Beran: Dopravní situace – přejíždění z pruhu do pruhu; kdo bude viníkem?

Téma, které vás stále zajímá, tedy jízda v připojovacích pruzích. A které náš právní expert, JUDr. Beran, umí dokonale vysvětlit.

Jeden ze čtenářů se mne teď v Právní poradně ptal na následující situaci, která není až tak neobvyklá, a současně se mne na ní ptáte opakovaně, resp. se týká „oblíbeného“ tématu „kdo je viníkem, když tam ten druhý neměl co dělat?“. V popisovaném případě se jedná o situaci např. na dálnici, kde máme dva průběžné pruhy a připojovací pruh. V připojovacím pruhu jedou za sebou dvě auta, přičemž, jak je obvyklé, je mezi připojovacím pruhem a průběžným pruhem nejprve plná čára a následně pak přerušovaná označující místo, od kterého se lze začít připojovat.

V popisovaném případě pak dochází k tomu, že první auto se začne připojovat v prvním možném (dovoleném) okamžiku, tj. jakmile skončí plná čára, ale řidič druhého auta (netrpělivě) porušil pravidla tím, že se zařadil do průběžného pruhu dřív (přejel plnou čáru), začal výrazně zrychlovat v pravém průběžném pruhu a dojde ke střetu s prvním vozidlem, které se zařazuje až po skončení plné čáry (tedy později).

Řešení této situace má několik samostatných aspektů a variant. Tím prvním je fakt, že řidič prvního vozidla prostě nesmí ohrozit a omezit žádného z řidičů vozidel v průběžném pruhu, a to bez ohledu na to, jak se tam tito řidiči dostali. Argument, že předtím řidič druhého vozidla přejel plnou čáru, nebude stačit. Ano, řidič druhého vozidla může dostat pokutu za přejetí plné čáry, ale nebude viníkem dané dopravní nehody. Určitě lze souhlasit, že od něho není ohleduplné se „rvát“ do průběžného pruhu už přes plnou čáru, ale pokud tam už je, tak mu řidič prvního vozidla musí dát „přednost“, tj. nesmí ho omezit, ani ohrozit.

To sice může vést až k absurdním závěrům, že když za prvním řidičem bude kolona 20 aut, která se všechna připojí přes plnou, tak se řidič prvního vozidla ani nepřipojí, protože než ho předjedou, tak bude konec připojovacího pruhu a on bude muset zastavit, ale těžko z toho najít jiné východisko. V praxi ale může docházet k mnohem méně jednoznačným situacím, kdy první a druhé vozidlo se „spoluzařazují“ současně a budou vznikat spory, jestli už ten druhý tam byl a měl být neohrožen nebo neomezen nebo jestli tam ještě nebyl, takže se na něho tato „přednost“ nevztahovala.

Řešení konkrétní situace bude záležet na tom, v jakém postavení vozidla přesně byla. Samotný fakt, že jedno z nich přejelo plnou čáru, ale nebude sám o sobě relevantní. „Morálně“ složitější situace pak nastává tam, kde se obě vozidla zařazují už přes přerušovanou čáru, ale to druhé se zařazuje dřív než to první. Jakkoli z hlediska střetu platí stejná pravidla jako ve výše uvedeném případě, chybí už v daném případě onen prvek netrpělivého a pravidla porušujícího řidiče druhého auta. Svou roli tady může hrát i to, že vozidla jsou různě výkonná a různě dlouho jim trvá zrychlit na rychlost bezpečnou pro plynulé zařazení se do průběžného pruhu.

I tady ale ve finále pomalé první auto snažící se (mimochodem zcela správně) využít maximální délky připojovacího pruhu pro nabrání dostatečné rychlosti pro bezpečné připojení může na tom být „bito“ (a jeho řidič mít pocit, že ho ostatní „předbíhají“), protože pokud za ním pojede kolona výkonnějších vozidel, která se budou zařazovat dřív, tak řidič prvního vozidla se může opět dostat do situace, kdy se nebude moct připojit vůbec, protože připojovací pruh skončí a v průběžném pruh už jsou ti, kteří jeli za ním, ale „předběhli ho“, tj. připojili se v souladu s pravidly dříve (jakkoli řidič prvního vozidla sám může být někdy takovou situací spoluvinen, protože např. „promarnil“ vhodné příležitosti k připojení; na druhou stranu je vhodné brát ohled na to, že se může jednat o řidiče méně zkušeného).

Uzavřít to lze asi s tím, že jakkoli různé druhy „předbíhání“ v připojovacím pruhu mohou být jak v souladu s pravidly, tak v rozporu s nimi, pak pokud „předbíhající“ vozidlo už je v průběžném pruhu, neměli by řidiči v připojovacím pruhu spoléhat na to, že se v případě nehody a střetu s nimi budou moci vyvinit z povinnosti je neomezit a neohrozit.

tit. foto: Shutterstock/Milos Muller

5.9.2016 11:37| autor: JUDr. Tomáš Beran

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

TOPlist