Beran: Měření rychlosti jako business

Jde stále ještě o bezpečnost provozu anebo jsme se stali dojnou krávou a jezdíme pod dohledem rychlostních kamer jen z pozice příjmů do obecní pokladničky? Judr. Beran má na věc jasný názor.

Když už jsem u mé nedávné inspirace z Rakouska, zaujala mne tam ještě jedna věc, která je dobře sesynchronizovaná s jedním článkem na Novinky.cz, ve kterém se hovoří o názoru Nejvyššího správního soudu na to, že soukromé společnosti prakticky privatizují veřejnou moc (zde v rámci působností obcí), když provozují měřící zařízení pro obce, které jim z toho odvádějí „desátky.“

Přičemž pro příslušnou obec vykonávají i přímo část procesních úkonů, zejména ve vymáhání pokut a související korespondenci (!). Tento případ privatizace výkonu veřejné moci je alarmujícím příkladem, na kterém je dobře vidět, jak se původní idea (zajištění bezpečnosti provozu) stává postupně prvoplánovým postupem pro získání co největšího množství peněz, které ani navíc nekončí v celém objemu ve veřejných rozpočtech, ale u soukromých subjektů.

V ideálním světě takového propojení veřejné správy a soukromého businessu je snad přímo zavedení speciální daně do kapsy takových soukromých subjektů, což zcela popírá smysl takové veřejné správy, která pak vůbec neplní svůj účel, ale stává se jen prostředkem k obohacení jednotlivců.

Doporučuji tento příklad ke studiu toho, jak se výkon veřejné moci může zcela vymknout pravidlům právního státu a stát se zřetelným prostředkem k obohacování jednotlivců. Smutné na tom není jen to, že se najdou zastupitelé, radní a starostové, kteří se nechají zlákat takovým přístupem a zcela popřou smysl toho, proč v daných funkcích jsou, ale zejména to, že se najdou lidé, kteří to dokonce schvalují (a to nepočítám ty, kteří jsou na tom přímo finančně zainteresováni) nebo jim to alespoň nevadí.

Diskuse pod shora uvedeným článkem je toho jasnou ukázkou. Když už ani tak flagrantní porušení principů, na kterých veřejná správa stojí nebo má stát, není pro všechny jasným signálem toho, že tohle prostě nefunguje a že je potřeba začít úplně jinak, tak už nevím, co víc by to mělo být.

Argument o tom, že přeci stačí jezdit 50 km/h nebo dodržovat jiné pravidlo, s nímž je spojeno výpalné pro soukromou společnost, a je po starostech, pak zcela míjí podstatu problému, a to že si někdo upravuje celý systém (jehož smyslem má být ochrana VEŘEJNÉHO zájmu) tak, aby z něho dostal co nejvíc peněz. Příště bude místo té 50ky na přehledném a bezpečném místě třeba 30ka a bude to ještě nesmyslnější. Nebo tam bude jiné nesmyslné omezení nastavené záměrně absurdně tak, aby jej řidiči nedodržovali a dalo se na tom vydělávat a kde to skončí?

Tady přece nejde o to dodržovat za každou cenu nějaké pravidlo, ale jde o to, aby to pravidlo bylo smysluplné. Argument o tom, že když ohnu záda víc, tak mne po nich nikdo nemůže přetáhnout, je proto zcela lichý. Podstata přece nespočívá v tom za každou cenu záda ohýbat, abych přes ně nedostal, ale v tom, že není VŮBEC důvodné přes ně dostat. A že dostat přes ně mám jen tehdy, pokud je to odůvodněné a legitimní s ohledem na podstatu daného chráněného zájmu (bezpečnost provozu) a ne i tehdy, když si někdo nastaví obecná formální pravidla samoúčelně tak, aby mne mohl přes záda „vesele“ tlouct.

