BMW X5 v terénu

• Dynamika 8

• Chování na silnici 8

• Provozní náklady 8

• Praktičnost 8

• X-Factor 8

• Celkové hodnocení 8

Vnitřní ucho není spokojeno s obrazem, který dodávají do mozku oči, a vysílá do nervové soustavy varovné signály. Zrak se nemá čeho zachytit: tam, kde by měl být horizont, nenachází nic než ocelově šedé nebe. Když se X5 pomalu sune ke kraji srázu, bezděčně sevřu madlo nade dveřmi ještě o něco pevněji. Napjatá kůže na kloubech vypadá tenká jako pergamen.

Přední kola definitivně opustila jistotu horizontální roviny a obraz v čelním okně se postupně mění. Jenže horizont se v něm mihne jen na krátký okamžik. Celé zorné pole teď vyplňuje parkoviště zkušebního areálu v rakouském Pachfurtu, na něž s údivem zíráme pod úhlem téměř pětačtyřiceti stupňů.

Sedím vzadu a levou rukou se snažím přidržovat kabáty, fotoaparáty a jiné drobnosti, které by jinak po koženém čalounění sklouzly dopředu. Kolega novinář se jen přidržuje volantu, nedotýká se brzdy ani plynu. Systém HDC zcela samostatně udržuje rychlost okolo 7 km/h a s pozoruhodnou nonšalancí, beze stopy dramatu, nás přibližuje úpatí kopce.

BMW X5 velká fotogalerie

Je fér přiznat, že jsem něco takového nezažil poprvé. Je ale rozdíl, jestli se šinete terénním polygonem v poctivém off-roadu, nebo v luxusním SUV, které na silnici zahanbí leckteré rádoby sportovní auto, má přes 350 koní a je od pneumatik po střechu napěchované nejmodernější elektronikou. Soudě podle počtu funkcí a možností nastavení klimatizace musí jen počítač, který ji řídí, mít větší výpočetní kapacitu než absolventský ročník libovolného zemědělského učiliště.

Sami víte, čím většinou končívají články o autech jako BMW X5. V terénu sice žádná sláva, ale zato na silnici… Člověk aby se bál vystavit svoji X5 těžší zkoušce, než jakou představuje štěrková cesta ke golfovému hřišti. Ale tak to není. Tyhle „vyměklé“ off-roady mnohdy zvládnou v terénu víc, než si majitel kdy dovolí od nich žádat. Proto nás BMW odvezlo do Pachfurtu, abychom terénní schopnosti X5 posoudili v ideálních podmínkách.

Někdo to rád pasivní
Nejprve několik čísel, která se do naší standardní tabulky nevešla:

Brodivost: 500 mm
Nájezdové úhly: 25,4/22,9°
Přechodový úhel: 19,7°
Světlá výška: 212 mm

Po ranní rozcvičce mezi kužely jsme trochu na rozpacích. Disciplíny jako slalom nebo brzdění na povrchu s rozdílnou přilnavostí nás podle organizátorů měly přesvědčit o výhodách aktivního řízení, ale v mých očích prokázaly pravý opak. Po přirozeně komunikativním standardním řízení jsem s „aktivní“ X5 nemohl kličkovat mezi kuželkami plynule – moje jízda sestávala z neustálých drobných změn rejdu, jak jsem nedokázal odhadnout míru zatočení. Cit ve standardním řízení je podle mého pro dobrý pocit z jízdy důležitější než možnost nepřehmatávat při zatáčení za roh, děkuji.

Aktivní řízení je naštěstí součást příplatkové výbavy, stejně jako u dalších modelů BMW, a nic vás nenutí si ho objednat.

Naproti tomu systém Adaptive Drive funguje právě tak, jak slibuje: kombinace aktivních stabilizátorů s elektronicky řízenými tlumiči efektivně potlačuje náklony karoserie v příčné i podélné ose. Je fascinující najet s dvouapůltunovým kolosem nadšeně do zatáčky a cítit… vlastně necítit. Auta této velikosti nemají právo naklánět se tak málo jako X5.

