Beran: Pokuty podle výše příjmu?

Stanovení výše pokuty za silniční delikt ne podle jeho závažnosti, ale podle výše příjmu není u našich zahraničních sousedů nereálnou záležitostí. Jaký názor na to má náš právní expert Judr. Beran?

Úplně se mi chce začít parafrází slov klasika o tom, že cizí neštěstí člověka vždycky potěší, když bych řekl, že mne „potěší“, když se mohu dočíst (a není to první případ, obdobný systém prý funguje i ve „vyspělém“ Švýcarsku) o tom, jak kardinálně selhávají některé vývoje postupy „západních“ a „vyspělých“ společností a do jakých totálně absurdně slepých argumentačních uliček se naše civilizace dostává. „Těší“ mne to vždy proto, že poměry v těchto jiných státech můžeme vidět jako svoji potenciální (odstrašující) budoucnost, tzn. toho, co nás čeká, pokud budeme v určitém trendu pokračovat. Máme v tomto směru svého druhu výhodu určitého zpoždění a máme tak šanci se poučit na chybách a omylech druhých a hlavně se jich vyvarovat (ne že by se to dařilo).

Pokuty za dopravní přestupky podle výše příjmu jsou totiž přesnou ukázkou takové slepé uličky a absurdního důsledku některé argumentace a určitého přístupu, případně krystalickou ukázkou prvotřídního pokrytectví, dvojího metru a falešné představy o tom, co, jak a proč funguje.


Impulsem k dnešnímu zamyšlení byl článek na Novinkách o tom, že řidič ve Finsku dostal pokutu ve výši 54 tisíc EUR (za to se dá koupit pěkné auto) jako trest za překročení rychlosti o 23 km/h. Výše pokuty byla tak vysoká, protože ve Finsku se dávají pokuty podle výše příjmu a nikoli podle závažnosti deliktu (!!!).

Neznám přesné okolnosti, za kterých k přestupku mělo dojít, ale podle informací z článku se jednalo o jízdu rychlostí 103 km/h v místě, kde je povolena 80 km/h. Pokud se jedná o zemi s tak rozvinutým silničním fašistickým systémem, kde se pokuty rozdávají podle obsahu peněženky, troufnu si tvrdit, že místo, kde se tam smí jet 80, bude buď dálnice nebo minimálně místo ležící mimo obec, případně nějaký městský okruh apod.; stručně řečeno nějaké místo, kde se dá jet bezpečně i dvojnásobek limitu, ale nějaký pomatenec tam dal 80ku (podle neověřených informací na internetu je povolená rychlost ve Finsku na dálnici 100 km/h a mimo obec 80 km/h). V prvé řadě mi z toho tedy vychází, že někdo musel zaplatit přes milion pokutu za něco, co nejspíš nikoho neohrožovalo, ale tak na to jsme zvyklí i u nás a podobně „vyspěle“ to „funguje“ i jinde.

Podstatnější námitka ale míří k tomu, kdo a hlavně proč vymyslel ten nápad dávat pokuty podle výše příjmů. Pokuta je v prvé řadě sankce za jednání, které má určitou míru společenské nebezpečnosti a je tedy nežádoucí. Sankce pak má v prvé řadě zohledňovat nebezpečnost jednání a nikoli hloubku peněženky přestupce (ne že by tomu u nás tak nutně bylo – viz třeba nesmyslně vysoká pokuta za jízdu na kole pod vlivem alkoholu – 25 000 až 50 000 Kč). Správní rozhodování pak má a musí být jednotné a konzistentní v tom, že za delikty obdobného charakteru jsou ukládány obdobné sankce, protože jinak je takové rozhodování zcela arbitrární a postrádá důvěru (jako kdyby nebezpečnost mého jednání jakkoliv souvisela s tím, kolik jsem letos vydělal).

