Busík slavík narozeniny. Před 70. lety vznikl nejdéle vyráběný užitkový vůz světa
Dne 8. března 1950, tedy před 70 lety, sjel z montážní linky závodu Volkswagen ve Wolfsburgu první Transporter. Nesl označení Typ 2, jemuž předcházel jen Typ 1 – VW Brouk. Od té doby na silnice v šesti generacích vyjelo dalších více než 13 milionů vozů kultovní modelové řady.
Užitková vozidla Volkswagen přepravují stavební dělníky, rodiny a dobrodruhy, pečivo, balíky nebo surfovací prkna. Každý den pomáhají bezpočtu lidí na celém světě odvádět dobrou a poctivou práci. Slouží nejen jako obyčejné „dodávky“, ale také jako mobilní servisní dílny, pojízdná občerstvení či speciální vozy, které dopravují záchranáře na místo nasazení. Nejslavnějším z těchto dříčů je Volkswagen Transporter.
První definice kompaktního užitkového vozu s co největším využitím obestavěného prostoru v podání značky Volkswagen zněla: plochý „boxer“ motor vzadu, řidič sedící co nejvíc vpředu a mezi tím maximální užitný prostor. To jsou charakteristické znaky modelu T1 – první generace Transporteru. Automobilu, který si vyžádalo rozvíjející se poválečné evropské hospodářství.
S každou další generací – od T2 až po současnou T6.1 – byl koncept víceúčelového vozidla zdokonalován. Na Transporteru nevzniklo nikdy nic náhodně. Každý detail byl navržen s důrazem na užitné vlastnosti, ale současně také s citem pro estetiku. Tak vznikl originál své třídy – lehký užitkový vůz pro přepravu osob či zboží, základní systém pro všechny myslitelné nástavby, MPV pro volný čas i podnikání a pod názvem California nejúspěšnější kempovací automobil na světě.
Zdroj: VolkswagenT1 (1950 až 1967)
Volkswagen představil 11. listopadu 1949 novinářům prototyp lehkého skříňového užitkového vozu. Chyběl mu jen název. Už v roce 1949 proto požádal Volkswagen patentový úřad, aby zapsal jako registrovanou značku označení „Bully“. Jenže stejný nápad už dřív měla jiná firma. Přesto si interní označení Volkswagenu Bully – psáno záhy Bulli – našlo cestu mezi veřejnost a neoficiální název Transporteru byl na světě. (Bulli byla zkratka slov BUs, Last-und LIeferwagen. Tedy česky bus, nákladní a rozvážkový vůz.) Dalších více než padesát let ale trvalo, než se automobilce tuto značku podařilo získat. Teprve od roku 2007 tak mohla být každá varianta VW Transporter oficiálně označena názvem, který její fanoušci používali odjakživa.
Historie vozidla je cestou časem. Vraťme se do roku 1950, kdy byl Volkswagen Transporter nejnovějším produktem automobilky. Motor a převodovka pocházely ze stejně slavného model Volkswagenu Brouk, novinkou ovšem byla karoserie včetně vyztužené podlahy s nosností 750 kilogramů. Vozidlo se nakládalo bočními křídlovými dveřmi, později na přání posuvnými dveřmi na straně spolujezdce.
T1 vyjel na scénu nejprve jako uzavřený skříňový vůz, prosklené kombi a osmimístný bus. V roce 1951 následovala nejslavnější verze vozidla s neoficiálním názvem Bulli: Micro Bus De Luxe – neoficiálně známý jako Samba Bus – s nepřehlédnutelnými střešními okny a posuvnou střechou z tkaniny. O rok později byl na trh uveden valník, což byl pick-up pro 50. léta, jenž se stal základem různých speciálních nástaveb. Přidala se i značka Westfalia, která dodala Camping-Box – modul proměňující Transporter v první kompaktní obytný automobil.
Zájem o Transporter byl obrovský, a proto se v roce 1956 narůstající výroba přestěhovala do nového závodu v Hannoveru. O rok později se rozjela ještě v Brazílii. Do roku 1967 z výrobních linek na obou kontinentech sjelo přibližně 1,9 milionu různých vozů VW T1 s typickým děleným čelním oknem.
Zdroj: VolkswagenT2 (1967 až 1979)
Byly to divoké časy. V srpnu 1969 ve Woodstocku psali historii hudebníci jako Jimi Hendrix, Joan Baez nebo Bob Dylan. A právě během „tří dnů míru a hudby“ vznikla i nejslavnější fotografie modelu Bulli, nazvaná Flower Power T1 s párem hippies na střeše. Možná právě to byl skutečný začátek éry, kdy se z užitkového vozu stala ikona a životní styl zároveň. V Hannoveru přitom už dva roky z továrních hal vyjížděla druhá generace Transporteru.
Model T2 se od předchůdce vzhledově odlišoval mimo jiné novou přední partií bez typického V, přibylo však klenuté čelní okno a mřížka otvoru pro přívod vzduchu pod ním. Od roku 1972 se dokonce vyráběla verze poháněná elektromotorem.
Jen v závodě v Hannoveru do generační obměny v roce 1979 vzniklo celkem 2,1 milionů exemplářů. V Jižní Americe a Jižní Africe výroba pokračovala dál. Společnost Volkswagen do Brazil až v roce 2013 vyrobila posledních 1200 vozů modelu T2 nazvané 56 Anos Kombi – Last Edition.
