Beran: Sníh, silničáři, sněhové jazyky a jiné zimní radovánky
Zdroj: archiv redakceUž několik zim se toužím nahlas zamyslet nad charakterem zimního provozu a jeho radostmi, opravdový impuls mi dal až tento víkend, který se zdál být vodou na mlýn všem, kdo mají obavy ze zimního počasí.
Předem avizuji, že další řádky určitě nechci pojímat jako provokaci, neboť s plným pochopením rozumím tomu, že přístup k řízení vozidel je u každého jednotlivce individuální a pro někoho to prostě není zábava ani za normálních okolností, natož v zimě. Možná se mnou budete souhlasit, možná ne, ale já mám zimu se spoustou sněhu rád. A to nejen na horách při lyžování, ale každý rok si přeju, aby v Praze 1. prosince napadl půl metr sněhu a vydrželo to nejmíň do konce února. Často se setkávám s tím, jak lidé říkají, že sníh ať je na horách a v Praze (případně dosaďte jiné město podle vlastní volby) ať je zima suchá. Já nesouhlasím.
Tak trochu jako malé dítě s potěšením pozoruji, když v Praze sněží a hypnotizuji předpověď počasí, aby mrzlo a napadlo co nejvíc sněhu. A určitě to není jen proto, aby si dcera postavila sněhuláka a všechno bylo krásně bílé a zářivé a pod nohama křupající, ale hlavně proto, abych se mohl za volantem pořádně pobavit. Sníh má totiž tu úžasnou vlastnost, že krásně klouže a dovoluje kdekterou zatáčku (když je volno a je tam vidět, samozřejmě) jezdit dveřmi napřed.
Ve svém okolí mám naježděné zatáčky a prázdná parkoviště, kde se lze dosytosti vyřádit a poklouzat se vesele bokem. Sotva pak sdílím pesimismus řady jiných řidičů, kteří se před cestou autem ve sněhu křižují a vzývají silničáře, aby sníh rychle stáhli a zbytek rozsolili. Ostatně já mám na silničáře opačnou prosbu:“Hlavně, nevyjíždějte! A už vůbec nesolte!“ Tedy dálnice ať klidně protáhnou, ale u ostatních komunikací mi to přijde jako zbytečné.
Teď v neděli (jak se na Pražském okruhu stala ta hromadná nehoda) jsem za účelem potěšení ve stejném počasí okamžitě vytáhnul svou čtyřkolku, abych ke svému zklamání zjistil, že silničáři vyrazili „uklízet“ ty dva centimetry sněhu, co napadli a samozřejmě to hned rozsolili, takže na silnici nezůstalo nic. Jaká škoda! Copak je to nějaká kalamita, aby se to hned muselo uklízet? Copak lidé neumí na sněhu jezdit?
A přitom je to taková radost. Předminulý víkend jsem byl v Krušných horách a byla to radost. Horské silničky jen lehce prohrnuté a neposolené a některé ani to ne a bylo na nich 20 cm čerstvého sněhu se sotva vyjetými kolejemi. Jistě, člověk nejezdí na sněhu rychlostmi jako za sucha, ale o to víc zábavy si užije. Do zatáčky lehce čtyřkolku rozhodit a už jen řídit plynem a volantem a dívat se bočním okénkem ven. Jaké potěšení! A stačí na to bohatě pomalé rychlosti, protože sníh klouže dostatečně a kola ztratí grip jedna dvě. Kéž by taková zima byla po tři měsíce v Praze a člověk si mohl takovou zábavu užívat pravidelně!
O to víc mne překvapují nářky ostatních řidičů nad ježděním v zimě, když většina lidí řídí (v tomto ohledu) nejbezpečnější koncepci aut, tj. předokolky. Ty jsou na sněhu takové nezáludné a přinejhorším člověka ze smyku vždycky vytáhne plyn. Další podíl budou čtyřkolkáři a ti si přinejhorším také pomůžou plynem. Zvýšenou opatrnost jako legitimní bych chápal od řidičů zadokolek s klasickou koncepcí, tj. s motorem vepředu, kde už je potřeba to mít v ruce a s plynem to nepřehánět. Zadokolky se samosvorem jsou však v tomto ohledu zase nejlepší náčiní v tom, že jim stačí tak málo a jdou krásně bokem, což na druhou stranu samozřejmě může být v nezkušených rukách pohroma. Ale takových řidičů na silnici moc nevídám a hlavně, když mají zadokolku, tak vědí, co je čeká.
Proč si tedy řidiči na zimu tak stěžují? Samozřejmě je nutné přizpůsobit svou jízdu tomu, že to klouže a že brzdná dráha bude třeba dvojnásobná. Jízda na sněhu ale přece není o rychlostních závodech, ale o zábavě, radosti a potěšení z rozverné (a kontrolované) přetáčivosti. Pokud někdo jezdí na sněhu jako na suchu, tak se nemůže divit problémům, ale to snad každý chápe, že svou jízdu musí podmínkám přizpůsobit.
Vždycky i trochu nerozumím tomu, proč se dává výstraha před sněhovými jazyky (a co jako že je na silnici sníh?), jakkoli chápu výstrahu před ledovkou (led je led a na něm nepomůže skoro nic). Taky se vždycky pro sebe ptám, jestli lidé, když napadne, také vezmou auto a jdou si někam na parkoviště vyzkoušet, co to dělá, aby pak nebyli překvapeni tím, co to dělá, když řeší nějakou krizovou situaci nebo ne. Mám za to, že takové vyzkoušení pak člověku dá řadu informací o tom, jak se auto chová a umožní mu situaci řešit lépe a s větším přehledem. Ale tak možná, že řízení auta je radost jen pro někoho.
Chci tím jen říct, že sníh na silnici podle mého názoru není problém a že nejhorší smrt je z vyděšení. Jízda na sněhu sice neumožňuje jet tak rychle, ale mnohem víc člověka naučí auto znát a ovládat. Na sněhu člověk to auto opravdu musí řídit a ne se jen vézt. Tím spíš pokud vezme čtyřkolku nebo zadokolku na sníh a hlavně u té zadokolky při prvním silnějším dotyku auto honí po silnici. Doporučuji se sněhu na silnici nebát a pojmout jízdu na něm jako výuku dovedností řízení a jako velmi lacinou a všude dostupnou školu smyku. Závidím Finům jejich podmínky!