Identické jednání v identických podmínkách je pak z hlediska jeho nebezpečnosti shodné jak u člověka s nízkým příjmem, tak u člověka s vysokým příjmem. To, že někdo s vyšším příjmem, si může „dovolit“ platit takových pokut víc, pak je zcela irelevantní. Je to asi na stejné úrovni logiky, jako když by někdo řekl, že mladší člověk má před sebou víc života, tak si může odsedět víc let. Sankce se nemohou v obdobných případech lišit podle toho, kdo kolik čeho má (peněz, roků apod.), ale musí být v zásadě obdobné, jinak to trestání plně postrádá důvěru a je diskriminační. Nehledě k tomu, že rozhodování o sankci má vycházet z okolností daného deliktu a ne z majetkových poměrů přestupce (copak bezdomovci nebo lidé s danově obratně optimalizovanými příjmy pak neplatí nic?)

Navíc to jasně vychází z dvojího postavení státu v dané situaci. Ideálně by stát neměl co vědět, jaké máme příjmy (do toho nikomu nic není), ale protože se příjmy musí přiznávat kvůli daním, stát to ví. Jenže to ví jen o svých vlastních daňových rezidentech, o cizincích to vědět nemůže. Jak k tomu přijdou bohatí daňoví rezidenti, kteří museli svému finančnímu úřadu říct, jaké mají příjmy a ten jim podle toho vypočte pokutu, kdežto ti, o jejichž příjmech úřad rozhodující o sankci nic neví (třeba cizinci), podle toho pokutu dostat nemohou? To je diskriminační. Celé je to postavené na „insider“ informaci státu o vlastních občanech, jaké má kdo příjmy. Dle mého názoru v právním státě nemá úředník rozhodující o pokutě co strkat nos do toho, jaké má kdo příjmy. Tu informaci dostane finanční úřad (bohužel), ale tam má také při nejhorším zůstat. Ne tak v „civilizovaném“ Finsku a Švýcarsku. Tam si zřejmě z většího koláče ukousne kde kdo. Zajímalo by mne, jestli takto mají nastavené sankce i jinde – třeba za porušení stavebního zákona apod.

Vůbec se nedivím řidiči, který tu pokutu dostal, že se mu z tohoto hlediska chce z Finska odejít. Závistivá většina si bohužel přijala přes své volené zástupce zákony, které tam trestají úspěch a vyšší příjmy ve stylu „máš víc, tak víc zaplať na pokutách“. Když si vezmu, že ten řidič měl mít přiznaný roční příjem ve výši 6,5 mil EUR, tak z toho asi musely být také pěkné odvody na daních. Jestlipak, když si ostatní ve Finsku osobují právo mu brát z peněženky na pokutách víc, „protože víc má“, také za to něco navíc má? Přednost před ostatními na silnici? Rychlejší příjezd policie k dopravní nehodě? Bezplatnou dálniční síť? Perfektně vyspravenou a kvalitní příjezdovou silnici domů? Asi těžko.

Vím, že tohle je na širší společenskou diskusi, ale pokrytectví lidí, kteří si osobují právo někomu sahat hlouběji do peněženky, protože „tam hluboko má“ bez jakékoliv souvislosti s takovým „saháním“, aniž by tomu ale odpovídala příslušná protiplnění, považuji za neobhajitelné. Ať tak či onak, výpočet pokut podle výše příjmů je v naprostém rozporu s právními principy nediskriminačního přístupu k obdobným případům a je jen další ukázkou zákonem posvěcené zlodějiny a trestu za úspěch. Asi jako kdyby peníze rostly na stromě, padaly někomu samy do klína a nemusel je napřed vydělat.

Závěrem pak ještě jedna, spíš tuzemská, poznámka. Neznám systém pokut ve Finsku, ale zkušenosti z Rakouska, případně informace z Nizozemí nebo Spojeného království ukazují, že výběr pokut jako svého druhu zdanění silničního provozu (u nás nazvané jako „určené částky“) je trend, který se rozmáhá. Pokuta už v takovém systému není vnímána jako trest, ale jako prostě poplatek/daň s tím, že erár nebo municipality již pevně zakotvují příjem z takového poplatku do svých rozpočtů. Původní sankční rozměr takového trestu se pak zcela vytratil a byl nahrazen čistě „výpalnou“ funkcí. V takovém systému je pokuta podle výše příjmu nelegitimní dvojnásob, protože taková pokuta už není primárně myšlena jako trest. Počítat ji podle příjmů (údajně „aby to víc bolelo“) pak ztrácí význam zcela.

9.3.2015 8:51| autor: JUDr. Tomáš Beran

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa aut a čtyř kol?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist