Barumka a její historie – I.

Barum rally Zlín napíše v letošním roce již pětatřicátý díl své bohaté historie. Na konci srpna se pojede na Zlínsku a okolí oblíbená rally jako součást devítidílného seriálu mistrovství Evropy jezdců. Pojďme se podívat na předcházející ročníky zlínské rally, která se postupem let propracovala až mezi nejlepší soutěže seriálu evropského šampionátu.  Amatérská soutěž, která v roce 1971 začala psát historii barumky, vyrostla hned následujícím ročníkem v součást mistrovství ČSSR v automobilových soutěžích. Její diváci se těšili především na průjezdy legendární modré alpinky řízené Vladimírem Hubáčkem. Většinu startovního pole v první polovině sedmdesátých let tvořily především vozy Škoda 100, 110 či 120 za jejichž volanty seděla nejen tehdejší domácí esa jako Milan Šid, Oldřich Horsák, Karel Šimek nebo Jiří Šedivý, ale také jezdci nastupující generace Václav Blahna, Leo Pavlík, Milan Zapadlo a další. Pro automobilové soutěže tohoto období byla typická existence tzv. sprint etap a také kvalifikačních či zvláštních okruhových zkoušek. I při Barum rally platilo, že ten, kdo pomýšlel na úspěch, musel poctivě trénovat a psát nejen úseky rychlostních zkoušek, ale i některé „spojovačky“. Řada z nich vedla po velmi obtížných a technických úsecích, často za tmy a nejednou v pekelném tempu. Jezdilo se v srdci Beskyd a Javorníků, trať zavítala i na slovenské území. Nedělejme si ovšem iluze, vedle krásných pasáží se závodilo i na hodně rychlých asfaltech či naopak rozbitých šotolinách. Domácí fanoušek relysportu byl zvyklý vídat soutěžácké hvězdy začátku sedmdesátých let v Klatovech při Rally Vltava. Po roce 1974 ovšem začal svou pozornost přesouvat na stále kvalitnější jezdecké pole Barum rally. Ve startovní listině čtvrtého ročníku figurovala taková jména jako Walter Rôhrl, Franz Wittmann, Ilja Čubrikov či Werner Hauck. Dlouhá řada rakouských, německých a italských posádek přijížděla na barumku i v letech následujících. Některé z nich s oblibou, jiné s obavami absolvovaly i slavnou šotolinovou rychlostní zkoušku poblíž Strážnice.  Druhá polovina sedmdesátých let byla kralováním skvělého vozu z mladoboleslavských dílen, typu Škoda 130 RS. Za jeho volantem vybojoval svá tři vítězství v soutěži (1976, 1979, 1980) legendární Nor John Haugland. A když se v letech 1977 a 1978 nedařilo Hauglandovi, první místo patřilo jeho továrním kolegům, nejprve Václavu Blahnovi a o rok později ing. Jiřímu Šedivému. Na přelomu desetiletí zavítalo do tehdejšího Gottwaldova několik rychlých italských jezdců startujících pod hlavičkou týmu 4 Rombi Corse. Disponovali velmi dobře připravenými vozy Fiat 131 Abarth a Fiat Ritmo. I přesto, že největší hvězdy jako posádky „Lucky“ -Fabrizia Ponz a Ceccato -de Antoni neuspěly, zanechal tým na Valašsku velmi dobrý dojem. V roce 1981 vybojoval za volantem Porsche 911 SC vítěznou trofej jejich krajan Andrea Zanussi. V této době se trať Barum rally začala formovat do své moderní podoby známé až do devadesátých let. Vedle klasických úseků Pindula a Maják rostla i krása těžkých RZ v okolí Kašavy a vznikala náročná vsetínská sekce. Osobitý půvab klasické barumky tvořila její atmosféra společně s kouzlem nočních průjezdů na Kopné, pod malenovickým hradem nebo průjezd přes Pindulu.

Zdenda Balcar