  • obrázek1
  • obrázek2
  • obrázek3

Zobrazit všechny fotografie

Tento případ jasně ukazuje, kam se může vyvinout formální přístup ve stylu „tady je pravidlo, tak ho budeš bez diskuse dodržovat“. Vede to právě k tomuto stavu, kdy se původně legitimní záměr chránit bezpečnost provozu a za NEBEZPEČNÉ jednání ukládat postihy zvrhne v uvědomění, že nastavení nesmyslných pravidel, které řidiči logicky budou zhusta ignorovat, může být dobrým zdrojem příjmů, a to zcela bez ohledu na to, jestli ta „porušení“ mají jakýkoliv vztah k bezpečnosti provozu.

Ostatně objektivní odpovědnost provozovatele vozidla je další díl do této skládanky. Bodový systém se hodil přes palubu, jen aby se maximalizoval výběr „určených částek“, což je přesný opak toho, jak by to mělo fungovat. V rámci silničního provozu ale přece nejde a nemá jít o placení, ale o to, aby byl provoz bezpečný. Stávající stav je však zvrácenou formou „platebního“ extrému, kde jde jenom o placení a bezpečnost nikoho nezajímá (vybodování řidiči jsou pak pro takový systém nevhodní, protože už nemohou být „zkasírováni“).

Jsem rád, že NSS tuto praxi odmítl a privatizaci veřejné správy kritizoval, protože takto to fungovat nemá a je třeba si uvědomit, že taková situace je důsledkem přístupu, ve kterém je rozhodující formální přístup (pozitivismus), místo aby se každý konkrétní delikt posuzoval individuálně, na materiálním základu a pouze a jedině hlediskem nebezpečnosti daného jednání a nikoli toho, jestli to je či není v souladu s nějakým formálním pravidlem. Rád bych tento případ předestřel jako upozornění zastáncům formálního přístupu k pravidlům silničního provozu, aby si uvědomili, kam nás takový přístup (za)vede. Šikmá plocha formálního přistupování k porušování obecně nastavených (a tudíž na nekonečně možných situací v realitě nepříhodných) pravidel je snad víc než zřetelná. Toto nefunguje a jako důsledek se projevují snahy o privatizaci „monopolu“ na pokuty ze strany soukromých subjektů.

Abych se ale vrátil na začátek ohledně inspirace s Rakouskem. Celé to začalo tím, že mne v jedné rakouské horské vesničce málem změřil za bukem stojící policista (naštěstí vzal to auto přede mnou, ale tak odhaduji, že jsme na 40ce jeli kolem 50ky). Bavil jsem se pak o tom s paní domácí, kde jsme bydleli a ta mi před jejich domkem ukázala „pěkný“ soukromý radar s tím, že to je soukromé zařízení a že jeho majitel si „pronajímá“ od obce možnost vybírat pokuty a odvádí jí za to desátek. Když jsem to uslyšel (hned jsem se pokřižoval a zamumlal pár exorcismů), uvědomil jsem si, že podobné přístupy evidentně nejsou vlastní jen našincům, ale že stejně „podnikavě“ a z hlediska výkonu veřejné správy sebevražedně uvažují i jinde. A dokonce jsou ještě dál.

Dovedu si představit, že silniční fašismus tam bude vládnout ve velkém, protože pokud se toto připustí, tak to znamená, že už se bude zcela otevřeně rezignovat na původní záměr (bezpečnost provozu), ale sankce za porušení dopravních předpisů se stanou takovým mýtným s tím, že obec na tom výpalném bude mít svůj podíl a nikoho nebude zajímat, jestli to má nebo nemá vliv na bezpečnost provozu. Soukromý sektor má totiž úplně jinou motivaci (zisk) než veřejná správa (ochrana veřejného zájmu).

Veřejné zájmy ale nejsou přepočítatelné na peníze a hlavně maximalizace zisku pochopitelně zcela vede k ignoraci onoho veřejného zájmu. Toto je dle mého názoru nesprávný přístup, který formální pojetí k řešení porušení pravidel dovádí do společenského ad absurdum, činí z něj prvoplánové a zřetelné výpalné a zcela podkopává smysl a účel veřejné správy.

31.12.2014 2:53| autor: JUDr. Tomáš Beran

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa aut a čtyř kol?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist