Chrysler zničí 93 Viperů darovaných školám, včetně předprodukční rarity s výrobním číslem 004
Problém – pokud to tak můžeme nazvat – je v zásadě velmi prostý. Automobilka Chrysler věnovala v rámci vzdělávacího programu přes devadesát kousků první generace sportovního modelu Viper různým školám po celých Spojených státech.
Mezi těmito stroji je kromě jiného také vzácné předprodukční auto z roku 1992 s výrobním číslem 004 a odhadovanou cenou kolem 250 tisíc dolarů, které je momentálně uskladněno ve výukovém centru South Puget Sound Community College v Olympii ve státě Washington. Původně jej chtěl v devadesátých letech koupit teď už bývalý moderátor a sběratel Jay Leno, jeho nabídka však byla odmítnuta.
Teď musí být tento vůz včetně toho zbytku kompletně zlikvidován. Proč? Inu, stalo se, co se asi dalo předvídat, nikdo ale proti tomu nic neudělal.
Chrysler z pochopitelných důvodů nerozdával finální auta přímo z linky, ale „zbavoval se“ především vývojových a testovacích prototypů nezřídka osazených součástkami a komponenty bez povinné homologace. Už tušíte? No jistě, pro studenty k výuce rozborky motoru či náprav to samozřejmě stačí, na legální provoz na běžných silnicích však nikoli a to byl první kámen úrazu.
Ten druhý spočíval v tom, že se Chrysler těchto aut fakticky a právně nikdy nevzdal a tím pádem za ně pořád nesl odpovědnost, co ale čert nechtěl, dvě auta se jakousi nešťastnou shodou okolností v kombinaci s donebevolající hloupostí zapletla do dopravních nehod. Samozřejmě tamní právníci měli hody a náhrada odpovědnosti za škodu se vyšplhala do milionů dolarů.
Dál už je to asi jasné. Chrysler nechtěl riskovat další potíže a navýšení nákladů s tím spojených a proto rozeslal všem školám a institucím mail, ve kterém jim přikázal všechna auta zničit – nepochybně i s důrazným upozorněním, co by se asi stalo v případě neuposlechnutí této výzvy. Ptáte se, proč automobilka raději nenapsala nové darovací smlouvy, ve kterých by se kromě vlastnictví zbavila rovněž veškeré odpovědnosti za případné nedovolené užití na veřejných silnicích? Taky by nás to zajímalo, každopádně severoamerický právní systém v tomto nemusí být tak jednoduchý, jak by se z výše uvedené prosté formulace mohlo zdát.
Z dosud napsaného je naprosto zřejmé, kdo je bezvýhradným vlastníkem uvedených aut a v žádném případě nechceme tímto Chrysleru upírat právo nakládat se svými vozy podle vlastního uvážení. Je akorát politováníhodné, že se tak prozatím děje pouze jednostranně a zjevně i bez diskuse se současnými uživateli. A navíc že se jaksi zcela ignoruje historická či jiná hodnota těchto automobilů, která je podle projeveného zájmu některých sběratelů nemalá. Zůstává jen doufat, že si Chrysler nebude před příznivci Viperů zacpávat uši. Mohlo by se mu totiž stát, že se řada z těch, kteří momentálně do celé věci mluví a projevují snahu auta zachránit rozjíždějící se peticí, díky tomuto přístupu poohlédne u jiné značky.
Pokud jsou vám Vipery ukradené, pak se podívejte na první dvě inkriminovaná auta a jak se jich zmiňované nařízení „dotklo“. Možná se budete bavit. V opačném případě na to raději nekoukejte, není to moc hezký pohled.
Přečtěte si také pokračování tohoto příběhu, který se pro Vipery příliš pozitivně nevyvíjí…
zdroj: MotorAuthority
