Beran: Nezastavení a ujíždění policistům – sankce

Často se v diskusích pod články, jejichž obsahem je informace o tom, jak řidič nereagoval na znamení k zastavení vozidla, který mu dávali policisté, setkávám s názory, jaktože za takový delikt nehrozí přísnější tresty, resp. jaké tresty za to vlastně hrozí. Pojďme se na to tedy podívat podrobněji. 

1)     Ujíždění jako přestupek
Nezastavení vozidla na znamení k zastavení např. od policisty, který takové znamení dává při silniční kontrole na místě nebo z jedoucího vozidla nemá mezi přestupky zvláštní skutkovou podstatu, takže je vyhodnoceno jako méně závažný přestupek pod sběrným ustanovením §125c, odst. 1, písm. k) zákona č. 361/2000 Sb. se sankcí od 1500 do 2500 Kč, na místě v blokovém řízení do 2000 Kč.

Jak vidno, sankce je skutečně nízká a vezmeme-li v úvahu sankce za to, co hrozí takovému řidiči z důvodu, pro který ujíždí (nemá oprávnění, je pod vlivem alkoholu nebo jiných omamných látek apod.), tak si to řada řidičů vyhodnotí tak, že se to „vyplatí“. Faktem zůstává, že formálně-právně „nic“ neriskují, protože když je chytnou, stejně dostanou větší sankci za to, proč ujíždí.

Snad tedy odtud plyne kalkul některých řidičů nezastavit, a jestli někde, tak tady určitě je zřejmé, že sankce za ten delikt nemá vůbec odstrašující efekt. Příslušní řidiči si pak risknou ujíždět, což vede zpravidla k honičce s policií a celou situací se eskaluje nebezpečí pro všechny (tím nijak nezpochybňuji to, že ujíždět se nemá a že policie má plné právo užít všech přiměřených kroků k tomu, aby takového řidiče zastavila, přičemž odpovědnost za následky padá zásadně na řidiče, který ujíždí). 

2)     Ujíždění jako trestný čin
Výše uvedené nicméně ale neplatí v mimořádných případech, kdy je jednání řidiče do té míry riskantní a obecně ohrožující, že dosáhne intenzity trestného činu obecného ohrožení dle ust. §272 trestního zákoníku.

Posuzování hranice toho, kdy je jednání řidiče již obecným ohrožením, závisí a bude vždy záviset na vyhodnocení okolností každého jednotlivého případu soudy, nicméně vybavení policejních vozidel záznamovými zařízeními poskytuje možnost příslušné důkazy o nebezpečnosti jednání řidiče zajistit a nebezpečnost jednání posoudit.

Všichni si ale dovedeme představit, že zběsilé ujíždění může snadno přivodit dopravní nehodu, poškození majetku třetích osob nebo újmu na zdraví nebo životu ostatních účastníků silničního provozu. Tam, kde jednání ujíždějícího řidiče tedy dosáhne příslušné intenzity, je možné v takovém jednání spatřovat trestný čin obecného ohrožení. V této souvislosti je ale nutné podotknout, že ne každé ujíždění takové intenzity dosáhne a vždy záleží na konkrétních okolnostech.

Základní trestní sazba je 3 až 8 let a může stoupat podle závažnosti následků až k výjimečnému trestu. V této souvislosti bych proto všechny potenciální „ujížděče“ varoval, že prolomit hranici intenzity jejich jednání tak, aby se jednalo o trestný čin, nemusí být až tak složité (a to hlavně v obci) a pak hrozí i v základní trestní sazbě trest mnohem vyšší než za alkohol nebo drogy za volantem nebo jízdu bez oprávnění. Je mi sice jasné, že uživatelé omamných látek nad tím takto přemýšlet nebudou, ale je dobré vědět, že sankce za ujíždění mohou snadno překročit sankce za to, proč ujíždí a že tedy kalkul nad tím, jak se to „vyplatí“, se může snadno ukázat jako fatální omyl. Příště se podívám na možné nástroje, které zákon policistům dává, aby vozidlo zastavili.