Beran: Řešení dopravní situace – křižovatka
Zdroj: archiv redakceDnes se blíže podíváme na jednu dopravní situaci, která byla předmětem článku a diskuse na iDnes.cz a situace případu křižovatky ve tvaru „T“, na které není rozlišena přednost dopravními značkami. Ve zmiňovaném článku je uvedeno:
„Kromě přednosti zprava pořád platí přednost protijedoucího vozu, pokud řidič odbočuje vlevo. Správně je to tedy tak, že do křižovatky najede první řidič červeného auta, který ale dává přednost autu zelenému. To však musí pustit modré auto, protože dává přednost zprava a zároveň pro modré auto už zprava nikdo nestojí vzhledem k tomu, že červené auto najelo do křižovatky. První tedy projede křižovatkou modrý vůz, poté zelený a jako poslední opustí křižovatku auto červené,“ popisuje klasický autoškolový „špek“ Martin Farář, vedoucí BESIPu.“ zdroj citátu iDnes.cz
Ve skutečnosti jsem se této situaci již v minulosti věnoval v seriálu týkajícím se různých dopravních situací (křižovatek), ale zjevně některé mýty mají příliš tuhý kořínek, než aby se snadno vykořenily. Jak z dané dopravní situace vyplývá, jedná se o křižovatku bez rozlišení přednosti dopravními značkami, přičemž zelené vozidlo jede rovně, avšak dává přednost zprava modrému vozidlu. Modré vozidlo odbočuje vlevo a dává přednost zprava červenému vozidlu. Červené vozidlo odbočuje vlevo a dává přednost protijedoucímu zelenému.
Podle pravidel silničního provozu v daném případě platí, že všichni dávají přednost všem, tudíž nikdo nemůže projet. Řidiči se musí dohodnout, jak křižovatku projedou, protože pravidla silničního provozu nedávají k jejímu řešení vodítko. Je proto s podivem, jak se opakovaně objevuje názor (a slyšel jsem ho už před 20ti lety v autoškole), že řešení spočívá v tom, že červený „najede“ do křižovatky (mimochodem, to může, i když nemůže dále pokračovat – viz ust. §22, odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb.) a pak už ho modrý „nemá zprava“ a může křižovatku projet jako první.
Nutno podotknout, že tento výklad nemá absolutně žádnou oporu v pravidlech silničního provozu. Nikde není uvedeno, že by „najetí“ červeného vozidla zprava do křižovatky zprošťovalo řidiče modrého vozidla, který takovému vozidlu dává přednost, povinnosti mu dát přednost. Ve skutečnosti by důsledky takového výkladu byly víc než absurdní, protože s takovou logikou by měl přednost modrý, i kdyby červený nedával přednost zelenému (proč by totiž toto najetí mělo být odlišné v případě, kdy dává přednost protijedoucímu a kdy ne?) a tím by v takovém případě přednost zprava nefungovala.
Závěr, podle kterého může modrý projet jako první křižovatku poté, co červený najede do křižovatky a zůstane v ní stát, aby dal přednost zelenému (a kdo ví, jestli by modrému na to zbylo dost místa), proto nemá oporu v pravidlech a pokud by došlo ke srážce modrého a červeného, protože si modrý bude myslet, že „už může“, byl by viníkem nehody modrý pro porušení pravidel o přednosti vozidel přijíždějících zprava.