Těžko na cvičišti…
Terénní vložka nás příliš nezajímala. Z podobných akcí jsme tušili, co nás čeká. Nějaký ten kopec, trocha štěrku a možná rozbahněná zatáčka, ve které si novináři užijí trochu klouzání v rychlosti chůze a mohou pak psát o tom, jak s testovaným autem jezdili „bokem.“

Jenže jsme tušili špatně. Instruktor v prvním autě hned za branou terénního areálu vede kolonu nových X5 na seříznutý hliněný kužel. Fotografie bohužel neumějí zprostředkovat pocit z jízdy v třicetistupňovém náklonu. Co na obrázku vypadá jako selanka, ve skutečnosti obnáší nervózní poposedávání, chaos v centru pro rovnováhu a rádoby vtipnou diskuzi o tom, kolik stupňů vám ještě chybí k převrácení.

Následuje průjezd několika menších překážek. Vidíme, jak auta před námi zvedají do vzduchu tu přední, tu zadní kolo, občas některá pneumatika bezradně zašmátrá po pevnějším podkladu. Z paluby to však nepůsobí nijak mimořádně, ať už sedíte za volantem nebo na kterémkoli ze zbývajících sedadel. Prostě se rozvalujete v pohodlném čalounění, posloucháte kvalitní aparaturu a říkáte si, že tuhle silnici mohli cestáři opravit trochu lépe.

Jen na těch největších hrbolech, kde se auto musí přehoupnout přes ostrý hřbet, se z hlubin karoserie ozve nesouhlasné zasténání, které vám připomene, že nesedíte v off-roadu se žebřinovým rámem. Podotýkám, že všechna auta byla obuta do běžných zimních pneumatik.

Newton by se divil
Po strmém stoupání a ještě strmějším klesání si dáváme pauzu. Instruktor pro kameru předvádí sjezd stoprocentního svahu. Když na vlastní oči pozorujete X5, jak se pomalu rozjede dolů z kopce tak prudkého, že v opačném směru by byl výzvou i pro trénovaného sportovce, jen aby po několika metrech zastavila a začala couvat (!), máte pocit, že jste se právě stali svědky totálního popření zákonů gravitace.

Velkolepé schopnosti X5 však vyšly nejlépe najevo jinde: v dlouhém kamenitém stoupání, zpestřeném umělými jámami a volným štěrkovým podkladem. Napřed jsem stál nahoře a užasle pozoroval, jak se jedna X5 za druhou pomalu, s viditelnou námahou sunou nahoru: jedno kolo propadlé do výmolu, druhé zatlačené div ne až do podběhu, bubnování kamenů do spodku a kolísavé dunění osmi válců, jak se inteligentní systém pohonu všech kol xDrive snažil najít rovnováhu mezi protáčením kol a pohybem vpřed. Bylo mi těch aut líto.

A pak jsem si dal ten úsek sám. Nevěřil jsem, že jedu po stejném kusu země. Ticho, klid, kolébavé pohyby karoserie perfektně utlumené. Jen volant občas poskočil v dlaních (byl jsem rád, že znám základní off-road pravidlo – palce z vnější strany věnce) a otáčky jakoby nesouvisely s polohou plynového pedálu. To bylo všechno. Zatímco platnost Newtonových postulátů tahle akce nehezky nahlodala, Einstein měl očividně pravdu: tentýž úkaz se opravdu jeví každému pozorovateli jinak – podle toho, kde se ctěný pozorovatel nalézá.

Teorie relativity
Kdysi jsem na tohle téma vedl s jinou automobilkou emotivní diskuzi poté, co jsem její produkt – ortodoxní off-road – označil za předražený anachronismus. Namítal jsem, že je jedno, jak vysoko leží hranice hranice terénních schopností toho auta, protože žádný majitel se jí nikdy nepřiblíží. A na silnici se chovalo jako trakař.

Nové BMW X5 by se v terénu nepochybně zastavilo dříve než pravověrné off-roady. Nemyslím však, že by na tom záleželo, pokud nejezdíte na expedice do Afriky. Kdybych na kterýkoliv z těch úseků, jež dnes velké BMW bez námahy zdolalo, narazil někde v přírodě (a nikoliv v upraveném areálu pod dohledem profesionálního instruktora), obavy z poškození auta by mi nikdy nedovolily zkusit ho projet. Nemám důvod myslet si, že vy jste na tom jinak.

Při pohledu na elegantní linie, luxusní materiály a noblesní vzezření X5 nejspíš stále cítíte pochybnosti, ale věřte mi: Tomuto luxusnímu bavoráku dojdou schopnosti daleko, daleko později než vám odvaha. Považuji za obdivuhodné, že mohu něco takového napsat o autě, které si získalo renomé nejlepšími jízdními vlastnostmi NA SILNICI v dané třídě.

Jirka Červenka

Měření a technické údaje