T3 (1979 až 1992)
Rok 1979 byl svědkem zrození nového modelu Volkswagen T3. Jeho širší karoserie nabízela víc prostoru pro cestující i náklad, aniž by se změnila vnější délka a výška, k čemuž přispíval jednotný koncept s plochým motorem. Z pohledu pohonu byl zlomový rok 1981, kdy se v nabídce poprvé objevil vznětový motor. Nový podvozek kromě toho nabídl jízdní vlastnosti, které se už velmi přiblížily osobním automobilům. VW T3 dosáhl výrazného pokroku například i v oblasti pasivní bezpečnosti.
Zdroj: VolkswagenŘadu dalších inovací přidal Volkswagen v roce 1985. Zážehové motory obdržely katalyzátory a první vznětové motory výfukové turbodmychadlo. Nabídka se také rozšířila o verzi syncro s pohonem všech kol zajišťovaným viskózní spojkou mezi přední a zadní nápravou. V roce 1988 si zákazníci také mohli poprvé objednat kempovací verzi California, která vznikla přímo v závodě Volkswagen.
Když vyjel poslední T3 z bran hannoverského závodu, bylo prodáno 1,3 milionu exemplářů. Novinky Caravelle a Multivan se rovněž etablovaly jako bestsellery a speciální edice Multivan White Star a Blue Star se staly ikonami. V Jižní Africe se modely T3 vyráběly až do roku 2005. Celkový počet vyrobených vozů se vyšplhal na více než 1,4 milionu.
T4 (1990 až 2003)
Rok 1990 přinesl Transporteru zásadní změnu konceptu. Model T4 představoval technickou revoluci. Motory „boxer“ a pohon zadních kol vystřídaly nové, vpředu uložené řadové motory, a později i vidlicové jednotky s velmi úzkým sevřením řad válců (VR). Nově poháněly kola přední nápravy. S přechodem na pohon předních kol se změnilo téměř vše: design, podvozek, motory i nabídka vnitřního prostoru. Jízdní vlastnosti se tak ještě více přiblížily osobním vozům. Příď T4 se prodloužila, což vytvořilo prostor pro čtyř-, pěti-, i šestiválcové motory uložené napříč. Vzrostla tím i úroveň pasivní bezpečnosti.
Volkswagen Užitkové vozy poprvé nabízel řadu Transporter se dvěma různými rozvory. Nově získaný vnitřní prostor využily ve prospěch cestujících Multivan i nová California. V roce 1996 prošla modelová řada T4 rozsáhlou modernizací. K velkým změnám došlo pod kapotou motoru, kde se poprvé objevil pětiválcový motor s označením TDI. Delší přední část osobních verzí umožňovala dokonce i montáž silného zážehového šestiválce VR6. Čtvrtá generace se vyráběla do roku 2003 a celkem vzniklo 1,9 milionu skříňových vozů, Kombi, podvozků s jednoduchou nebo dvojitou kabinou, valníků a modelů Caravelle, Multivan a California.
Zdroj: VolkswagenT5 (2003 až 2015)
Pátá generace modelové řady Transporter navázala při premiéře v roce 2003 na koncept svého předchůdce. Díky širší karoserii s čistějšími tvary však model T5 působil výrazně robustněji. Interiér se důsledně podřídil požadavkům na ergonomii, což bylo patrné zejména na pracovišti řidiče. To se kromě podélně a výškově nastavitelného volantu se vyznačovalo novým umístěním řadicí páky ve stylu joysticku na středové konzoly.
Modely Caravelle, Multivan a California slavily další úspěchy v segmentu osobních vozů. V době premiéry zajišťovaly pohon čtyři nové turbodiesely se systémem vstřikování „čerpadlo-tryska“ a dva zážehové agregáty. U motorů na benzin sahala nabídka od čtyřválce až po výkonný motor V6. Zcela nový byl pohon všech kol 4MOTION s elektronicky řízenou a plynule ovládanou vícelamelovou spojkou mezi přední a zadní nápravou. Kromě standardních verzí byly průběžně nabízeny speciální edice, například California No Limit, Multivan PanAmericana nebo Multivan Biker. V říjnu 2010 oslavil Volkswagen pětadvacáté jubileum modelu Multivan speciální edicí Edition 25. Do roku 2015 sjelo z montážních linek v Hannoveru 1,65 milionu vozů T5.
T6 a T6.1 (2015 až dosud)
Jako důsledná evoluce svého předchůdce se v roce 2015 prezentoval model T6. Pozornost upoutával novými motory, ještě inteligentnějšími asistenčními systémy a novou škálou informačních a zábavních systémů. Sympatické vzpomínky na první generaci modelu Bulli vyvolávalo dvoubarevné lakování, nabízené na přání. Škála agregátů zahrnovala čtyři nové jednotky TDI a dva motory TSI se systémem start-stop.
Také T6 ale bylo možné zdokonalit, jak ukazuje na podzim 2019 představená modernizovaná modelová řada T6.1. Kultovní model přenesla do epochy digitalizace. Model Bulli 6.1 totiž láká například na přístrojovou desku Digital Cockpit či kartu e-SIM, která zajišťuje trvalé napojení vozu na internet. Zdrojem hnací síly jsou hospodárné a čisté turbodiesely (TDI). Od roku 2022 se počítá i s elektrickým modelem ID.BUZZ.
