Chrysler 300C 5,7 Hemi

Tak kterou banku chcete dnes vyloupit? Stačí jediný pohled a hned víte, na co se vás tohle auto tak přesvědčivě ptá.

Možná si domyslíte, že i když na to opravdu vypadá, s tou bankou je to v tomto případě nadsázka, protože jet na takovou fušku právě s tímhle zjevem, můžete si rovnou vzít na růžovo natřený tank. Pokud jde o snadnost případné identifikace z několikaslovného popisu kolemjdoucích, policie by to nemohla mít jednodušší. „Zlé, hranaté, obří a nikdy jsem ho tu neviděl.“ No co jiného by to mohlo být?

 Ojedinělost zjevu dosahuje v případě 300C takových rozměrů, že to v rámci evropské i japonské konkurence, na kterou jsme tu zvyklí, představuje malou kulturní revoluci. I když je založený na předchozí generaci Mercedesu třídy E, v Německu by nemohl nikdy vzniknout, a to nejen proto, že by to nedovoloval celkový image značky, ale už jen proto, že by se tam prostě nikomu nezrodil v hlavě. 300C přináší na naše silnice nepoznaný odkaz doby amerických muscle cars 60. let, v případě testované verze podpořený i ortodoxním osmiválcem s výkonem 340 koní.

 Takový výkon není v téhle třídě ničím výjimečný, ale co je výjimečné je celkový design a zároveň i velmi příjemná cena s plnou výbavou už v základním provedení. 300C se prodává i s motory 2,7 a 3,5 V6, ale jistě uznáte, že jediný motor, který jde opravdu k pleti takovému vzhledu, je tenhle V8 5,7 Hemi (název odvozený od hemisférických/polokulových spalovacích prostorů).

 Je to motor, který do Evropy přináší něco, co zde zná jen hrstka lidí zabývající se klasickými amerikami, totiž půvab a jistou neomylnost velkého objemu a všeho, co je s tím spojené, zvlášť pokud se tohle téma podchytí po americku. Jistě, i v Evropě se dělají osmi-, deseti- a dvanáctiválce s objemy kolem pěti až šesti litrů, v některých případech s daleko vyšším výkonem. U Chrysleru ale dostanete spoustu charisma a síly za relativně málo peněz a těch 340 koní v jeho podání není vůbec málo. Oficiálně udávaný čas z nuly na sto za 6,4 sekundy je totiž srovnatelný například s Alfou GTA a když poprvé sešlápnete naplno plyn a necháte pětistupňovému automatu tu příznačnou sekundu na to, aby se všechno v hnacím systému pěkně napružilo, vyrazíte dopředu s takovou silou, že nemáte důvod tomu času nevěřit.

Při venkovním poslechu vydává motor charakteristický suchý šelest, který je společný i ostatním velkým americkým motorům, stejně jako to, že podbarvuje osmiválcové bručení, které se dostává do nejlepšího kolem čtyřech tisíc otáček.

 Spotřeba je jednou z prvních otázek, na kterou se vás budou všichni ptát. Když si budete po městě dávat závody od jednoho semaforu k dalšímu, vystřelí k padesáti litrům na sto. Při uvolněné jízdě mimo město se ustálí na patnácti litrech na sto a pokud si občas dovolíte vytočit motor nad šest tisíc nebo parkrát za sebou předjet pomalou kolonu, skončí zhruba na osmnácti litrech. Motor má sice vypínatelnou řadu valců a pokud od něj zrovna nepožadujete vyšší výkon, okamžitě systém nepoznatelně aktivuje, ale na celkovou spotřebu to podle všeho nemá ten vliv, jaký byste si od toho mohli slibovat.

 V interiéru najdete opravdu hodně místa jak vpředu, tak i na zadních sedačkách, a v kombinaci s tímhle motorem také skoro všechny položky nabízené v ceníku. Za příplatek je jen pravé ořechové dřevo na volantu a řadicí páce (vřele doporučuji, základní syntetickou želvovinu si tohle auto nezaslouží), elektricky nastavitelné pedály, střešní okno, chromování kol a pár dalších reproduktorů se subwooferem. Vše ostatní máte v ceně.

 Volant je podle očekávání vcelku bez života a při manévrování ve městě, stejně jako při rychlé jízdě na otevřených silnicích s ním řídíte více podle očí než podle pocitu v rukou. Na druhou stranu je z něj přesně cítit, jak robustní, silné a sebevědomé je celé auto. Když vypnete protiprokluz, v ostřejších zatáčkách není problém vyhodit na dvojku záď hluboko do strany, což je volantem velmi lehce podchytitelné, pokud jste připravení s ním začít rychle točit. V opravdu širokém smyku vás navíc srovná stabilizační systém rychle do latě.

Osmnáctipalcová kola se ke karosérii těchto rozměrů hodí akorát, ale to, co 300C odlišuje od všech ostatních evropských aut s tímto rozměrem, je vysoký a historizující boční profil 225/60. Nutno dodat, že s ním vypadá opravdu výborně a že kdyby měl nižší pneumatiky, v jistém smyslu by ztratil část svého kouzla.

 S tím rozsáhlým chromováním, velkými koly, vysokými boky a nízkými bočními střílnami, pardon, okny, ve vás lehce evokuje vzpomínky na hodiny dějepisu, ve kterých se probírala husitská vozová hradba. Na silnici se v něm cítíte opravdu nedotknutelně, i když podobný pocit daný dvou- a vícetunovými hmotnostmi ve vás spolehlivě vzbudí i ostatní auta těchto rozměrů. Tohle jen více bije do očí.

 Především je to totiž auto, které je mezi ostatními tak nepřehlédnutelné, samostatné a navzdory velkosériové výrobě charakterní, že vám vždy dokáže zvednout náladu, už jenom proto, že je právě teď vedle vás a že do něj můžete nasednout a jet dobývat další území. To samé platí i pro všechna ostatní auta od značek, které vás okamžitě napadnou (od Bentleye až po BMW), ale v porovnání s nimi je 300C tvrdou pěstí z lidu, jak svou cenou, tak i neotřelostí tvarů, se kterými otevřeně nese kůži na trh. To, že je dobré i po ostatních stránkách, je příjemný bonus navíc.

Marek Nastoupil

27.1.2005 12:00

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa aut a čtyř kol?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist