemné auto. SpojKa i řazení něco pamatují, ale projevují to jen jistou uvolněností, kousavé ani nepředvídatelné nejsou. Čtyřválec pravděpodobně dávno nemá slibovaných šedesát koní. Odspodu to nepoznáte, s rostoucími otáčkami však třináctistovka začne rychle slábnout. Výkon nejspíš roste jak má a elán motoru nechybí, jen ti koně tu prostě nejsou. Dálniční limit ale auto s rozhodným řidičem překoná. Po čase.Dál velmi záleží, co od své ojetiny chcete. Desetiletý kousek na fotce totiž pověsti Fordu Ka velkou čest nedělá. Něco s ním není v pořádku, táhne na stranu a řízení je kolem středové polohy dokonale gumově neurčité. Může to být jen geometrie, jenže nemusí. Jakýkoli vážnější problém by pak na stroji za deset tisíc snadno znamenal totální škodou. Můžete rozhazovat tisíce, vyměňovat tyčky a rovnat úchyty, ale spíš se vám vyplatí koupit nové auto.

Tohle je na každý pád výrazně nedotáčivé, zvlášť na mokré silnici. Osahávat limity budete jen těžko. Řízení si vozí volant pěkně na stranu a povýšeně odmítá komunikovat. Prvních několik stupňů natočení kolem středové polohy nepřinese žádný citelný efekt. Kvůli tomu jsou jakékoli experimenty krajně obtížné – přední kola předvedou kompletní repertoár svých schopností už ve směšných rychlostech a k limitům těch zadních se tak vůbec nedostanete.

Zkrátka na rychlou jízdu to není, a jestli auto vládne pověstnou obratností není možné zjistit. Ovšem komfort je přímo ukázkový. Ford Ka na titulní fotce sjel z linky dva roky před tím, než Fiat začal vyrábět druhou generaci Pandy, přesto by se od něj italský stroj mohl učit. Není v tom žádná magie, na vině pravděpodobně bude platforma Fiesty se slušnými zdvihy pérování. Právě ty totiž Fiatu schází. Ka nepotkává dorazy a dokáže se obstojně vyrovnat i se záludným českým asfaltem.

Kupovat?
Ford Ka za třináct tisíc korun plus nějaké ty opravy je úplně obyčejná a pořádně unavená ujetina. Přes všechnu věkovitost ovšem červený hatchback poslouchá na slovo (tedy vyjma řízení). A to je přesně to, co potřebujete vědět. Čekat za těch pár korun zázraky by bylo výrazem nezměrného optimismu. Člověk nemůže mít všechno – ne za deset tisíc – a obratnost i sportovní nadšení tentokrát ustoupily hluboko do pozadí. Uvolnily místo příjemnému a prostornému interiéru – přinejmenším na segment A, zato ale ve smyslu zcela současném. Na palubě vládne pohoda díky dobrému podvozku i hladkému fungování všech ovládacích prvků.

Inflace se prý zakusuje do peněženek českých občanů stále hlouběji, jenže Ford Ka dokazuje, že přinejmenším v některých oblastech to neplatí. Když jsem byl před sedmi lety naposledy účasten nákupu ojetého auta, stála dvakrát horší Škoda Favorit dvakrát víc než třináct tisíc. Víc možná ani nepotřebujete slyšet. Jestli přemýšlíte o novém přírůstku do garáže, doba vám mimořádně přeje.

Otázku, zda je tím správným obchodem právě malý Ford, přesto neumím zodpovědět jednoznačně. Hodně záleží na co ho chcete. Od motoru mnoho zábavy čekat nelze a tenhle konkrétní kus nepředvádí ani pověstnou obratnost, takže lidovým supersportem není. Snad by zabrala malá investice do seřízení geometrie a dalších menších oprav, stejně jako kvalitní pnumatiky, které by zdvojnásobily hodnotu auta. Bohužel nemohu garantovat úspěch. Jestli s autem někdo přeskočil obrubník, zábava se ruší.

Naštěstí na věc nemusíte koukat jako Michael Schumacher. Vzadu Ford Ka moc basketbalistů neodveze, ale pokud vás někdo strašil nedostatkem místa na předních sedadlech, sprostě lhal. Prostoru je tu jako v Citroënu C1 a ani pozice za volantem není o nic horší. U desetiletého auta samozřejmě musíte počítat s vyššími náklady na provoz i trochu lepidla, když tu a tam někde něco upadne. Ovšem za pár tisícovek to pořád vypadá jako zatraceně dobrý obchod. Zrezivělý Ford Ka stojí nejvýš o třináct tisíc víc než k smrti uštvaná škodovka, přesto je několikrát lepší.